Na stejném místě už od roku 1994
Jen málo pražských restaurací je tak pevně spojených se svým místem jako Kampa Park. Sedí přímo na břehu Vltavy pod Karlovým mostem a z její terasy se otevírá jeden z nejpůsobivějších výhledů, jaký lze při večeři v Praze dostat. Není to pohled na most z dálky. Sedíte téměř přímo pod ním, těsně nad hladinou řeky.
Restauraci otevřel v roce 1994 norský podnikatel Nils Jebens a dodnes zůstává jejím majitelem. Také kuchyně má dlouhodobě stejnou tvář. Marek Raditsch působí v Kampa Group více než dvě desetiletí a dnes je jejím executive chefem. V prostředí pražského fine diningu, kde restaurace pravidelně vznikají, mění koncepty a zase mizí, jde o pozoruhodnou stabilitu.
Kampa Park sice není nejstarší porevoluční fine diningovou restaurací v Praze, protože V Zátiší funguje už od roku 1991, spojení stejného majitele, dlouholetého šéfkuchaře a stejného místa po více než tři desetiletí je přesto výjimečné. Já sám sem chodím již téměř dvě desetiletí.
Večeře ve 35 stupních
Do restaurace jsme dorazili jedno srpnové pondělí krátce po 18. hodině. Teplota se stále pohybovala kolem 35 stupňů a ani místo těsně nad Vltavou nedokázalo mimořádně horký den úplně zamaskovat. Od řeky sice foukal příjemný vánek, vedro se ale po několika minutách stejně přihlásilo.
Na úvod jsme si objednali sklenku zdejšího „house champagne“, kterým je Taittinger. Za jiných okolností by nebyl důvod zůstat jen u jedné, v takovém horku však sklenička bohatě stačila. Pokračovali jsme proto lahví bílého burgundského Bourgogne Le Clos du Château 2023 od Domaine de Montille.
V době našeho příchodu zůstávala řada stolů volná. Restaurace se začala výrazněji plnit až po 20. hodině, což vzhledem k počasí nebylo překvapivé. Pozdější příchod v podobně horkém dni dává smysl, o to spíše, že návštěva Kampa Parku není záležitostí na rychlou hodinu.
Průřez zdejší kuchyní
Během večera jsme ochutnali rozsáhlejší výběr napříč nabídkou restaurace, od drobných tartaletek přes foie gras a mořské plody až po oba hlavní chody a dezerty. Nešlo tedy o standardní pětichodové degustační menu, jehož aktuální cenu uvádíme níže.
Večer otevřely malé tartaletky s krémovým sýrem a lososem. Jako amuse-bouche fungovaly přesně tak, jak měly: byly lehké, svěží a v horkém podvečeru příjemně povzbudily chuť k jídlu.
Následoval telecí tatarák s černými lanýži, křepelčím vejcem, kaviárem a opečenou brioškou. Surovinově mu nebylo co vytknout a spojení kaviáru s lanýži mu dodávalo patřičně luxusní charakter. Samotný tatarák ale mohl být o něco výrazněji dochucený. Vedle tak silných doprovodných ingrediencí působilo maso místy až příliš zdrženlivě.
Svatojakubské mušle plavaly v másle
Carpaccio z mušlí svatého Jakuba doplnily černé lanýže, pažitka a hnědé máslo. Šlo o chuťově výrazný a velmi bohatý chod. Nám chutnal, zároveň si ale lze snadno představit, že na někoho už bude množství hnědého másla příliš. Jemná chuť mušlí v něm částečně ustupovala do pozadí.
Ještě dál v klasicky pojaté opulentnosti zašla opečená kachní foie gras s mirabelkami, redukcí z portského vína a brioškou. Byla bohatá, intenzivní a přesně taková, jakou člověk od tradičně připravených foie gras očekává. Nešlo o lehký chod a v kombinaci s předchozími mušlemi už bylo zřejmé, že Kampa Park se nebojí másla, omáček ani kaloricky vydatnější kuchyně.
Langustýny se zauzeným květákovým pyré, omáčkou beurre blanc a petrželovým olejem patřily k tomu nejlepšímu z celé večeře. Maso bylo šťavnaté a chuťově výrazné, zatímco jemně zakouřený květák a máslová omáčka ho vhodně doplňovaly. Ani tady nešlo o minimalistický nebo asketicky lehký talíř, jednotlivé chutě však fungovaly velmi dobře a žádná z nich langustýny nepřekryla.
