Na první pohled to může znít jako přehánění – člověk, kterému je „příliš horko“ i v normální místnosti, nebo někdo, kdo se začne třást zimou při teplotě, kterou ostatní považují za příjemnou. Jenže u některých lidí nejde o rozmar ani o přecitlivělost. Teplotní intolerance je reálný zdravotní problém, který může být způsoben poruchou nervového systému, hormonů nebo dokonce imunitních reakcí.
Zjednodušeně řečeno: tělo ztrácí schopnost udržet si ideální teplotu. Reaguje přehnaně – buď se začne přehřívat, nebo naopak rychle ztrácí teplo. Běžné situace, jako je cesta tramvají, pobyt na slunci nebo rychlejší chůze, se pak mohou změnit v téměř nesnesitelné.
Co se v těle vlastně pokazí?
Lidské tělo má obvykle dokonalý systém termoregulace, který řídí hypotalamus. Ten zpracovává signály o teplotě z celého těla a řídí reakce – pocení, stažení cév, třes, metabolismus. Pokud ale tento systém selže, tělo začne reagovat chaoticky.
V medicíně existuje hned několik příčin, které mohou teplotní intoleranci vyvolat:
- dysautonomie – porucha autonomního nervového systému, který kontroluje pocení i krevní tlak
- poruchy štítné žlázy – hyperthyreóza vede k přehřívání, hypothyreóza k zimomřivosti
- onemocnění nadledvin – ovlivňují reakci těla na stres a teplotu
- autoimunitní onemocnění – například lupus může změnit reakci cév na teplotu
- po infekci – některé viry mohou dočasně narušit nervové řízení tepla
- POTS a další formy dysautonomie – často u mladých lidí, typické hlavně přehříváním
Zajímavé je, že teplotní intolerance může vzniknout i po silném stresu nebo dlouhodobém vyčerpání – tělo pak jednoduše nedokáže reagovat pružně jako dřív.
Přehřátí i v běžných podmínkách
U části lidí se objevuje hlavně nesnášenlivost tepla. Tělo se nedokáže efektivně ochladit, protože buď nefunguje pocení, nebo se cévy neroztahují tak, jak by měly. Výsledkem jsou:
- návaly horka
- silné bušení srdce
- závratě a malátnost
- pocit „vnitřního přehřívání“
- únava i z mírné námahy
Tím se běžné věci — přeplněná tramvaj, práce v kanceláři, cesta v létě — mohou stát až nebezpečnými. Tělo totiž doslova bojuje samo se sebou.
A co když tělo nesnese zimu?
Druhou variantou je intolerance chladu. Ta vzniká nejčastěji při hormonálních poruchách nebo problémech s krevním oběhem. Cévám trvá příliš dlouho, než se roztáhnou, a periferní části těla se špatně prokrvují. Typické příznaky:
- studené ruce a nohy i v teple
- únava v chladu
- třes a zimnice při běžné teplotě
- zhoršení koncentrace
- u autoimunity i bolest prstů (Raynaudův fenomén)
Takoví lidé často nosí teplé oblečení po celý rok — a přesto jim není „dost teplo“.
Vzácné případy dokazují, jak komplexní je lidské tělo
Ačkoli teplotní intolerance není novinkou, výzkum ukazuje, jak překvapivě variabilní mohou být její příčiny. U některých lidí vzniká náhle — po viróze, úrazu nebo silném stresu. Jiní s ní bojují celý život a diagnózu znají až v dospělosti.
Zarážející jsou i extrémy: existují popsány případy pacientů, kteří nemohou stát ani minutu na slunci, nebo naopak lidí, kteří se nekontrolovatelně třesou už při 20 °C. Právě tyto příběhy ukazují, že lidské tělo není statický stroj, ale extrémně citlivý systém reagující na sebemenší narušení.
Jak se teplotní intolerance diagnostikuje?
Lékař obvykle doporučí:
- krevní testy – štítná žláza, nadledviny, hormony
- vyšetření potních žláz nebo test s nakloněnou rovinou (u dysautonomie)
- měření krevního tlaku a pulsu při různých teplotách
- testy na autoimunitu či infekce
Bohužel neexistuje jedna univerzální léčba. Záleží na příčině — někdy pomůže hormonální terapie, jindy léčba autonomního nervového systému nebo jen úprava životního stylu. U části lidí se stav časem zlepší, ale u jiných jde o dlouhodobý problém.
Co s tím může člověk dělat?
- vyhýbat se extrémním teplotám
- dostatečně pít
- nosit prodyšné oblečení
- vyhýbat se stresu (ten výrazně zhoršuje termoregulaci)
- používat ventilátor, chladicí/hřejivé pomůcky
- u dysautonomie pomáhá zvýšit příjem soli
Teplotní intolerance tak může zásadně omezovat každodenní život — přesto se o ní stále málo ví. Je to další příklad toho, jak citlivě a nevyzpytatelně lidské tělo reaguje na změny, které by většině lidí nepřišly nijak neobvyklé.
