Život někdy napodobuje umění. Díky překotnému vědecko-technologickému pokroku se o tom můžeme často přesvědčit na vlastní kůži. Obvykle jde o fascinující nebo úsměvné momenty, ale jakmile dojde na štěpení atomu, jdou všechny žerty stranou. Kupříkladu 16. března 1979 měl v amerických kinech premiéru snímek Čínský syndrom. Ten poutavě popisoval práci reportérů, kteří se snažili odhalit problémy ve fiktivní jaderné elektrárně. O necelé dva týdny později došlo ke skutečnému incidentu ve skutečné elektrárně Three Mile Island. A to ještě nikdo ani netušil, co se za pár let odehraje v Černobylu.
Ani v případě hry Chernobylite nejspíše ani sami autoři netušili, jak se jejich děsivé vize stanou aktuální. Lesy okolo Pripjatě jsou najednou plné vojáků, není nouze o střelbu nebo výbuchy a radiace je pouze jeden z mnoha problémů, které vás mohou připravit o život. Taková, až do letošního března nepravděpodobná vize, je zde vysvětlována typickými sci-fi prostředky: cestování v čase, alternativní vesmíry, kolaps časoprostoru – však to znáte.
Igor v říši atomů
Inženýrovi Igorovi se během osudných událostí jedné dubnové noci roku 1986 ztratí snoubenka. Protože je jasné, že to nějak souvisí s havárií elektrárny, bude její záchrana vyžadovat právě onu manipulaci s realitou, jejímž výsledkem jsou ony nepravděpodobné scénáře. Více o příběhu se prozrazovat nesluší, protože je hlavní devizou celé hry. Respektive spíše jeho vyprávění. To je nelineární a silně ovlivněno vašimi volbami. A snad neprozradím moc, když řeknu, že některá rozhodnutí můžete i zpětně měnit.
Fascinující je zejména to, jak celé pletivo příběhu drží i přes tolikeré možnosti a větvení pevně dohromady. Když si autoři začínají hrát s podobnými časoprostorovými paradoxy, jen málokdy je výsledek poživatelný, natož pak chutný. Tady naopak máte chuť dát si všechno znovu a díky nelinearitě vyprávění je to moc dobrý nápad. Najednou tak nevypadá 15 až 20 hodin základní herní doby jako přílišný nedostatek.
Hraní dobré, ale...
Pokud bychom se měli držet kulinářských příměrů, pak samotné herní mechaniky působí v porovnání s příběhem poněkud nedovařeně. Pokud jste v posledních dvaceti letech hráli nějakou střílečku, patrně zde neuvidíte nic nového. Zorientujete se v mapě, vydáte se k určenému bodu a tam máte na výběr kradmý postup k cíli s nenápadnou likvidací vojáků, nebo postup ve stylu Ramba. Problém je, že obojí nepředstavuje pro jen trochu zkušeného hráče moc velkou výzvu. Vojáci v obou případech působí, že fasovali extra příděly vodky nebo mají následkem radiace poškozené smysly.
Samotné hraní tak poměrně rychle hrozí pádem do stereotypu, naštěstí jsou zde výpůjčky z dalších druhů her, zejména pak těch survivalových. Něco času zabere stavba základny a také péče o kolegy bojovníky a samotného hlavního hrdinu. Jenže vše je opět jen tak nějak načrtnuto v hrubých obrysech. Veliký potenciál má například všudypřítomná radiace coby neviditelný nepřítel. Jenže jakoukoli expozici spraví kouzelná tabletka a jede se dál. Stejně tak ukazatel psychického stavu, který se horší v závislosti na některých rozhodnutích. To ale snadno řeší láhev vodky. Kéž by byl i skutečný život takto jednoduchý.
Všechny tyto výtky lze ale zároveň vidět i jako pozitiva. Pro autory hry by určitě nebylo složité nastavit obtížnost i dodatečný obsah, aby vznikl další Far Cry na Ukrajině se 60 hodinami hrací doby. Jenže to by spolehlivě zabilo skvěle odvyprávěný příběh, o který tu jde především. Ale zároveň tvůrci nepodlehli vábení udělat čistě příběhovou hru coby walking simulator.
Enhanced Edition
Spíše než vydatný hlavní chod hra připomíná zdařilý předkrm. Tomu odpovídá i cena, která se pohybuje od pěti do sedmi set korun, podle toho, na jakou slevovou akci narazíte. Zmiňovaný přídavek Enhanced Edition do hry přináší hlavně často skloňovaný ray tracing a pak také teselaci, která má mít rovněž výrazný vliv na grafiku. Trochu nadneseně tak lze mluvit o next-gen verzi hry. Nelze si ale nevšimnout načasování, které se snaží získat maximu pozornosti z událostí na severu Ukrajiny. To ale nelze mít autorům za zlé, zvláštní prolnutí fikce a reality si o to v tomto případě přímo říká. Navíc ke hře můžete přikoupit symbolické DLC coby pomoc Ukrajině.
Verdikt: neobvyklé spojení
Obecná rada pro hodnocení uměleckých děl praví, že je potřeba zaměřit se jen na ně samotné a odhlédnout od vnějších vlivů. Jenže to nejde – ani ten největší „pařan a nolifer“ nežije ve vzduchoprázdnu. A tak tu máme hry, jako je simulátor cestování letadlem, která by nejspíše nevznikla, nebýt toho, že okolnosti učinily po nějakou dobu z obyčejného letu k moři nedostupný luxus.
Chernobylite je hra, které aktuální dění a nečekané souvislosti s obsahem hry přidá nějaké body navrch. Původně to nebyla špatná hra, ale spíše něco, co si představíte pod hodnocením 7 z 10 bodů. Akce je zábavná, ale již mnohokrát viděná. Koření v podobě survivalu by tu snad ani nemuselo být a ani strategické rámování hry nepřináší nic mimořádného. Všechno sice zachraňuje zdařilý příběh a zejména jeho vyprávění, ale ruku na srdce, časoprostorové smyčky dnes najdete i v mexických telenovelách.
Pak se ale najednou plazíte s kalašnikovem v ruce podél ruského vojenského vrtulníku, za jehož troskami slyšíte rozhovor v ruštině, zatímco většinu obzoru zabírá sarkofág černobylské jaderné elektrárny – v takových okamžicích začnete přemýšlet nad samotnou povahou reality, která v nejrůznějších překvapeních (bohužel) zvládá držet krok s těmi nejtalentovanějšími tvůrci příběhů. A to je přesně ten bod nebo dva navíc, který hru katapultuje do kolonky „mimořádný zážitek“.
Foto: Ondřej Pohl, fZone.cz; The Farm 51
