„Sdílejte, než to smažou!“ se může zdát jako klišé, které paroduje samo sebe, ale přesně takový dovětek se hodí k tomu, když říkáte někomu o tomto filmu. A své zastánce našel i mezi politiky, kteří se vesměs označují jako extrémističtí. Pro ty je to „konečně upřímný film, který se nebojí popisovat problémy pravým jménem“. A není divu – podnikatel znechucený následky nekontrolované migrace se pasuje do role samozvaného mstitele a ranou do hlavy likviduje nejenom „krimigranty“, ale i soudce, policisty a další, kteří podle něj stojí u kořenů problémů.
Šokující? Nechutné? Fandové toho režisérského a autorského svérázu mohou být ještě zklamáni tím, jak moc se držel při zdi. V jeho kategorii filmů „postřílím vás všechny“ najdeme i daleko odvážnější kousky.
Jedním z prvních je snímek Zabít je snadné (Heart of America, 2002). Jen čtyři roky po tragické masové střelbě v Columbine, příběh jen těžko zastírá, odkud bere inspiraci. Na rozdíl od jiných snímků na toto téma si však nelze nevšimnout, jak moc vypravěč fandí útočníkům, ztotožňuje se s nimi, snaží se jejich činy když ne omluvit, tak alespoň pochopit. Bylo by snadné skočit k závěru, že Uwe si na škole nejspíše také užil svoje, ale jsou tu i další indicie.
Jeho dalším velmi oblíbeným tématem jsou videohry, samozřejmě ty násilné. Snažil se zpracovat řadu známých herních značek, ale většinou k velké nelibosti jejich fanoušků. Jeho tvorba jako by byla záměrnou vodou na mlýn všem, kteří tvrdí, že po videohrách měkne mozek. Za zmínku stojí snad jen Far Cry (2008), příjemné akční béčko, které rozvíjí univerzum prvního dílu této série a pak samozřejmě Postal (2007). Kontroverzní film o kontroverzní hře nemohl dopadnout jinak. Roli si zde střihl i sám režisér, který zde prohlásil, že jeho snímky jsou „financovány z ukradeného nacistického zlata“. Vzhledem k námětu Citizen Vigilante už to tak vtipně nezní.
Někdy během toho si Uwe uvědomil, že může natočit prakticky, co chce. Začal si tedy skrze své filmy vyřizovat účty. V nihilistickém Rampage (2009) v podstatě se všemi, ale v Útoku na Wall Street (Assault on Wall Street, 2013) se snaží o sociální kritiku systému tím, že zde zlomený voják selektivně vraždí bankéře, které obviňuje z vypuknutí finanční krize a jejich drtivých dopadů na životy běžných lidí. Tento případ děsivě připomíná vraždu šéfa největší americké zdravotní pojišťovny z roku 2024. Podněcování k násilí byl důvod, proč Citizen Vigilante nedostal v Německu rating, což z něj paradoxně učinilo zakázané ovoce.
Abychom ale režisérovi jen nekřivdili, občas si jeho pohled na svět a fascinace násilím s tématem natolik sednou, že je výsledkem „celkem normální film“ – obvykle z válečného prostředí. Tunelové krysy (Tunnel Rats, 2008) ukazují nehezkou stránku války ve Vietnamu, která se vedla i pod zemí. A Darfur (2009) zase brutální realitu občanské války a etnických čistek v Africe.
A to zdaleka není konec – jen co Uwe Boll dotočí plánovanou kriminální trilogii, vrhne se do světa v němž spolu budou bojovat Bigfooti a Zombies. Rozhodně se máme na co těšit.
