Neohrožený. Disciplinovaný. Neporazitelný. Válečný stroj. O římských legionářích, bez nichž by si Římská říše neudržela po staletí svou nadvládu, kolují legendy už tisíce let. Jací však byli legionáři? Jaké byly jejich sny a jak žili? Skutečný život římského vojáka je dvoudílný dokument, který bude mít premiéru na Viasat History 8. října ve 21:00. Odhaluje skryté pravdy o legionářích. Dozvíte se, že vojáci nežili jen bojem, ale také se bavili, a dokonce zakládali rodiny, byť tajně.
Pokud se mladý muž stal legionářem, zavázal se říši na 25 let, možná i za cenu vlastního života. Na oplátku byl respektován, měl stálý příjem a příslib dobrodružství a slávy. Tato dobrodružství se netýkala jen bitev. V prvních dvou stoletích našeho letopočtu byla římská říše na vrcholu a riziko války bylo relativně nízké, ale 7 500 kilometrů hranic říše bylo stále třeba bránit. Za vlády císaře Augusta měla římská armáda kolem 300 000 mužů. Do armády však nemohl vstoupit jen tak někdo: uchazeči museli projít přísnou řadou zkoušek, které vyřadily ty se slabými fyzickými a morálními schopnostmi. Ti, kteří prošli zkouškou, prošli náročným výcvikem a poté byli s největší pravděpodobností posláni do pevností na hranicích říše.
Jednou z takových pevností byla Vindolanda v severní Anglii, postavená podél Hadriánova valu. Pod římskou nadvládou byla po tři století. V posledních desetiletích byly na tomto místě provedeny četné vykopávky a bylo zde nalezeno více než 2 000 dřevěných tabulek s nápisy psanými inkoustem. Jednalo se o dopisy odesílané z domova, které se dotazovaly na blaho vojáků umístěných podél hranice, a mnohdy k nim byly přiloženy nejrůznější předměty denní potřeby – oblečení, ponožky, spodky atd. Na základě nálezů můžeme konstatovat, že příbuzní z domova neztratili s mladými legionáři úplný kontakt.
Tito mladí muži potřebovali jídlo, a to poměrně dost. Podle dobových záznamů snědl legionář denně až kilogram chleba s velkým množstvím masa. A nebylo to zadarmo: římský voják si ročně vydělal 1 200 sesterciů (asi 900 eur), po odečtení nákladů na výstroj a proviant. Zbytek se vojáci snažili ušetřit. Často jej však utratili za další potraviny a vybavení. V okolí opevnění vzkvétalo mnoho malých měst, která tyto zásoby pro vojáky vyráběla a prodávala. Provozovala trhy a bavila vojáky v otevřených hostincích a lázních.
Život vojáků samozřejmě nebyl jen zábava a hry. Každý den cvičili v pevnosti. Kromě toho trénovali dlouhé pochody v plné pochodové výstroji, která často vážila až 40 kilogramů. Během těchto cvičení legie nachodila až 30 kilometrů rychlostí 6-8 kilometrů za hodinu, a to vše v sandálech, které nosili bez ohledu na terén. Vojáci při takové operaci spálili přibližně 5 500 kalorií, takže postava atleta byla při tomto povolání zárukou.
Přestože vojáci měli zakázáno uzavírat manželství, mohli mít vztahy nebo dokonce děti, ale ty mohly být oficiálně uznány až po 25 letech služby. Do té doby byly páry „tolerovány“, a navíc ženy a děti měly v opevnění často své vlastní místo. Podle legendy vojáci chovali také domácí zvířata, psy a kočky, a stavěli malé oltáře, aby se modlili k bohům za ochranu. Legie tedy zdaleka nebyla bezduchým válečným strojem, jak je obvykle líčena. Legionáři byli také lidské bytosti s touhami, obavami a vztahy. Byli to válečníci i otcové a časem začali odpočítávat zbývající dny své pětadvacetileté služby, aby po jejím skončení mohli nadobro pověsit uniformu na hřebík a žít se svými rodinami. Stejně jako většina z nás.
