V nejširším slova smyslu znamená liminální cokoli, co se nachází „mezi“ – na prahu, v přechodovém stavu nebo v meziprostoru. Slovo pochází z latinského limen, což znamená práh. Když je něco liminální, znamená to, že to už opustilo starý známý stav, ale ještě to nedosáhlo stavu nového. Je to fáze transformace, nejednoznačnosti a často i mírného neklidu.
Liminální situace jsme tak zažili všichni. Jsou to období, kdy se nám hroutí staré jistoty, ale nové jsou v nedohlednu, jako je rozvod, změna kariéry, stěhování do jiné země nebo krize středního věku. Je to moment, kdy vyskočíte z jednoho břehu, letíte vzduchem a ještě jste nedopadli na druhý. Staré už neplatí, nové ještě neexistuje.
Tento koncept se tak promítá do mnoha dalších oblastí. Může to být třeba antropologie a její přechodové rituály, ale v posledních letech liminální prostory hitem na internetu. Jde o fyzická místa, která slouží výhradně k přechodu z bodu A do bodu B. Nemají vlastní účel pro setrvání.
Jde například o chodby hotelů, opuštěná letiště ve tři ráno, prázdná parkoviště, čekárny nebo eskalátory. Když jsou tato místa plná lidí, nevnímáme je. Když jsou ale prázdná, působí nepřirozeně, nostalgicky a občas vyvolávají až snový nebo lehce znepokojivý pocit.
Fascinující evoluce internetového fenoménu
Možná si říkáte, že něco takového se hodí tak možná jako zajímavá fotka na sociální sítě, která se vymyká tím, že zobrazuje něco netradičního. A tak celý fenomén začal. Vše ale explodovalo kolem roku 2019 na diskusním fóru 4chan, kde se objevil dnes již legendární obrázek: prázdná, žlutá kancelářská místnost s levným kobercem a hučícími zářivkami. K fotce byl přiložen text o tom, že pokud člověk neopatrně „vypadne z reality“, skončí právě v The Backrooms – nekonečném labyrintu náhodných prázdných místností.
Tuto „poetiku“ velice rychle adoptoval herní průmysl, a to jak nezávislý, tak ten „tříáčkový“. Vznikly tak desítky titulů s Backrooms v názvu, nebo například Superliminal nebo Stanley Parable, či velmi úspěšný hit Control .
Činili se i sami lidé na různých diskusních fórech, kteří začali vytvářet mapy, sepisovat úrovně tohoto meziprostoru a definovat entity, které v nich žijí. Vše k dokonalosti dotáhl Kane Parsons (na YouTube známý jako Kane Pixels), který publikoval (youtube.com) sérii 22 videí, které mají souvislost s podivným meziprostorem, kam se občas někdo propadne.
Na zhruba tříhodinové ploše rafinovaně vypráví i příběh vzniku místa, jeho průzkumu a nejrůznějších peripetií. Přestože na projektu začal pracovat jako teenager, je to mimořádný zážitek, kterého si všimli i v prestižním filmovém studiu A24. Svěřili režii mladému youtuberovi a tento risk se vyplatil – Backrooms je kasovní trhák, který dokazuje, že liminální horor je plnohodnotný žánr.
Ještě jedna skrytá perla
Ještě před úspěchem Backrooms někteří filmaři pochopili, o jak fascinující fenomén jde a začali tvořit v tomto stylu. Seriálový hit Severance (Odloučení) od Apple TV sice nevychází přímo z internetových memů, ale liminální estetiku využívá geniálně. Zaměstnanci firmy Lumon Industries se pohybují v nekonečných, sterilně bílých, dokonale symetrických chodbách bez oken, což v divákovi vyvolává intenzivní pocit úzkosti a odloučení od okolního světa.
Ovšem absolutní vrchol, který dokazuje, jak mocný tento koncept je duo filmu a počítačové hry s názvem Exit 8. Když nezávislý vývojář (Kotake Create) koncem roku 2023 hru vydal, vzal koncept liminálního prostoru a osekala ho na naprosté minimum. Celá hra se odehrává v nekonečném, sterilním podchodu japonského metra. Jsou tu jen bílé kachličky, zářivky, žluté navigační cedule a prázdnota. Metro je z definice liminální prostor – nikdo v něm nechce zůstávat, slouží čistě k přesunu z bodu A do bodu B.
Mohlo by se zdát, že zfilmovat něco takového, co navíc dohrajete klidně i za půl hodiny, nebude možné. Film ale povýšil liminální prostor na moderní ekvivalent Dantova očistce. Nekonečná chodba podzemky už není jen strašidelným labyrintem, ale zrcadlem lidského svědomí a viny. Ukazuje nám, že k vyvolání intenzivního děsu a úzkosti nepotřebujete obří digitální monstra – stačí vzít obyčejnou, liduprázdnou chodbu s hučícími zářivkami a zamknout v ní divákovu mysl.
Liminální popkultura funguje na principu „neklidné nostalgie“. Tyto prostory jako obchodní centra, herny, školní chodby, hotely, všichni známe z běžného života. Když je ale film nebo hra ukáže vytržené z kontextu – bez lidí, bez denního světla a bez jasného účelu – náš mozek podivně znervózní, protože cítí, že tu „něco nehraje“. Takže až budete příště zažívat podobný pocit, pak vězte, že v tom nejste sami – nebo naopak úplně sami.
