A Plague Tale: Requiem
test

A Plague Tale: Requiem

Krysí dobrodružství právě začíná

Prorazit v herním světě, kterému dominují velké AAA tituly a menší nezávislá vývojářská studia nemají na růžích ustláno, není jednoduché. Jednou za čas se to však podaří a skvělým příkladem takového úspěchu je Asobo Studio a A Plague Tale: Innocence. Hra vydaná v roce 2019 sklidila velký úspěch jak mezi hráči, tak u odborné veřejnosti, následkem čehož brzy došlo na oznámení pokračování s podtitulem Requiem. Je nástupce stejně vydařený jako první díl?

Francouzské Asobo Studio a herní vydavatel Focus Home Interactive vycítili v úspěchu prvního dílu A Plague Tale obrovský potenciál. Konec Innocence, ačkoliv byl vcelku pěkně uzavřený, umožňoval příběh i nadále rozvinout a stále nechával plno nezodpovězených otázek ohledně sourozenců Amicie, především jejího menšího bratra Huga, v jehož krvi koluje záhadná nemoc Prima Macula. Jak se jejich příběh rozvinul v druhém díle?

Ať žijí krysy

Ústředním motivem a pravděpodobně nejvíc ikonickým „záporákem“ prvního dílu jsou krysy. Alespoň takový dojem lze získat po kratší herní seanci, ačkoliv se zde setkáte ještě s horší a hlavně rafinovanější podobou zla v lidské formě. Na tento koncept plynule navazuje i druhý díl, který se odehrává ve Francii přibližně v druhé polovině minulého tisíciletí. Příběh začíná na venkově ve složení Amicie, Huga a jejich rodinného přítele Lucase, který je zároveň alchymistickým učněm matky Huga a Amicie, Beatrice. I tentokrát se stále snaží najít lék na onemocnění Huga, kterým je právě podivná choroba označovaná jako Prima Macula, jež se šíří v některých rodových liniích již od dob Byzantské říše. Nedlouho po prvním pokusu Hugovi pomoct, se však Amicie a Hugo oddělí od zbytku skupiny a vydávají se na cestu na tajuplný ostrov, který by v sobě mohl ukrývat klíč k Hugovu kompletnímu uzdravení.

Jelikož se prvního dílu A Plague Tale Innocence prodalo již přes jeden milion kusů, což představuje pro Asobo Studio obrovský úspěch, mohlo být do vývoje A Plague Tale: Requiem investováno více prostředků a je to dost dobře vidět ve ztvárnění prostředí, kterým Amicia a Hugo putují. Level design je totiž skutečně velmi rozmanitý a během hraní navštívíte nejen chmurná města zamořená krysami, ale také životem překypující předměstí s trhy na venkově, otevřené prostory v lomech, sluncem zalité louky či velmi pěkně zpracované pláže s chechtajícími se racky. A Plague Tale: Requiem tak rozhodně není vizuálně nudný zážitek, právě naopak si zasluhuje velkou pochvalu za rozmanitost míst, která navštívíte a která skvěle dotvářejí atmosféru.

Hráčům udělá radost i kompletní textová lokalizace do češtiny.

Dalším podstatným rozdílem jsou krysy, respektive jejich počet, který umožňují vyobrazit herní konzole současné generace najednou. Zatímco u předchozí hry byl počet limitován zhruba na pět tisíc krys na jednom místě, nyní jich je zhruba tři sta tisíc a odporné krysí hejno požírající vše, co mu stojí v cestě, je tak ještě děsivější. Krysy jsou i tentokrát jakýmsi vyobrazením morové nákazy, které se v tomto období všichni velmi obávali. Zároveň jsou však krysy kvůli přítomnosti choroby Prima Macula v Hugově těle propojeny s malým Hugem.

