Připravili jsme si pro vás čtyřdílný seriál Dočista do čista – s Adélou Gruberovou, který je rozdělený na tři hlavní pilíře, přičemž první dva díly jsou zaměřené na nejčastější otázky, které by vás před návštěvou dentální hygieny mohly napadnout. Pokud jste nestihli náš první díl, je na čase si ho připomenout, protože druhý díl volně navazuje.
I dnes si společně s Adélou zodpovíme dost možná nejčastější otázky, které vás mohou napadnout před vůbec první návštěvou dentální hygieny. Společně s Adélou navíc doufáme, že budete díky dostatku informací před první návštěvou klidnější, protože není nic, co by se nedalo řešit – nejdůležitější je začít.
O Adéle GruberovéBc. Adéla Gruberová stojí za vznikem nové ordinace dentální hygieny zubnisvet.cz. Dentální hygienu vystudovala v Praze na 3. LF Univerzity Karlovy v roce 2017. Od té doby se naplno věnuje své profesi, která je zároveň jejím koníčkem. Zkušenosti získávala v Praze na mnoha klinikách a pravidelným absolvováním školení a přednášek. Protože je dentální hygiena nesmírně důležitá nejen pro ústní zdraví, ale dokáže ovlivnit i celkové zdraví člověka, snaží se motivovat pacienty nejen v ordinaci, ale i prostřednictvím instagramového profilu @brunetin_zubni_svet i v podcastu Z(h)UBY. |
Adélo, na začátek našim čtenářům připomenu, že si tykáme, protože se známe již opravdu dlouho. A rovnou budu pokračovat s otázkami, na které nám minule nezbyl čas – zpět k panu Jozefovi! Už víme, že nejlepší bude, když nejdříve navštíví tebe, respektive dentální hygienu. Je jasné, že XY let neřešený chrup bude výrazně zanedbaný. Pletu se, když řeknu, že bude potřeba více sezení, než ho s klidným svědomím pustíš za odborníkem? Přeci jen vyřešit 10 let problémů za 1,5 hodiny a pár stokorun asi nejde, že?
Tohle jsou naprosto dokonalé myšlenkové pochody a jsem nesmírně ráda, že to od tebe takhle zaznělo. Tohle je totiž nejčastější problém v ordinaci dentální hygienistky a jedno z největších umění, aneb jak vysvětlit pacientovi, že nejde problém zvládnout během jedné návštěvy a přijít znovu za půl roku, ale že je třeba ošetření zopakovat za kratší časový úsek a že bude, bohužel, opět platit, protože dentální hygiena je výkon nehrazený z veřejného zdravotního pojištění a dentální hygienistky tak nemají žádné smlouvy s pojišťovnami. To, že může pacient zkusit uplatnit fakturu na pojišťovně, kde každá má svůj vlastní benefitní program, je věc jiná. Ale musí si to zařídit pacient sám. Zpět k tvé otázce a myšlence. Opravdu nejde za pouhou hodinu vyřešit to, co si člověk “pěstuje” řadu let a těch faktorů je strašně moc.
Příjemnost a nepříjemnost se odvíjí jednak od prahu bolestivosti, ale také i od stavu, který si dotyčný v ústech za ta léta vypěstoval.
Jednak musíme pacienta naučit čistit tak efektivně, aby se znovu nedostal do stejného stavu, a to, co děláme, to, že odstraníme všechny usazeniny a nečistoty, a to, že do toho pacient investuje svůj čas a peníze, tak musí mít smysl, nebo spíš mělo by to mít smysl. Jednak v naprosté většině případů jsou usazeniny, zubní kámen, tak mineralizované za ta léta, že je prakticky nemožné odstranit všechno během jedné návštěvy, jedné hodiny, kdy musíme udělat vyšetření, vysvětlit pacientovi, co a jak se v ústech tvoří, motivovat ho k používání pomůcek, ukázat mu, jak je správně používat, a ještě očistit do dokonalosti každý jednotlivý zub z každé jeho strany. Tomu občas brání pacientovo „topení se ve vlastních slinách“, vodě, která nám z přístrojů musí téct, a taky to, že ta vstupní dentální hygiena, to první ošetření, ten první kontakt, nemusí být vždy úplně příjemný... Příjemnost a nepříjemnost se odvíjí jednak od prahu bolestivosti, ale také i od stavu, který si dotyčný v ústech za ta léta vypěstoval.
