Sezona klíšťat je v plném proudu a s ní se znovu vrací i debata o nemocech, které tito nenápadní parazité přenášejí. Vedle dobře známého klíštěte obecného se v posledních letech stále častěji mluví také o výrazně větším druhu Hyalomma marginatum. Ten budí pozornost nejen svým vzhledem, ale i chováním. Na rozdíl od běžného klíštěte totiž hostitele pouze pasivně nevyčkává, ale dokáže ho aktivně vyhledávat.
Hyalomma marginatum je doma především v jižnějších a teplejších oblastech Evropy, Afriky a Asie. Do střední Evropy se může dostávat například prostřednictvím migrujících ptáků, na nichž se zachytí v nižších vývojových stadiích. Podle odborníků ale zatím nejde o druh, který by byl v Česku běžně rozšířený. Spíše se mluví o ojedinělých nálezech, které je nutné sledovat v souvislosti s mírnějšími zimami a teplejšími léty.
Větší tělo, pruhované nohy a jiný způsob lovu
Na první pohled může Hyalomma připomínat klasické klíště, jenže bývá větší a nápadnější. Typické jsou pro něj také pruhované nohy. Zajímavé je hlavně jeho chování. Zatímco klíště obecné nejčastěji čeká na vegetaci a přichytí se na procházejícího hostitele, Hyalomma patří mezi takzvaná lovecká klíšťata. Umí se orientovat podle pohybu, tepla nebo oxidu uhličitého a hostitele může aktivně následovat.
To zní trochu jako scéna z hororu, realita je ale klidnější. Pro běžného člověka v Česku stále platí, že zásadní zdravotní hrozbou není vzácné obří klíště, ale dobře známé klíště obecné. Právě to je v našich podmínkách hlavním přenašečem lymské boreliózy a klíšťové encefalitidy.
Borelióza přibývá, očkování zatím není
Lymská borelióza je bakteriální onemocnění, které se na člověka přenáší po přisátí infikovaného klíštěte. Typickým varovným signálem může být zvětšující se červená skvrna v místě přisátí, která se nemusí objevit hned a nemusí bolet. Nemoc se ale může projevit také únavou, zvýšenou teplotou, bolestmi svalů, kloubů nebo příznaky připomínajícími chřipku.
Na rozdíl od klíšťové encefalitidy zatím proti lymské borelióze není běžně dostupné očkování. Právě proto je důležitá hlavně prevence. Pomáhá vhodné oblečení, repelent, vyhýbání se vysoké trávě a především důkladná kontrola těla po návratu z přírody. Přisáté klíště je vhodné odstranit co nejdříve a místo poté vydezinfikovat.
Klíště může čekat i ve městě
Riziko přitom neplatí jen pro hluboké lesy. Klíšťata se běžně vyskytují také na loukách, zahradách, v parcích, křovinách nebo na okrajích cest. Aktivní bývají obvykle od jara do podzimu, přičemž jejich výskyt podporuje teplé a vlhké počasí. Při mírných zimách navíc nemusí být jejich aktivita tak jednoznačně omezená jako dříve.
Po návratu z přírody se proto vyplatí prohlédnout nejen nohy, ale i méně nápadná místa. Klíšťata se často přisávají v podkolenních jamkách, tříslech, podpaží, v oblasti pasu, za ušima nebo ve vlasové části hlavy. U dětí je kontrola hlavy a okolí uší obzvlášť důležitá.
Panika není na místě, opatrnost ano
Obří klíště Hyalomma je zajímavým příkladem toho, jak se s proměnou klimatu mění i výskyt některých druhů živočichů. Neznamená to ale, že by se lidé v Česku měli začít bát každé procházky. Mnohem praktičtější je držet se základních pravidel: používat repelent, nosit vhodné oblečení, nesedat si do vysoké trávy a po návratu domů se pořádně prohlédnout.
Pokud se po přisátí klíštěte objeví zvětšující se zarudnutí, horečka, výrazná únava, bolesti kloubů nebo jiné nezvyklé potíže, je vhodné kontaktovat lékaře. U klíšťat totiž stále platí jednoduché pravidlo: čím méně času mají na přisátí, tím lépe.
