24. dubna 1990 byl na oběžnou dráhu nasazen Hubbleův teleskop, který nám od té doby poskytl nový pohled na vesmír a změnil některé předchozí domněnky na realitu. Jeho historie se začala psát už po programu Apollo, který byl ukončen v roce 1972. NASA v té době navrhla, aby měl vesmírný dalekohled životnost alespoň 15 let. To znamenalo vymyslet, jak se k němu na oběžnou dráhu dostat a vyměnit jednotlivé součásti, nebo jak jej dostat zpět na Zemi pro opravu. K tomu nakonec posloužily raketoplány.
Jak bývá u těchto velkých projektů zvykem, stavba teleskopu nabrala zpoždění, a to zejména kvůli nákladům a technickým požadavkům. Když v roce 1986 došlo k nehodě Challengeru a raketoplány byly uzemněny, projekt Hubble se naplno rozjel a později byla jeho stavba konečně dokončena. Odstartoval v raketoplánu Discovery a následně byl nasazen do výšky 515 km nad Zemí.
Nadšení se nekonalo
Ve chvíli, kdy Hubble začal zasílat první vědecká data a snímky, vědci zjistili, že je něco špatně. Snímky byly rozmazané a kolem hvězd byly vidět jen světelné kruhy. Následně se přišlo na to, že zrcadla dalekohledu byla obroušena příliš naplocho a kvůli tomu nedokázala zaostřit světlo do jednoho bodu. Začalo se tak okamžitě řešit, jak tuto chybu napravit. V prosinci 1993 se astronautům podařilo k dalekohledu doletět a instalovat nové přístroje, aby primární zrcadlo fungovalo správně. Od té doby byl Hubble astronauty navštíven ještě několikrát, aby dostal modernější nástroje pro pozorování vesmíru.
Co všechno už Hubble zvládl?
Provoz teleskopu byl původně odhadován na 15 let a svoji životnost tak překročil už více jak dvojnásobně. Za tuto dobu dokázal podle NASA posbírat více jak 430 terabajtů dat, kterým se stále vědci věnují. Teleskop provedl více než 1,6 milionu pozorování a díky tomu bylo zveřejněno na 21 tisíc vědeckých publikací.
I když už existuje modernější dalekohled Jamese Webba, Hubble byl tím, který většinu galaxií sledoval ještě před ním. Díky Hubbleovu teleskopu například víme, že se expanze vesmíru zrychluje a že černé díry jsou prakticky v každém středu galaxie. Vědci díky němu podle NASA pozorují nové vznikající hvězdy, srážky neutronových hvězd, ale i planety naší Sluneční soustavy. A sledoval i trosky z asteroidu Dimorphos, které vznikly po misi DART.
Teleskop je ale na oběžné dráze již dlouho a postupně se tak jeho výška snižuje. To způsobuje, že mu v pozorování brání prolétávající satelity nebo trosky. SpaceX již v minulosti nabídl, že se pokusí dalekohled dostat zpět na vyšší oběžnou dráhu, zatím se tak ale nestalo. Pokud ale nedojde k takovému zásahu, teleskop nakonec vstoupí do atmosféry, kde shoří.
