Tádž Mahal, architektonický klenot a pro mnohé symbol Indie, je považován za jeden ze sedmi novodobých divů světa. Postaven byl v první polovině 17. století jako mauzoleum pro milovanou a předčasně zesnulou ženu mughalského vládce Šáhdžahána. Co stojí za tímto mohutným památníkem, který fascinuje svojí dokonalostí a symbolikou věčné lásky? Odpovědi nejen na tyto otázky vám přinese dokument Velkolepé stavby dávnověku: Tádž Mahal, který odvysílá stanice Viasat History 4. července ve 21:00 hodin. Ale ještě předtím vám přinášíme deset fascinujících faktů o této velkolepé stavbě.
Dokonalost jen na vlastní oči
Tádž Mahal působí dokonale jako monumentální celek, ale pravdou je, že se ve skutečnosti skládá ze střípků těch nejjemnějších detailů působících na návštěvníka až při vstupu do jeho útrob. Jako by dávní architekti předvídali budoucnost, protože dokonalost tohoto nádherného pomníku lze vnímat pouze osobně. Chytré optické triky nedokáže zachytit žádný objektiv, jen vaše oko, a tak spatříte vertikální minarety, které se ve skutečnosti naklánějí a nebo třeba zvětšující se a zmenšující se kopuli dle úhlu pohledu. Současně se i v souvislosti s denní dobou a polohou slunce na obloze mění barva stavby.
Kopule jako samonosná konstrukce
U kopule ještě zůstaneme. Právě tento prvek dělá z pomníku až nadpozemskou stavbu. Vzhledem k tomu, že se jedná o samonosnou konstrukci z kamenů, její vznik byl pro stavitele velice složitý. Dělníci museli skládat kameny postupně v prstencích po jednotlivých vrstvách nad sebe. Vše spojovali jen maltou, načež celou konstrukci bez jakékoliv výztuhy podepírá jen silné obvodové zdivo pod ní. Ještě dodáme, že kopule je vysoká 25 metrů a široká necelých 18 metrů.
Abstrakce ráje
Pomník vznikl jako symbol věčné lásky k milované ženě, jejíž tělo je samozřejmě stále uvnitř uloženo, ale také jako abstrakce ráje podle Posledního soudu v Koránu. Ten symbolizuje především část zahrady lemované řadami andělů a božím trůnem a také čtyři závlahové kanály, které představují čtyři řeky ráje.
Oba kenotafy jsou prázdné
V Tádž Mahalu spočívají ostatky Šáhdžahána i jeho ženy Mumtaz Mahal. Málokdo však tuší, že leží v neoznačených hrobech pod místností s kenotafy, tedy symbolickými náhrobky, vyrobenými na počest zesnulých. Kenotafy lemují krásné květinové motivy, mramorové mřížky a kaligrafické verše z Koránu. Islám totiž zakazuje zdobení hrobů.
Tádž Mahal v replikách
Po celém světě existuje více než deset replik památníku. Žádná z nich není však tak úchvatná a symetrická jako originál. A víte, že podle pověstí chtěl Šáhdžahána po bílém Tádž Mahalu postavit jeho věrnou kopii i v černé barvě?
Pravidelná bahenní lázeň fasády
Severní část Indie, kde se Tádž Mahal nachází, je neblaze proslulou oblastí s vysokým znečištěním. Tato skutečnost se negativně projevuje i na fasádě budovy, která postupně žloutne. Památník proto pravidelně prochází jakousi očistnou kůrou, která mu na čas navrací bílý lesk. Celý proces je velice překvapivý, protože se na celou budovu nanese bahno, které vstřebá nečistoty a během schnutí opadává.
Tisíc sloních sil
Postavit Tádž Mahal byla v době jeho vzniku výzva. Primitivní stavební technologie vyžadovaly především lidskou a také zvířecí sílu. Proto se na jeho vybudování podílelo více než 20 tisíc dělníků a asi tisícovka slonů. Stavební materiál byl dovážen dokonce i ze Srí Lanky nebo Tibetu.
Fascinující základy stavby
U stavby monumentálního pomníku ještě zůstaneme. Vzhledem k jeho poloze u řeky Jamuny a velmi měkké půdě museli dělníci kopat opravdu hluboko, aby bylo možné položit základy. Dostali se až k hranici spodní vody. Gigantickou jámu pak zasypali kameny a maltou a na tento základ postavili kamenné sloupy spojené mohutnými oblouky. Vznikl tak jakýsi podstavec pro budovu, která je i v současnosti chráněna před proudem nevyzpytatelné řeky.
Stavba Tádž Mahalu by dnes vyšla na miliardu dolarů
Tádž Mahal byl kompletně dokončen v roce 1653. Tehdy byla jeho hodnota vyčíslena na 32 milionů indických rupií, to by dnes představovalo asi 70 miliard rupií, což je zhruba jedna miliarda dolarů. Není divu, pomník hojně zdobí 40 druhů drahokamů a polodrahokamů.
Pod tíhou turistů
Islámský pomník v převážně hinduistické Indii navštíví ročně okolo 10 miliónů turistů. To je průměrně 833 tisíc lidí měsíčně, 192 tisíc týdně a skoro 30 tisíc denně. Neuvěřitelné.
Poznejte Tádž Mahal ještě více. Sledujte dokument Velkolepé stavby dávnověku: Tádž Mahal věnovaný tomuto fascinujícímu mauzoleu, který uvidíte v premiéře na Viasat History už dnes, tedy 4. července od 21 hodin.
