Rakousko během pouhých dvou měsíců zaznamenalo přes 200 hlášení velkých pavouků označovaných jako tarantule. Odborníci zatím potvrdili 175 pozorování, především ve Štýrsku, Dolním Rakousku a Burgenlandu. Jeden ze sledovaných druhů přitom nežije pouze za českými hranicemi. Slíďák tatarský se už několik let znovu objevuje také u nás.
Není to však exotický sklípkan, který by někomu utekl z terária. Slíďák tatarský patří mezi evropské slíďáky a na území Česka se vyskytoval už před sto lety. Jeho návrat podle rozsáhlé české studie souvisí především s obdobími nadprůměrně teplých a suchých let.
Tarantule ano, ale žádný sklípkan
Český název druhu zní slíďák tatarský, latinsky Lycosa singoriensis. V němčině se mu říká jihoruská tarantule, proto se právě označení tarantule objevuje také v současných zprávách z Rakouska. Z biologického hlediska ale nejde o tropického sklípkana z čeledi Theraphosidae.
Slíďák tatarský je největším pavoukem střední Evropy. Tělo dospělé samice může měřit kolem 3,5 až 4 centimetrů a po započítání nohou působí pavouk ještě výrazněji. Přestože jeho vzhled může člověka vyděsit, rakouští ochránci přírody jej nepovažují za nebezpečného. Pavouka není vhodné chytat do ruky nebo zbytečně dráždit, k člověku ale není útočný (viz naturschutzbund.at).
V Česku se objevil už v roce 1924
Historii slíďáka tatarského na českém území zmapovali Milan Řezáč a Petr Heneberg. Shromáždili 89 záznamů z odborných publikací, muzejních sbírek i dosud nezveřejněných terénních pozorování z let 1924 až 2023. Výsledky ukázaly dva výrazné návraty pavouka.
První vlna začala ve 20. letech minulého století. Slíďák se následně opakovaně objevoval především na Moravě, kolem poloviny století ale z české přírody prakticky zmizel. Od 50. let až do začátku nového tisíciletí neměli odborníci s výjimkou jediného pochybného nálezu žádné spolehlivé záznamy. Více než půl století proto mohl být na území dnešního Česka lokálně vyhynulý.
Druhá vlna začala kolem roku 2003. Od té doby se nálezy znovu objevují a Česká arachnologická společnost řadí slíďáka tatarského mezi velmi vzácné teplomilné druhy vázané převážně na otevřená stanoviště (viz arachnology.cz).
Pomáhají mu teplá a suchá léta
Autoři studie porovnali jednotlivá pozorování s dlouhodobými meteorologickými údaji z Brna a Lednice. Obě období zvýšeného výskytu se překrývala s několikaletými úseky, během nichž byla léta teplejší a sušší než obvykle. Naopak desetiletí, kdy pavouk z Česka zmizel, podobně příznivé podmínky nenabízela.
Slíďák tatarský pochází ze stepních oblastí Eurasie a teplo mu vyhovuje. Vlhké jaro může snižovat šanci mladých jedinců na přežití, zatímco teplé, suché a mírně větrné počasí usnadňuje šíření mláďat. Vědci proto změnu klimatu označují za hlavní vysvětlení jeho současného návratu. Zároveň připouštějí, že část nových nálezů může souviset s lepším sledováním přírody a rostoucím počtem fotografií od veřejnosti (viz springer.com).
Neznamená to tedy, že Česko čelí náhlé pavoučí invazi. Spíše se znovu stává obyvatelnou oblastí pro druh, který zde už v minulosti žil a nachází se na severozápadním okraji svého přirozeného rozšíření.
Nemusí žít jen v nedotčené stepi
Slíďák vyhledává slunná otevřená místa s řídkou vegetací a půdou, do které si může vyhloubit noru. Přirozené stepní biotopy ale nejsou jeho jediným možným domovem. V Česku byl nalezen také v pískovnách, štěrkovnách, na průmyslových úhorech, okrajích polí nebo ve vojenských výcvikových prostorech.
Právě člověkem narušené plochy mohou napodobovat podmínky stepní krajiny. Mají obnaženou půdu, minimum vysoké vegetace a rychle se prohřívají. Studie proto upozorňuje, že opuštěné průmyslové areály nebo vojenské prostory nemusí být z biologického hlediska bezcenné. Pro teplomilné druhy mohou představovat důležitá náhradní stanoviště.
Proč se na podzim objevuje u domů?
Slíďák tatarský tráví většinu času v zemní noře a za kořistí vyráží především v noci. Na podzim jsou ale pavouci pohyblivější. Samci hledají partnerky a samice vhodná místa, kde přečkají zimu. Při putování se mohou zatoulat do zahrad, garáží, sklepů nebo přímo do domů.
Právě tím rakouští odborníci vysvětlují zvýšený počet podzimních setkání. Více fotografií z okolí domů automaticky neznamená, že pavouci začali lidská obydlí cíleně vyhledávat nebo že se jejich populace během několika týdnů dramaticky znásobila. V Rakousku se pozorování navíc aktivně shromažďují prostřednictvím občanské vědecké platformy, na kterou mohou lidé fotografie sami nahrávat (viz naturschutzbund.at).
Co dělat, když jej najdete doma?
Pavouka není potřeba zabíjet ani stříkat insekticidem. Nejjednodušší je přiklopit jej sklenicí nebo jinou nádobou, podsunout pevný papír a vypustit ho ven. Ve volné přírodě je nejlepší nechat zvíře na místě a pouze jej vyfotografovat. Přemisťovat by se nemělo na velkou vzdálenost, protože se může přestat orientovat.
Setkání se slíďákem tatarským zatím bude v Česku výjimečné. Jeho návrat ale ukazuje, jak rychle mohou teplomilné druhy reagovat na proměnu podnebí. Pavouk, který u nás na více než 50 let téměř zmizel, nyní znovu nachází místa, kde dokáže přežít – a teplejší budoucnost mu může otevřít další části země.