Občas přijde člověk s rozsáhlým zánětem a můj zásah vůbec necítí, občas přijde člověk, který má stav dásní relativně v pořádku a je mu ošetření nepříjemné – musíte s tím umět pracovat. Tak jako tak, za jednu hodinu dentální hygieny se nedá stihnout vše. Nehledě na to, že je třeba zkontrolovat, jak se dásně hojí. Tím, že povlak a přítomnost bakterií způsobují zánět dásní, který se stejně jako jinde v těle projevuje otokem a krvácením, kdy když očistíme nečistoty, pacient začne čistit tak, jak chceme, otok splaskne, tak se může stát, že na nás vykoukne ještě zbytek zubního kamene, který přes oteklou dáseň nevidíme a přes masivní krvácení ani necítíme. Potřebujeme si zkontrolovat, jestli pomůcky, které jsme pacientovi vybrali na první hygieně, vyhovují a splňují 100% čistitelnost. Což se většinou změní právě při kontrolní hygieně, protože se prostor v okolí zubu, dáseň, logicky změní, protože zmizí otok, dáseň splaskne a prostor se většinou zvětší.
Proto je třeba kontrola dentální hygienistkou v co nejkratším možném čase, aby se zkontroloval stav dásní, jak se hojí, dočistil povrch zubu, zkontrolovala se technika čištění s manuálním/elektrickým kartáčkem a mezizubními pomůckami. Tento interval by měl být, dle mého názoru, nejpozději do 3 týdnů od prvního ošetření. Následně záleží, z jak vážného zánětu se dostáváme. U někoho se během první hygieny stihne vyčistit jen jedna čelist, proto se dává termín třeba i hned druhý den na vyčištění druhé čelisti. U někoho je zánět tak rozsáhlý, že po 14 dnech následuje další doba hojení 14 dní, poté měsíc a pokud se to stále nehojí tak, jak má, konzultuje se stav s patřičným zubním lékařem. To je ale pak už individuální. Pokud se ale dostaneme do stavu, kdy máme vyčištěného, zahojeného pacienta, který ví, jak čistit, nastavuji si termín kontroly za 4 měsíce, a pokud za 4 měsíce vidím, že vše zvládáme, prodlužuji termín na půl roku.
Poslední dobou se ale snažím do pacientů přenést moji myšlenku, která je mnohem efektivnější a účinnější, neboli proč nechodit na dentální hygienu jednou za 4 měsíce standardně? Jednak je člověk pod častější kontrolou, takže opět přijdeme na nějaký problém mnohem dříve a lépe se to řeší, jednak se za 4 měsíce nestihne vytvořit to, co za půl roku, takže je dentální hygiena mnohem příjemnější pro obě strany, a pak se dostávám do mé zkušenosti, že mi pacienti na křesle usínají, a to je nádherný pocit. Samozřejmě, že intervaly dentální hygieny jsou na pacientovi, nemůžu ho do ničeho nutit, protože si to hradí on sám a pokud mi řekne, že na to nemá z finančního hlediska, že chce chodit jednou za půl roku, jednou za rok, naprosto to respektuji, ale oba víme, že rok je neskutečně dlouhá doba a může se stát spoustu věcí, a o to víc záleží na něm a na jeho domácí péči, aby bylo vše v pořádku a zdravé.