Halibut jako dlouholetá klasika
Jedním z hlavních chodů byl halibut pošírovaný v olivovém oleji s černými lanýži, celerovým pyré, pancettou a zeleninovým beurre monté. Halibut patří ke stálicím Kampa Parku a také tentokrát jsme dostali kvalitní, správně připravený kus ryby s pevnou, ale stále šťavnatou strukturou masa.
Pancetta, lanýže, celer a máslová omáčka z něj znovu udělaly poměrně bohatý chod. Základ v podobě samotné ryby však zůstal dostatečně kvalitní, aby se mezi výraznými doprovodnými chutěmi neztratil.
Black Angus
Druhou variantou hlavního chodu byl steak ze svíčkové Black Angus se smetanovým špenátem, bramborovým pavé a koňakovou omáčkou. Maso bylo jemné, nevysušené a správně upravené. U steaku této cenové kategorie jde sice o očekávaný standard, právě jeho samozřejmé splnění ale odlišuje spolehlivou kuchyni od té, která pouze dobře vypadá na talíři.
Také přílohy zůstaly v klasickém stylu celého večera. Vrstvené brambory, smetanový špenát a koňaková omáčka nepřinášely žádný radikální experiment, se steakem však fungovaly přesně tak, jak měly.
V létě vítězí ovoce nad čokoládou
Večeři zakončily dva dezerty. Prvním byl čokoládový fondant z čokolády Valrhona Caraïbe 66 % s jogurtovou zmrzlinou, pralinkovou pěnou a karamelem. Milovníky výrazných čokoládových dezertů nezklame, po předchozích bohatých chodech však představoval ještě jednu poměrně vydatnou tečku.
Do horkého letního večera se proto lépe hodilo jahodovo-rebarborové cappuccino s vanilkovou zmrzlinou, sněhovou pusinkou a croquantem. Ovocná kyselost působila svěžeji a celé menu uzavřela lehčím dojmem. Oba dezerty byly příjemným zakončením, v srpnových 35 stupních bychom si ale znovu vybrali právě ovocnou variantu.
Profesionální, ale bez zbytečné strnulosti
Celá večeře trvala téměř tři hodiny. Na papíře to může působit dlouze, jednotlivé chody však přicházely v přirozeném tempu a večer se zbytečně nevlekl. Kampa Park je restaurací pro příležitost, kdy si na jídlo vyhradíte celý večer, nikoliv pro rychlou večeři před dalším programem.
Obsluha byla po celou dobu profesionální a pozorná, zároveň ale nepůsobila přehnaně formálně ani škrobeně. To je u luxusní restaurace důležitější, než se může zdát. Host dostává servis odpovídající úrovni podniku, aniž by měl pocit, že musí sedět tři hodiny v pozoru.
V Kampa Parku se nám při dřívějších návštěvách občas stalo, že všechno nebylo úplně perfektní. O to větší váhu má konstatování, že tentokrát fungovala kuchyně, servis i tempo večera bez zásadního zaváhání. Některá jídla byla na náš vkus velmi bohatá a tataráku by prospělo výraznější dochucení, nešlo však o chyby, které by pokazily celkový zážitek.
Pět chodů za 3 850 korun
Pro představu o cenové úrovni stojí podle aktuální nabídky restaurace večerní pětichodové degustační menu 3 850 Kč na osobu. Výběr vín, v jehož ceně jsou také voda a káva, vychází na dalších 1 995 Kč. Objednávat lze také z hlavního menu, kde se ceny předkrmů pohybují přibližně od 400 do 1 000 Kč a hlavní chody většinou od 1 000 do 1 700 Kč.
Kampa Park rozhodně není levnou restaurací. Platí se za suroviny, servis a kuchyni, ale také za adresu, kterou prakticky nelze napodobit. Výhled na Karlův most má v celkovém zážitku velkou hodnotu a restaurace o tom samozřejmě ví. Samotná poloha by však vysoké ceny neobhájila, pokud by jí neodpovídalo jídlo a obsluha. Při této návštěvě odpovídalo úrovni místa obojí.
Výhled zůstává mimořádný, kuchyně drží krok
Kdyby bylo o pět až sedm stupňů méně, hledali bychom na poslední návštěvě Kampa Parku chybu jen obtížně. Za počasí ale restaurace pochopitelně nemůže. Výhrady k některým mimořádně bohatým chodům nebo méně výraznému tataráku zůstávají otázkou chuti, nikoliv zásadního pochybení.
Po více než třiceti letech Kampa Park stále těží z místa, které v Praze prakticky nemá konkurenci. Tentokrát mu ale odpovídaly také kuchyně, servis a celkové tempo večera. Restaurace tak ukázala, že její dlouhověkost nestojí jen na výhledu na Karlův most.
Foto: Zdeněk Pečený, fZone.cz
