Je to otázka, která bleskla hlavou snad každému při cestě po silnici. Vodorovné dopravní značení občas doprovází záhadné bílé čtverce na vozovce. K čemu slouží? Součástí dopravního značení nejsou, ale kolem jejich skutečného důvodu panuje řada dohadů, mýtů a někdy i konspiračních teorií. Objevily se dokonce případy, že je lidé aktivně ničili, protože panovalo přesvědčení, že slouží ke špionáži či přípravě invaze.
Pravda naštěstí není tak temná. Jde o terénní značky využívané při geodetickém zaměřování a mapování, běžně označované jako vlícovací body. Geodet nejprve určí přesnou polohu bodu, zpravidla četně jeho výšky. Na toto místo se pak na silnici namaluje dobře viditelná vlícovací značka, jejíž střed odpovídá zaměřeným souřadnicím. „Jde o přesně zaměřené a zřetelně označené místo, které dokážeme jednoznačně najít ve snímcích pořízených mapovacím vozidlem i v datech z mobilního laserového skenování. Díky jeho známým souřadnicím pak můžeme tato data správně umístit do souřadnicového systému,“ vysvětluje Drahomíra Zedníčková ze společnosti TopGis, která patří mezi přední české dodavatele geodetických a mapovacích služeb.
Tmavý a relativně rovný asfalt vytváří pro světlou značku dobře kontrastní podklad, díky němuž ji kamery mapovacího vozidla snadno zachytí. Asfaltový povrch je navíc stabilnější a přehlednější než tráva nebo hlína, kde by značku mohly zakrýt nečistoty či vegetace. Značky zpravidla slouží pouze pro konkrétní mapovací práce a nejsou trvalou součástí dopravního značení. Na vozovce však mohou zůstat viditelné i po dokončení měření, než je postupně setře provoz nebo překryje nový povrch.
Značky budí emoce. Jejich ničení komplikuje mapování
Velké množství vlícovacích bodů vznikalo napříč Českem v posledních letech zejména v souvislosti s pořizováním dat pro digitální technické mapy krajů. Mapovací vozidla vybavená kamerami, laserovými skenery a systémy družicového určování polohy při něm zaznamenávala okolí komunikací a objekty, jako jsou obrubníky, dopravní značky, svodidla, sloupy, vpusti a další součásti dopravní i technické infrastruktury.
Neobvykle působící čtverce bohužel někdy přitahují také nežádoucí pozornost. Lidé je přemalovávají, poškozují nebo odstraňují v domnění, že jde o vandalismus či nesrozumitelnou dopravní značku. Tím však mohou celý proces mapování zkomplikovat a prodražit.
Poškozenou značku je následně nutné obnovit a její polohu znovu zkontrolovat nebo zaměřit. V krajním případě může být potřeba zopakovat také část sběru dat. „Úmyslné ničení může znamenat povinnost nahradit způsobenou škodu a podle okolností také přestupkový či trestněprávní postih. U chráněných geodetických značek umožňuje zákon uložit fyzické osobě pokutu či dokonce odnětí svobody až na dva roky,“ uzavírá Drahomíra Zedníčková.