Rozdíl v intervalech dentální hygieny je pak třeba i u pacientů podstupujících ortodontickou léčbu, kdy musí chodit častěji kvůli přítomnosti rovnátek, případně pak u pacientů, kteří jsou parodontologicky zaléčení, nebo u pacientů, kde se plánují implantace či složité stomatologické zákroky.
Částečně se vrátím k otázce ze začátku rozhovoru, kdy jsem zmínil slovo genetika. Pro čtenáře je důležité zmínit, že kromě běžných pacientů řešíš i parodontologické pacienty, tedy ty, kteří už mají diagnózu. Jak často se tě někdo snaží přesvědčit, že je jen obětí zákeřné genetiky, případně mu sudičky nepřály?
„Co sudičky přály nám, kdo to ví…“ Tuhle píseň jsem od Karla s Luckou slyšela asi tak setinově oproti tomu, kolikrát slyším, že prý GENETIKA (smích). Bohužel, ať chceme nebo ne, za všechno, co se v ústech děje, může přítomnost bakterií, tedy povlak, a čas.
Dobře, pojďme to shrnout. Pacient Jozef nechal svůj stav zajít daleko, ale stále existuje cesta, jak mu zuby zachránit – musí překonat svoje ego a začít to řešit. První cesta povede na dentální hygienu. Pokud není z Prahy a nemůže navštívit tebe, podle čeho by si měl vybírat hygienistku? Má ho zajímat konkrétní vzdělání, kurzy, certifikace, vybavení, má se orientovat podle ceny, recenzí, nebo co je podle tebe nejlepší klíč?
Tohle je ale zapeklitá otázka. Asi bych v první řadě dala na doporučení od známých. Dále bych se podívala na recenze a trochu víc bych zasondovala na webových stránkách, případně pak na různých sociálních sítích, kde bych se snažila zjistit, jak daná dentální hygienistka postupuje, jaké kurzy a školení má za sebou. To, že má dentální hygienistka nejlepší vybavení, ještě neznamená, že tomu bude odpovídat i kvalita ošetření, ale může to znamenat, že to ošetření bude méně nepříjemné. Cesta by mohla být i doporučení od hygienistky, kterou případně můžete sledovat, znát, tak se zeptat i jí, jestli by vám dokázala doporučit nějakou svoji kolegyni.
Zde bych se ještě rád zeptal na nějaké nadstavby. Můžu od každé hygienistky očekávat stejné služby? Je jasné, že ultrazvuk pro odstranění zubníhokamene je (asi) základ, ale co třeba AirFlow (pískování), jak je to s ordinačním bělením? A co mezizubní prostory, řekne mi každá hygienistka, jakou velikost mezizubních kartáčků si mám pořídit? Kam sahají „běžné služby“ dentální hygieny?
Tak jestli otázka předtím byla zapeklitá, tak teď mě přivádíš pěkně do úzkých (smích). Bohužel, i když se to asi očekává, protože těch postupů v dentální hygieně a výkonů přeci není tolik a neměly by se lišit, stále se bohužel děje, že každá hygienistka může pracovat buď lehce odlišně, nebo úplně jinak. Všechno to záleží na nastavení té konkrétní hygienistky – jestli je, jak já ráda říkám, „houba“ a nasává nové informace, chodí na školení a chce sebe posouvat, a tím i posouvat kvalitu a komfort pro své klienty, chce je mít spokojené a svoji práci bere jako koníček a poslání, nebo jestli výkon povolání dentální hygienistky bere jen jako práci, jako každou jinou. Zda se zacyklila v tom, co ji naučili ve škole, nevyzkouší a neví nic navíc a jede si své staré postupy. Jsou rozdíly v tom, co všechno dentální hygienistka během ošetření použije, jaké materiály a přístroje, ale i v tom, jak dlouho člověk stráví v křesle.
