Returnal

Pokud se vám nechce znovu číst o hře, která je už delší dobu známá jako exkluzivita pro Playstation 5, můžeme rovnou přistoupit k hodnocení jejího portu pro PC. Stačí k němu říct jen to, že se povedl. Skvěle zachovává ducha původní hry, naplno využije toho, co grafika na PC platformě dokáže, ale nijak nediskvalifikuje starší stroje. Na problémy nenarazíte ani při ovládání nebo jiných detailech. I přes to všechno a kvality samotné hry to neznamená, že byste před sebou měli herní hit pro každého. Proč? Čtěte dál.

Kruh je podstatou všeho

Astronautka za poněkud nejasných okolností letí nad vzdálenou planetou, kde také havaruje. Krátce poté je jasné, že jí místní flóra a fauna nepřipraví přivítání chlebem a solí, ale bude se jí snažit za každou cenu zničit. Trochu klišé, ale co, říkáte si a vydáte se na průzkum potemnělého, ale zvláštně poutavého světa. První šok vás čeká až po nezdařeném střetnutí. Není tu žádný „save“, žádný záchytný bod, opět se opakuje sekvence se ztroskotáním lodi. Okolní prostředí se trochu promění, ale je vám jasné, že jste na stále stejném místě.

Ani takový princip neustálého opakování jednoho dne není nic nového. Poté, co ho zpopularizoval film Na hromnice o den více, se až nezdravě často objevuje nejen ve filmech a seriálech, ale i v počítačových hrách. Typickou ukázkou je například Na hraně zítřka, kde se také dokolečka dokola bojuje s mimozemšťany, i když zde je to díky jiné hlavní hrdince a prostředí hodně jiná káva.

Trpělivost, kterou nemá každý

Returnal tak naplno využívá ten vůbec nejzákladnější princip počítačového hraní. Jednu věc opakujeme ad nauseam dokola, dokud se nám v ní nepodaří dosáhnout mistrovství, které ve hře vypadá jako samozřejmé zvládnutí naprosto bezvýchodné situace. Platilo to už od dob, kdy na monitorech začal pobíhat Mario.

S tím jde ruku v ruce samotná obtížnost hry. Ta je zde opravdu vysoká. Pokud jste měli pocit, že herní průmysl pomalu degeneruje a zvláště u velkých studií jde na ruku masám a píše pro ně dětinsky jednoduché hříčky, tak toto je výjimka potvrzující pravidlo. Podstatou soubojů je pochopení chaosu, který na obrazovce vytvářejí snad desítky se pohybujících objektů naráz. Chce to vymyslet taktiku a pak ji precizně naplňovat. Sebemenší selhání je ale potrestáno již zmiňovaným návratem na začátek, při kterém naplno pochopíte, co, nebo spíš kdo, je onen Returnal.

Hra tak dokáže být neuvěřitelně frustrující, hlavně na začátku. Cholerici budou ničit své drahé herní periferie, flegmatici jen v klidu odinstalují hru z disku. Ale kdo vytrvá, bude odměněn takovým návalem dopaminu při každém úspěchu, jaký při hraní už dlouho nepocítil.

Časem se totiž naučíte hledat zkratky do dalších částí hry, zůstávají vám některá vylepšení postavy a samozřejmě její vědomosti a zkušenosti. I tak je neustálý návrat nedílnou součástí hraní. Nepřátelé, hlavně pak bossové, se neustále vyvíjejí a na každého je potřeba hledat novou taktiku. Časem ale začnete být s utrpením způsobeným neustálým cyklem rození a umírání svým způsobem smíření a možná i začnete chápat, o čem to ten Buddha vlastně mluvil.

Příběh ne pro každého

Když už jsme otevřeli filozofické téma, můžeme plynule navázat hodnocením příběhu. Ten je, kromě vlastní ctižádostivosti, tím, co vás nutí podstupovat muka věčného opakování. Je napsaný velice chytře, chytlavě a působivě, což ale znamená, že vyžaduje poučeného diváka, nebo spíš čtenáře.

Pokud vše vezmete doslovně, vše se zvrhne v sérii „mindfuck cliffhangerů“, které nedávají moc smysl. Když ale začnete hledat symboly, alegorie, metafory a jiná přenesená pojmenování, najednou před vámi rozkvete úplně jiný svět, který navíc skvěle rezonuje s původní myšlenkou hry, tedy neustálým opakováním. Bohužel přístupnost tohoto zážitku snižuje i to, že hra nemá českou lokalizaci. Na druhou stranu je ale stejně dobře možné příběh vůbec neřešit a jen si užívat samotné hraní. O něco hůř se pak ale hledá motivace pro pokračování po neustálých nezdarech.

Ne pro každé PC

Returnal byla původně exkluzivní hra pro nový Playstation 5, a to tak nějak ukazuje, jakým směrem se posune náročnost hraní na PC, jak bude takových her přibývat. Na jednu stranu to neznamená, že byste museli starší počítač vyhazovat. Na druhé straně pak vám ani ty nejmodernější kusy výpočetní techniky nemusejí stačit na to, abyste si užili všechno naplno.

Většina lidí a jejich počítačů skončí někde mezi těmito dvěma extrémy a existují dva přístupy. Buďto necháte hru, aby si sama určila nastavení a dál už nic neřešíte – podobně jako na konzolích – nnebo se můžete pustit do rozsáhlého menu nastavování grafických možností, které v této hře zaslouží jedničku s hvězdičkou. U každé volby totiž vidíte, jaký má vliv na procesor, grafiku a paměti. Všechna nastavení si hned můžete vyzkoušet v benchmarku, kde vidíte podrobné informace: nejen počet snímků, ale také využití CPU, GPU, pamětí a jejich teploty. Přesně to by mělo být standardem a nedivil bych se, kdyby zde „hračičkové“ strávili více času než ve hře.

Herní hit, který není pro každého

I když to podle obrázků a herních videí vypadá, že Returnal je nenáročnou konzolovou hříčkou, kde po stovkách kosíte mimozemšťany, nemůže to být dál od pravdy. Pokud hledáte něco nenáročného, přístupného a zábavného, tady jste na špatné adrese, kde najdete akorát frustraci. Kdo ale touží po zážitku, který naplno prověří jeho hráčské schopnosti a sílu překonávat zdánlivě bezvýchodné situace, ten zde bude náležitě odměněn. Zadarmo to ale nebude.