Ke psaní recenze bych měl přistoupit nezaujatě, ale bez mučení se přiznám, že nebýt novinářské příležitosti, ke God of War bych se asi nedostal. Přeci jenom je to hra primárně pro jinou platformu než moje oblíbené PC, od čehož se odvíjí celá řada navazujících nedostatků. Na svou omluvu musím říci, že tuto averzi ve mně pomáhala budovat herní studia, která si portování her z konzolí na PC vykládají dosti svérázným způsobem. Už jsem například viděl taková zvěrstva, jako je maximální rozlišení 1080p kombinované s 30 FPS – obojí vývojáři opravili až po vlně kritiky.
God of War pro PC takový případ naštěstí není. Až ve 4K rozlišení, neomezované snímkování, detailnější grafika, podpora širokoúhlých monitorů a technologie DLSS či NVIDIA Reflex – to je jen stručný výčet toho, co Sony přidalo do hry navíc. Tvrdit tak, že jde o čtyři roky starou hru, za kterou chce Sony 50 € (asi 1 300 korun), je liché. Ale naštěstí jde pořád o hru pro Playstation 4, takže pokud ve vašem počítači dožívá obstarožní grafická karta, nemusíte mít strach – automat vše nastaví tak, aby hra celou dobu jela obstojně kolem 60 FPS. A můžete se tak pustit do hraní stejně jednoduše, jak to obvykle dělají konzolisté.
I když nebudete mít ponětí o světě, v němž se hra odehrává (první díl se datuje už do roku 2005), nevadí. Už po pár okamžicích pochopíte, proč je titul tak populární. Je to jako na horské dráze – srdceryvné emocionální scény střídá nesmírná brutalita a neustále vás kupředu žene chytře napsaný příběh, v němž je vždy více otázek než odpovědí.
Život je boj
Je tu sice jakýsi náznak RPG v podobě volby nových schopností, drobné vylepšování zbroje a sem tam formální logická hádanka, ale samotná podstata hry leží v brutálních soubojích pomocí sekyry, pěstí, šípů a pár dalších nástrojů. Člověk z toho cítí tu dlouhou tradici podobného druhu her, která sahá až někam do herního pravěku, kdy se u nás pařilo pouze v maringotce, která přijela společně s kolotoči.
V tomto ohledu lze s povděkem kvitovat fakt, že hra vám nic neodpouští. Každý nový protivník nebo kombinace představuje výzvu, na kterou neplatí postup natrénovaný v předchozí aréně. Není to takový ten obvyklý nešvar moderních her, které vám po pár neúspěšných pokusech snižují obtížnost, abyste se náhodou nepřestali bavit.
To, co ve skutečnosti vypadá jako zběsilé a náhodné mačkání tlačítek (v tomto případě bušení do klávesnice), je ve skutečnosti promyšlená choreografie. S tím souvisí i další detail, na němž je patrný konzolový původ hry. Za celých zhruba 20 hodin hraní jsem si na kombinaci klávesnice a myši plně nezvykl. Některé požadované kombinaci jsou totiž docela brutální na prstoklad. Stejně, jako je u leteckých simulátorů lepší knipl, u těch automobilových zase volant, tady jsem neustále nemohl zbavit myšlenky, že by se mi lépe dařilo s klasickým ovladačem. Stejně tak jsem měl pocit, že mnohé předělové scény počítají s tím, že je budete sledovat v televizi – na monitoru, který máte o dost blíž, působily často nepřehledně.
Verdikt: tohle se povedlo
Ale to jsou jen detaily. I navzdory tomu, jaké předsudky jsem původně měl, jsem se celou dobu dobře bavil – vystoupit ze své komfortní zóny a vyzkoušet něco nového ostatně není nikdy na škodu, nejenom u počítačových her.
Trochu mi pak přišlo líto, že hra je za pár večerů intenzivní pařby pryč. Toto není rozsáhlý otevřený svět ve stylu Ubisoftu nebo Rockstaru, kde zabijete několik desítek nebo i stovek hodin, ale sevřený příběh, který si o to víc užijete. Samozřejmě vás to tím spíš navnadí na pokračování Ragnarök, které ale samozřejmě vyjde nejdříve (a možná výhradně) pro Playstationy 4 a 5. Leckdo přitom začne přemýšlet, jestli má godotovsky smysl čekat na zlevnění grafických karet pro PC, když si může jít stoupnout do o něco menší fronty na nový „pleják“. Jestli Sony přesně o to celou dobu šlo, pak se zadařilo.
Foto: PlayStation PC LLC