Za mě, zlatý standard a nejmodernější postup v ošetření dentální hygienistkou, je GBT protokol. Je to soubor přesně daných systematických kroků založených na individuální diagnóze stavu pacienta, v regulování množství zubního plaku, hlavního etiologického faktoru vzniku všech onemocnění v dutině ústní, jak v ordinaci s použitím nejmodernějších a nejméně invazivních přístrojů, tak pacientovou péčí doma. Hlavními kroky ošetření je detekce povlaku pomocí plak indikátoru, který mi umožní méně mluvit a pacient vidí sám, kde má rezervy, a častá reakce „no fuuuuj“ mě vlastně velice baví. Následně instruktáž čištění, lazení techniky a lehké kázání.
Air-flow, neboli odstranění plaku, pigmentací a částečně čerstvých nánosů zubního kamene pomocí vody, vzduchu a prášku (nejčastěji umělého sladidla erythritolu), odstranění zubního kamene ultrazvukem a dočištění ručními nástroji nebo pouze ručními nástroji. Následně výběr vhodných mezizubních kartáčků a případně doporučení dalších pomůcek a na konec mineralizace povrchu zubu. V tomto nejmodernějším a nejšetrnějším postupu se už nepoužívají žádné leštící kartáčky, kalíšky či kde co gumového s leštícími profesionálními pastami, protože je zub dokonale očištěn a zahlazen a použití těchto pomůcek není efektivní.
Tím bych chtěla říct, že základem ošetření není jen ultrazvuk a odstranění nánosů zmineralizovaného zubního povlaku, zubního kamene, ale odstranění povlaku a dokonalé očištění povrchu zubu ze všech stran, záhybů a koutů. To dokážeme jedině díky air-flow. Aby všechny ty kroky byly co nejsmysluplnější a nejúspěšnější, vracel se nám spokojený a hlavně zaléčený pacient, bez jakéhokoliv dalšího problému, je třeba myslet na motivaci a instruktáž správného čištění, a hlavně se správnými pomůckami. To zahrnuje správnou velikost mezizubních kartáčků a pochopení, že mezi každým zubem je mezizubní prostor, který tam nevznikne používáním mezizubních kartáčků, ale který tam je od samotného prořezání zubů na „své“ místo. A to místo je třeba čistit bez ohledu na to, jestli tam cítíme nějaký kus masa nebo semínka. Ten prostor je nejdůležitějším místem v dutině ústní, protože tam žijí úplně jiné bakterie, které jsou mnohem více agresivní a v tomto prostoru začíná 100 % parodontóz a vznikají tam mezizubní kazy. Správná velikost mezizubního kartáčku, tedy taková, aby do mezizubního prostoru šel mezizubní kartáček pod lehkým, příjemným, ale správným tlakem, je nesmírně důležitá k dokonalé efektivitě a vyhnutí se problémům, jako je třeba ztráta zubu. Takže ano, opravdu nestačí čistit si všechny mezizubní prostory jen s jednou, ještě k tomu nejmenší velikostí mezizubního kartáčku, protože nikdo nemáme stejně velké mezery mezi zuby v předním a zadním úseku. Mezi stoličkami bývá prostor mnohem větší, a proto máme většinou 2 a více velikostí mezizubních kartáčků. Správný výběr je tedy důležitou součástí ošetření u dentální hygienistky.
Téma bělení a ordinačního bělení? To bych vzala hodně obecně, ve zkratce. Bělení zubů je vždy za odměnu, nebo spíš takhle k tomu přistupuji já. Je to bonus a odměna za to, že se člověk umí starat o své zuby a dásně. Vždy je na indikaci zubního lékaře, vždy je podmínkou, že jsou zuby bez kazů a zánětu. Je třeba myslet na to, že žádná náhrada zubu, výplň nebo korunka se nevybělí. Výsledek je vždy individuální a nemůžu přesně říci, za jak dlouho a jak moc se zub vybělí, protože těch faktorů, které ovlivňují bělitelnost zubů, je opravdu hodně. Každý jsme individuální, každý zub je individuální a je třeba k tomu tak přistupovat. Barvu zubu nám může ovlivnit jen přítomnost koncentrace peroxidu vodíku, která je ještě k tomu limitovaná zákonem. Žádný volně dostupný přípravek, ať už je to pasta, gel, pudr nebo ústní voda s přívlastkem “bělicí”, nám s barvou zubu nic neudělají kvůli zákonné regulaci. Maximálně nám omezují usazování pigmentů na povrch zubu a v případě přítomnosti abrazivních částic, např. jedlé sody, dochází dokonce k postupnému poškozování povrchu zubu. Nejefektivnější je domácí bělení, kdy hygienistka zhotoví otisky chrupu, ze kterých v laboratoři zhotoví individuální průhledné nosiče, do kterých si následně pacient aplikuje bělicí gel. Vše je pod kontrolou dentální hygienistky a efekt se dostaví individuálně, zpravidla za týden a déle.
