Hned na začátek je potřeba uvést, že studio Mundfish a spolu s ním i v podstatě jejich první hra s názvem Atomic Heart (dříve pracovali pouze na VR hře Soviet Lunapark, kterou však nikdy nevydali) čelí jisté kontroverzi. Ačkoliv má totiž Mundfish sídlo na Kypru, stojí za ním ruští vývojáři, což se podle mého názoru kvůli současnému dění na Ukrajině také podepsalo na hodnocení samotné hry některými kritiky. V této recenzi se zaměřím na samotnou hru, její zpracování a celkový zážitek ze hry, nikoliv na témata spjatá s ruskou příslušností vývojářů.
Alternativní historie, tentokrát ve prospěch SSSR
Jak již bylo řečeno, Atomic Heart se odehrává v alternativní historii, kdy v 60. letech Sovětský svaz dosáhl významného technologického pokroku a vědec Dmitrij Sečenov a jeho průlomové objevy umožnily vznik robotů a pokročilé umělé inteligence. Úvod hry je pak doslova filmový, neboť se hlavní postava, speciální agent Něčajev s přezdívkou P-3, ocitne v obrovském areálu s označením 3826, který je plný všudypřítomných robotů, ať už humanoidních či spíše industriálních, a chvíli po úvodní plavbě po řece nastoupí do létajícího auta. Vykreslené technologie mají přitom ten správný retro styl, který působí v rámci mezí uvěřitelně a je zábavné jednotlivé výtvory pozorovat a interagovat s nimi.
Jak to tak ale v tematicky podobných hrách bývá, vše se brzy zvrtne, roboti se vzbouří a na agentovi je jejich řádění zastavit. K tomu mu slouží speciální rukavice s přezdívkou Charles. Ta je obdobou Clanka z herní série Ratchet & Clank, tj. celkem upovídaný parťák, který P-3 dokáže v mnoha situacích dát užitečnou radu, ale také si z něj vystřelit. Hlavní hrdina i stylizace hry mi pak místy připomínala Doom, hodně tomu napomáhá také povedený soundtrack, za kterým stojí známý skladatel Mick Gordon.
Soubojový systém vám nic neodpustí
Soubojový systém využívá střelné zbraně, ale také útoky zblízka pomocí sekery a dalších podobných nástrojů. Stejně dobrý pocit ze zpracování zbraní a jejich odezvy při střelbě jako například u hry Deathloop v případě Atomic Heart nemám, ovšem i tak lze označit gameplay za uspokojivý. Zejména pak šarvátky s roboty, na kterých se lze pořádně vyřádit, což demonstrují i přibývající šrámy na jejich syntetickém těle, umí být zábavné, ale také potrápit. Akce je poměrně frekventovaně dost hektická a vzhledem k vysoké obtížnosti soubojů (i na nastavení střední obtížnosti) budete často umírat. Místy je to přitom až frustrující, neboť se hra kromě několika příběhových automatických uložení ukládá manuálně vyhledáním speciálního zařízení. Atomic Heart by si možná zasloužil lepší vyvážení obtížnosti, což souvisí také s počtem munice, kterou budete nacházet (a jíž budete mít věčně nedostatek) i při poctivém vybírání všech truhel, skříní a dalších zdrojů.
Během hledání munice a dalších zdrojů za účelem vylepšení útoků a zbraní, přičemž systém vylepšování je poměrně propracovaný, ale občas trochu nepřehledný (a hlavně hráči pořádně nevysvětlený), budete obdivovat také design navštívených lokací. Kromě podzemního areálu se přitom podíváte také ven na další zajímavá místa. Na to, že se jedná o první hru studia Mundfish, je design hry až neuvěřitelně povedený a velmi sporadicky jsem se setkával s nějakými nedodělky, ačkoliv je znát, že vývojáři v některých oblastech herní assety dost recyklovali, lokace tak vypadají trochu genericky.
Příběh hry je pak spíše přímočarý, občas nastanou nějaké méně či více nečekané zvraty, ale nic přelomového nečekejte. Na druhou stranu dokáže udržet hráče u obrazovky a hru zpestří i pár soubojů s bossy, jež vývojáři prezentovali ještě před vydáním. Po grafické stránce hra také nezklame a většinu času běží ve 4K s 60 FPS.
Zhodnocení
Na to, že se jedná o první hru víceméně neznámého studia Mundfish, která je navíc poměrně veliká, jsem velmi příjemně překvapen. Pokud vás baví světy zasazené do alternativní historie, často frenetický gameplay a vysoká obtížnost, kdy vám hra nedá nic zadarmo, budete z Atomic Heart nadšeni. Ocenil bych snad jen lepší vysvětlení jednotlivých herních prvků (u jiných her je přitom podle mě tutoriálů obyčejně až příliš mnoho) a částečně i rozumnější vybalancování obtížnosti.
Foto: Mundfish
