Film jako zábava pro masy neměl miliardáře a kapitány průmyslu nikdy moc v lásce. Obvykle se spokojil s jednorozměrnou karikaturou, které nejlépe symbolizují postavy pana Burnse a Texasana ze Simpsonových. A ani prudký nástup informačních technologií v závěru milénia na tom moc nezměnil. Vzpomeňme třeba na mrazivě přesnou předpověď z bondovky Zítřek nikdy neumírá (1997), ve které se bezohledný mediální magnát pokouší destabilizovat světovou ekonomiku přípravou střetu dvou velmocí za použití těch nejmodernějších technologií.
Tento technologický rozmach však stvořil úplně novou generaci miliardářů. Odpudivé starce vystřídali charismatičtí vůdci nebo mladí kluci, kterým člověk upřímně věřil, že se snaží změnit svět k lepšímu. Vzpomeňme třeba na Sociální síť (2010) natočenou ještě v době, kdy byl Facebook „cool“. A samozřejmě také celý zástup filmů o Stevu Jobsovi – s nadsázkou lze říci, že více oslavných filmů se natočilo už jen o Ježíši Nazaretském.
V retrospektivě je zajímavé, že filmy, které místo technooptimistického nadšení vsadily na temnější notu, zůstávaly trochu v pozadí. Například Piráti ze Silicon Valley (1999) ukazují, že svět velkých peněz je vždy stejně špinavý a je jedno, jestli prodáváte ropu, zbraně, nebo operační systémy. A zatímco seriál Silicon Valley (2014 – 2019) se dočkal hned šesti sezón, o mnoho temnější počin Devs (2020) tak nějak zapadl.
Při pohledu do amerických kinosálů je ale zcela jasné, jaká je nálada ve společnosti a v hollywoodských kuloárech. Pryč jsou ty časy, kdy člověk na plátně nadšeně hltal každé Jobsovo slovo a roztomilému Zuckerbergovi by beze slova odklikl žádost o přátelství. Technologičtí miliardáři jsou díky novým možnostem ještě temnější a démoničtější než jejich analogoví předchůdci.
Mark Zuckerberg je v The Social Reckoning ztvárněn jako chladný autokrat, jehož bezohledná posedlost růstem platformy Meta, ignorování dopadů Instagramu na dospívající a šíření dezinformací představují přímou hrozbu pro demokracii.
O nic lépe si nevede ani nová tvář v oboru, zakladatel OpenAI, Sam Altman. Artificial ho vykresluje jako manipulativního sociopata, přičemž samotný film čelil stažení ze strany distribučního Amazonu kvůli jeho mnohamiliardové investici do OpenAI.
Naopak takový Elon Musk je stálicí oboru a svým chováním si o kritiku přímo říká. Jeho portrét Musk zpochybňuje, proč společnost nechala jednoho člověka získat tak obrovskou moc nad globálními vládami, přičemž film čelil Muskovým výhrůžkám žalobami i blokování reklamy na síti X.
A jestli je zde nějaký pokrok oproti minulosti, pak je to větší role žen v jinak pánském klubu. I když unikátní pohled na zakladatelku Theranosu You Can See Everything Elizabeth Holmesovou těsně před nástupem do vězení ji asi moc radost neudělá – odhaluje její neustálou snahu manipulovat veřejným míněním pod zástěrkou hrané otevřenosti.
I přes snahy dotčených lídrů o cenzuru, distribuční blokády či vlažnější tržby v kinech se jasně ukazuje, že veřejnost i Hollywood nahlížejí na nekontrolovanou moc v Křemíkovém údolí s čím dál větší skepsí – a nejenom proto, že hrozí, že AI vezme hercům, scénáristům a režisérům práci.