Hodně záleží na tom, kam se pacient chce s odstínem posunout. Domácí bělení je možné zkombinovat a více efekt „nakopnout“ ordinačním bělením, kdy hygienistka na zub aplikuje bělicí gel, opět o vyšší koncentraci peroxidu vodíku. Za mě je samotné ordinační bělení ještě větší alchymií než domácí. Nejlépe funguje u pacientů, kteří už podstoupili domácí bělení. Ne pro každý odstín zubů je vhodné a vždy to závisí na zkušenostech dentální hygienistky.
Záměrně jsem vynechal poddásňové čištění parodontologických pacientů. Prozradím, že ty zrovna tyto náročné pacienty máš ve své péči a tzv. Deep Scaling (poddásňové čištění zubního plaku) provádíš. Jsem sice laik, ale vím, že jako běžná hygienistka bys toto řešit nemohla, co jsi tedy musela absolvovat, abys mohla tyto pacienty ošetřovat?
Martine, jediná podmínka, kdy může dentální hygienistka provádět tento typ výkonu, je dohled zubního lékaře, ale jinak nic speciálního absolvovat nemusí. Jen musí mít občas pěknou kuráž, ideálně spolupracovat s parodontologem, aby ta léčba byla co nejefektivnější, takže by se dalo říct, že hloubkové čištění provádí dentální hygienistka výhradně na doporučení a v přímé spolupráci s parodontologem, což je zubní lékař se specializací v parodontologii. Opravdu je to jen o chuti, vůli, nátuře, schopnosti dentální hygienistky a ve výsledku, k tomuto ošetření je často třeba nejužší spolupráce, jakou si dokážeš představit. Dentální hygienistka je ve výsledku prodloužená ruka parodontologa, která mu výrazně pomáhá v celém průběhu léčby, protože věděl jsi, že až 80 % všech parodontologických pacientů dokáže zaléčit jen samotná hygienistka?
Pokud je dostatečně zkušená, šikovná, schopná, dokáže pacienta řádně vyčistit, naučit, namotivovat ke správné domácí péči, dokáže tím zaléčit a zastabilizovat parodontózu a není třeba žádného zásahu ze strany lékaře. Ale hodně často je třeba k těmto výkonům naopak podpora ze strany lékaře, protože poddásňové čištění nemusí být úplně procházka rájem a je třeba lokálně umrtvit dáseň v okolí čištěných zubů a k tomu potřebujeme spolupráci se zubním lékařem. Ošetření je pak komfortnější pro všechny zúčastněné. Takže je otázka, co myslíš spíš tou „běžnou hygienistkou“, protože tento typ ošetření by měla dělat každá hygienistka. Realitou je ale, že každá hygienistka to nedělá, z různých důvodů.
Přesuneme se zase do roviny extrémů. Paní Marie na dentální hygieně nikdy nebyla, ale při prohlížení na Facebooku narazila na skvělou vychytávku – ruční ultrazvukový přístroj, kterým si může odstranit zubní kámen sama. V jednu dobu byly tyto nástroje docela v trendu a divil bych se, kdyby si jej nikdo nepořídil. Jak moc takový pacient riskuje, že si nenávratně poškodí sklovinu?
