I když už moje vzpomínky na poslední díl první série Squid Game, tedy Hra na oliheň, lehce vybledly, vybavuji si poměrně silný zájem vidět pokračování. Přiznám se, že jsem tak úplně nečekal, že na něj budu čekat tři roky, i když, jak se zdá, trojka je pro tuto sérii docela osudové číslo.
Pozor, magické číslo 3!
Tak zprvu, 3 roky čekání, přičemž jsem zvládl shlédnout 3 díly. A ano, bude 3. série, pokud by vás to náhodou zajímalo. Mě to nezajímá, a prozradím vám proč – po 3. dílu jsem se rozhodl, že dál prostě nejedu.
Znáte ten pocit, když se na něco těšíte, ale vlastně to nakonec děláte jen pro ten pocit, i když je realita o poznání horší, než jste si vysnili? No, jsou životní situace, které se takto (ne)povedou, a pak je potřeba je přetrpět, ideálně s úsměvem na tváři. Naštěstí má Netflix jednu výhodu, kterou se od reálného života liší – můžete jej totiž kdykoli vypnout, aplikaci odinstalovat, zrušit předplatné a pak si třeba logo Netflixu vytisknout a použít jej namísto terče, pokud vás, jako mě, baví šipky. Vypnutí Netflixu pro mě bylo jako triple 20.
Pozor, názor!
A teď pozor, pokud se na Squid Game 2 teprve chystáte, následující řádky raději nečtěte, nebo se stane neštěstí a vy se dozvíte, proč jsem se rozhodl dál nepokračovat. Důvod je vcelku jednoduchý – první díl byl tak zahřívací, že jsem měl chvílemi strach, že mi chytne sedací souprava, a podprahově jsem byl nucen ztlumit topení. Netflix se rozhodl pro velmi detailní flashbacky, takže pokud jste náhodou nedávno podstoupili lobotomii, neměl by pro vás být problém vzpomenout si, kdo je ten a kdo je zase tamten.
Druhý díl byl stále velmi zahřívací, o to více jsem si však začal všímat kamery a některých scén, které lehce zaváněly Jackie Chanem v Bollywoodu. Nedokážu přesně říct proč, ale kamera mě začala neuvěřitelně iritovat a dialogy mi přišly neskutečně dlouhé a vlastně o ničem. Stopáž je dlouhá – díly jsou vlastně delší než v první sérii, takže jsem si toho „ničeho“ mohl užívat dosyta. Začal jsem dokonce přemýšlet nad tím, zda by nebylo dobré jít zkontrolovat poštovní schránku, protože stále čekám na výzvu k balíku, který mi nebyl doručen. Ano, vzpomněl jsem si na Českou poštu! Škoda, že byla neděle a moje cesta ke schránce by nedávala moc smysl. I když zase, co víkendové doručování?
Pozor, spoiler!
Začal třetí díl a já si řekl, že tady se to konečně zlomí. A ano, zlomí. Seong Gi Hun se konečně dostane na ostrov a znovu se zúčastní her. Tentokrát už vyzbrojen znalostmi a zkušenostmi, jako jediný z hráčů. Nebo se snad pletu a těch informovaných hráčů je tam více, jak naznačil konec třetího dílu?
V tomto díle je krásná scéna, která trvá (odhadem) tak 4,5 hodiny. Je to o tom, jak se Seong Gi Hun snaží přesvědčit zbývající hráče po první hře, že je třeba hlasovat pro opuštění herního střediska někde v tramtárii. Nová pravidla to umožňují, hráči mohou po každé odehrané hře odhlasovat ukončení a vyplatit si částku, která je do té doby v banku. Jak asi tušíte, i přes opravdu velkou snahu o naléhavé sdělení se hráči nakonec rozhodnou, že budou pokračovat, protože hamižnost vždy zvítězí nad... no nad vším – a ano, rozhodne poslední hlas!
Jo a pozor, je tam také nová postava, která bude (zřejmě) hrát dalšího hlavního záporáka. Netflix vám chtěl usnadnit hledání a pokud náhodou lobotomie narušila centrum vnímání o trochu více, než bylo v plánu, hledejte fialové vlasy. Je to sympaťák, kterého si zamilujete hned od první scény.
Pozor, konec!
Přiznám se, že už mi hodně dlouho nebylo tak jedno, jak něco dopadne. Seong Gi Hun by klidně mohl v posledním díle odletět se SpaceX někam do vesmíru, stejně jako tým, který se v posledních týdnech před uvedením staral o propagaci Squid Game 2 po celém světě.
Sice jsem věděl, že Squid Game 2 nedokoukám, ovšem byl jsem vcelku zvědav, co na druhou sérii říkají ti, kteří ji shlédli celou – znáte to, takový ten emoční dojezd. Inu, názory se různí (šok!), někdo si stěžuje na dlouhé dialogy a málo hraní, někdo zase na to, že (samozřejmě naprosto nečekaně) zmizel onen „WOW efekt“. Často se ovšem skloňuje to, že od závěru druhé série mnozí čekali více, a že je to jak kdyby Netflix záměrně „uřízl“ příběh v půli a na zbytek jste si měli počkat do 3. série, na kterou budete čekat nečekaně krátkou dobu. No a pokud by moje dosavadní zkušenost vyústila tímto, to už opravdu raději tu lobotomii.
Pozor, odpověď!
Kdo mě zná, ví, že nemám rád otázky, na které nedostanu odpověď. Mnohdy ve své malosti zajdu až tak daleko, že čekám odpověď i na otázky, které vlastně nejsou otázky – a proto se s vámi podělím i o odpověď na moji myšlenku, co že má vlastně společného Squid Game 2 a Česká pošta. Nápad je super, obojí máte (ve většině případů) na dosah ruky. Obojí občas funguje, ale má to tolik lepších alternativ, že je vlastně zbytečné přemýšlet nad tím, jak to skončí – ono to totiž nějak dopadne a je jen na vás, zda vás to zajímá, nebo nikoliv.
