Původní Subnautica patří mezi ty hry, které tráví v režimu předběžného přístupu tak moc času, že postupně přestanou všechny zajímat. Konkrétně čtyři roky, kdy se titul prezentuje jako nehotový, spolehlivě odradí většinu běžných hráčů nebo skončí někde hluboko v „seznamech přání“. Pokud jste však měli štěstí a narazili až na plnou verzi hry, pak jste měli velkou šanci na ten správný herní zážitek.
Po třech dekádách hraní se mi něco takového stává jen výjimečně. Velké herní světy, kde se můžete spolehlivě ztratit, umí jen velká studia, jako je Ubisoft, Rockstar nebo CD Projekt. Jenže společně s jejich velikostí jde ruku v ruce i tlak na to, aby byl finální produkt co nejpřístupnější a zalíbil se co nejširšímu spektru hráčů. Subnautica v tomto ohledu byla jako „živá voda“ – už si ani nevzpomínám, kdy jsem jako dospělý seděl při hraní do tří do rána a musel se jít nutit lehnout. A soudě dle ohlasů v různých diskusích jsem v tom nebyl rozhodně sám. Ostatně to, že má nějaká hra na Steamu dlouhodobě „extrémně kladné“ hodnocení, hovoří samo za sebe.
Když je survival opravdu survival
„Survival“ neboli přežití je populární termín a přístup, kterým se herní studia snaží zatraktivnit své výtvory pro zákazníky žijící v přepychu a bezpečí. Bohužel, implementace se obvykle zvrhne v přidání několika základních fyziologických parametrů, které je potřeba řešit. V praxi to někdy znamená, že hrajete za osobu s těžkou poruchou metabolismu, která po půl hodině bez jídla začne upadat do bezvědomí.
Oba dva díly Subnauticy na to jdou mnohem chytřeji. Po havárii na mimozemské planetě zjistíte, že se zde skoro vše skrývá pod vodní hladinou. První kroky připomínají spíše šnorchlování na dovolené u moře, kdy se pravidelně vracíte k hladině pro zásobu vzduchu. Jenomže brzy zjistíte, že to důležité se skrývá mnohem hlouběji. Pak na vás čeká shánění nejrůznějších surovin a rostlin, s jejichž pomocí si vytváříte prostředky pro hlubší ponor, obranu před predátory nebo pro obstarání základních potřeb. Celé je to tak dokonale promyšlené, že nemáte problém všemu uvěřit a těžíte seč vám síly stačí jako údernický horník z plakátu z padesátých let.
Když po vás chce třebas takový Far Cry, abyste ulovili vzácného pštrosa, abyste si z jeho peří vyrobili peněženku, do které se vejde více než deset tisíc dolarů, tak si klepete na hlavu. Tady ale veškerá vylepšení mají smysl a máte z nich radost jako malé děcko u vánočního stromečku.
Úžasný snový svět
Zkoušeli jste se někdy ponořit na dno bazénu a nějakou dobu tam setrvat? Zvuky i světlo je tam zvláštně rozptýlené, což nejspíše v kombinaci s podvědomými vzpomínkami na prenatální fázi vývoje způsobuje zvláštní klid. Přesně taková je Subnautica. Její meditativní klid podpořený nevtíravým hudebním podkresem doprovází úžas nad rozmanitostí podvodního života. Vedle těch všech městských nebo lesních lokací je to příjemná změna, zvláště pak když zde naplno využíváte třetí rozměr, o nějž vás na souši připraví zemská přitažlivost.
Co (ne)vylepšila dvojka?
Výše zmíněné lze vztáhnout k oběma dílům Subnauticy. Dvojka napravuje neduhy jedničky a posouvá hru od neopracovaného diamantu ke skutečně kvalitnímu hernímu zážitku. V první řadě jde o propracovaný příběh. I když jej měl i předchozí díl, jeho jednotlivé fragmenty jste odhalovali spíše náhodou a jejich seskládání do smysluplného celku, který by prozrazoval další postup, se neobešlo bez asistence internetu. Zde vidíme klasický přístup v podobě nalezených záznamů z minulosti, které si hlavní hrdinka zapisuje do deníčku společně s tím, co by na jejich základě měla udělat. Není to moc originální, ale funguje to.
Neméně důležité jsou i takové detaily jako pokročilý skener pro hledání minerálů, díky němuž ze hry vypadnou nudné pasáže. Celá hra je celkově rozmanitější, protože se větší část přesunula na souš, kde zase musíte bojovat s chladem.
Na druhou stranu se řeší spíše jen takovéto jednotlivosti, takže hra spíše než regulérní druhý díl připomíná datadisk. Vzhledem k tomu, že se prodává za polovinu toho, co běžné „tříáčkové“ hry (30 €), to není žádný důvod k mrzení.
Verdikt: Když chcete něco originálního
Vedle nízké ceny je také potřeba vyzdvihnout českou lokalizaci pomocí titulků. Na hře se tak těžko hledá cokoli ke kritizování – po dlouhé době jsem měl z hraní nefalšovaně upřímnou radost, která je v dnešní době korporátních hyperprojektů plných chyb a nedodělků velmi vzácnou komoditou.
Pokud jste Subnauticu hráli, pak vězte, že i napodruhé je to ohromná zábava. A pokud ne, začněte raději přístupnějším druhým dílem.
Foto: Unknown World Entertainment