Ten má tak občas možnost převzít kontrolu nad krysím hejnem, vyslat jej směrem k nepřátelům, z nichž se tak za chvíli stanou jen ohlodaní kostlivci, případně lokalizovat jejich polohu podobně jako funguje naslouchání v sérii The Last of Us. I z tohoto důvodu lze vnímat vyšší výkon konzolí jako důležitý aspekt, ačkoliv musím dodat, že během testování na PlayStationu 5 jsem se párkrát setkal s trháním obrazu právě v oblastech, kde se nacházela velká hejna krys. K běžným hráčům se na druhou stranu dostane hra již s patchem, který by měl menší nedostatky odstranit.

Technický stav hry byl pak ve všech ostatních oblastech bez problémů. Samozřejmě je patrné, že ani tentokrát se nejedná o AAA titul s astronomickým rozpočtem. Některé animace působí trochu nepřirozeně (například chůze do schodů u některých postav), ovšem jedná se pouze o maličkosti, které rozhodně nekazí dojem z hraní hry.

Českým (a slovenským) hráčům navíc udělá radost i textový překlad (menu i titulků), který rovněž není zcela bezchybný (místy lze vidět, že překladatelé pravděpodobně neměli dostatek kontextu, podle nějž by mohli sdělení správně přeložit či stylizovat), každopádně je však velkým plus u tohoto typu hry, kdy je příběh vskutku rozvinutý a a obsahuje různé větší i menší střípky informací, z nichž si lze poskládat celkovou mozaiku. Anglický dabing, jenž jsem si zvolil, je pak rovněž povedený. Snad jen bědování Amicie, která se chystá zabít nepřítele nebo se před nimi naopak snaží ukrýt apod., občas působí trochu úsměvně. Možná by hře místy prospěla absence komentářů, pozitivní dojem však jasně převažuje.

Zbraně a alchymie

Mezi důležité herní prvky patří kromě vyhýbání se nepřátelům, lidským i krysám (kdy je nutné pracovat se světlem), zbraně a s nimi spojená munice. Arsenál Amicie se postupně rozšiřuje, kromě praku tak později získáte například i kuši či možnost házet nádoby. U všech zbraní přitom platí, že je možné je opatřit různými druhy munice – zápalnou, hasící (pro uhašení ohně), térovou nebo třeba aromatickým lákadlem pro krysy, pomocí něhož je dostanete na místa, kam je třeba.

V souvislosti se zbraněmi pak nelze opomenout u PlayStationu 5 fantastickou haptickou odezvu ovladače DualSense. V tomto ohledu si vývojáři opravdu vyhráli s tím, jak ovladač vrní a vibruje při používání praku, kuše, tahání provazu a podobně.

Další z novinek jsou pak některé druhy nepřátel, respektive menších soubojů, které nebyly k vidění v prvním dílu. Jedná se například o souboj se sokolem, který patří vojákovi – cvičiteli dravců. Jedná se o osvěžující prvky, neboť většinu času se spoléhá na formuli: schovej se, vyhni se, zabij, případně na někoho pošli krysy. Hra tedy rozhodně není pro někoho, kdo si užívá možnost naběhnout na nepřátele, jako spíše pro ty, kteří si užívají plížení ve stínech a tiché zabíjení. Další novinkou jsou pak QTE sekvence, kterých je ve hře rovněž několik.

Osvědčená formule na úspěch

A Plague Tale: Requiem je ve všech ohledech lepší než první díl, jedním dechem je však potřeba dodat, že pokud jste čekali nějaké výraznější novinky, můžete být trochu zklamání. Level design doznal podstatného vylepšení a souboje jsou o něco zábavnější, hlavním tahounem hry je však podle mě zajímavý a pěkně napsaný příběh, který má spád a bude vás bavit od začátku až do konce. Přidáme-li k tomu fantastickou haptickou odezvu, která rovněž pomáhá s tím se vžít do děje na obrazovce, českou lokalizaci a na dnešní poměry extrémně přívětivou cenu, jedná se o jasné doporučení ke koupi.

Foto: Asobo Studio

Diskuze ke článku
V diskuzi zatím nejsou žádné příspěvky. Přidejte svůj názor jako první.
Přidat názor

Nejživější diskuze