To, co začalo jako rutinní kontrola kvality dat z lunární sondy NASA Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) (nasa.gov), se proměnilo v jeden z nejvýznamnějších objevů moderní planetologie. Obrazový specialista Robert Wagner ze společnosti Intuitive Machines si při prohlížení globální mapy Měsíce všiml neobvykle velké jasné skvrny obklopené tmavým lemem. Porovnáním snímků před a po zjistil, že narazil na vůbec největší nově vzniklý kráter, jaký byl kdy v celé Sluneční soustavě lidstvem v reálném čase zaznamenán.
Nový kráter dostal oficiální název McGetchin na počest průkopníka výzkumu Měsíce Toma McGetchina. Ke katastrofální kolizi došlo na východním okraji Měsíce v období mezi 11. dubnem a 22. květnem 2024, kdy do povrchu v plné rychlosti narazila kometa nebo planetka o velikosti tří- až šestipodlažní budovy.
Následný výbuch zanechal v měsíční krajině kráter o průměru přibližně 222 metrů, což odpovídá délce dvou fotbalových hřišť. S hloubkou 43 metrů by se do něj na výšku vešly tři autobusy naskládané na sebe. Vedoucí vědeckého týmu odhadují, že k impaktům takového rozsahu dochází na Měsíci v průměru pouze jednou za sto let.
K objevu vedla mravenčí práce s analyzováním snímků ze širokoúhlé kamery sondy LRO. Robert Wagner v říjnu 2025 porovnával stovky starších a nových záběrů pomocí softwaru určeného ke hledání změn v terénu. Zatímco drobné krátery vznikají na Měsíci pravidelně, ročně jich přibude kolem 140, kráter McGetchin vynikl na první pohled. Vyvržený materiál totiž vytvořil jasně viditelnou stopu roztříštěného regolitu rozprostřenou do šířky desítek kilometrů.
Po prvotním objevu vědci na místo zaměřili také termální přístroj Diviner. Měření odhalila pozoruhodný jev: v okruhu více než šesti kilometrů kolem kráteru se vytvořila obří „studená skvrna“, která je během měsíční noci přibližně o 9 °C chladnější než okolní terén. Ohromná energie dopadu totiž měsíční regolit na velké ploše nakypřila a snížila jeho hustotu, kvůli čemuž materiál hůře akumuluje teplo.
LRO krouží kolem Měsíce již více než 17 let a za tu dobu zdokumentovala přes tisíc nových kráterů. Objev kráteru McGetchin přináší zcela nové poznatky o tom, jak mocně mohou vesmírná tělesa měnit fyzikální vlastnosti měsíční půdy daleko za hranicemi samotného kráteru. Tyto vlastnosti budou muset inženýři zohlednit například při navrhování lunárních vozítek (roverů), jejichž kola se mohou v nakypřeném povrchu chovat odlišně. Měsíc se tak opět potvrzuje jako dynamické a neustále se měnící těleso.