Čekala jsem, jestli padne tahle otázka, a jsem neskutečně ráda, že padla! Prosím, jen toto ne! Největší šílenost a nejhůře utracené peníze. Kdyby šlo jen o poškození skloviny, povrchu skloviny, tak to je ještě malé zlo, i když, proč bychom si dobrovolně ničili nejtvrdší tkáň v těle, která se nikdy neobnoví, nezregeneruje a akorát to povede k tomu, že zuby mohou být citlivé, hůře se čistit, tím pádem se více zanášet povlakem, zubním kamenem, pigmentacemi?
Ale to horší, daleko horší je – uvědomili jste si, že ať už hygienistka nebo zubní lékař, v naprosté většině případů, při naprosté většině výkonů, má v ruce nástroj, ze kterého teče voda? Ta voda je tam z nějakého důvodu, a to je ten, že je třeba chlazení, protože například ultrazvuk vykonává strašně moc kmitů a koncovka, bez vody, je horká, zahřívá se a to teplo se přenáší na zub. Pokud by tam nebylo chlazení, co by se stalo? Zub se přehřeje a z poškození „jen“ povrchu zubu, skloviny, máme daleko větší, závažnější problém, který v konečném důsledku je několika set násobně finančně náročnější než to, kdybychom si zašli za odborníkem, za dentální hygienistkou, která vám zubní kámen profesionálně, bezpečně, atraumaticky odstraní. Problém, co teplo může napáchat, je přehřátí zubu, přehřátí nervu uvnitř zubu a jeho následné odumření.
To vede k tomu, že zub začne šíleně bolet a bude třeba si nechat zub profesionálně umrtvit. Takže návštěva zubního lékaře a z hračky za pár stovek, z hitu internetu, máte nenávratně poškozený zub, mrtvý zub, do jehož záchrany budete muset investovat částku za ošetření kořenových kanálků, což se může pohybovat v rozmezí 5 000–12 000 Kč, a následně výplně/zhotovení korunky, jelikož mrtvé zuby jsou křehké a hrozí prasknutí. Pravděpodobně tedy investice do korunky, kde jsme opět v ceně kolem 10 000 Kč (záleží na laboratoři a vybavení ordinace stomatologa, takže ceny jsou orientační).
Zeptám se na otázku, kterou si možná klade více lidí. Chodí dentální hygienistka na dentální hygienu, nebo si ji dělá sama? A jde to vůbec?
Některé dentální hygienistky chodí na dentálku, některé občas, některé si ji dělají samy (smích). I když jsme odbornice v oboru, také chodíme, protože ten pocit je nepopsatelný, i kdybychom si měly umět vyčistit zuby dokonale – a věřím, že umíme – prevence je prevence. I „dentálky“ mají své dny a může se stát, že nějaké místo vynechají a nejsou vždy úplně 100%. I hygienistky jsou jen běžné smrtelnice, které jsou taky občas časově vytížené, „dovolenkují“, mají své trable a občas se jim asi taky úplně nechce a nejsou 100%. A já sama si na křeslo pod ruce nějaké jiné hygienistky lehám nerada, protože očekávám nějakou péči, takovou, jakou umím já, a chci ji pro své zuby také. Proto si vybírám a proto si zuby většinou čistím já sama. Pěkně air-flow s erytritolem, se kterým můžu na dásně, jazyk, takže si nemůžu ublížit, pěkně se zrcátkem opřeným o plivátko. A ano, čistím si svoje zuby sama a jde to (smích).
Nečistím si je jen jednou za půl roku, jak si mnozí myslí, že dentální hygiena stačí, ale nemám problém si je „vypískovat“ co 2 měsíce.
Nečistím si je jen jednou za půl roku, jak si mnozí myslí, že dentální hygiena stačí, ale nemám problém si je „vypískovat“ co 2 měsíce. Protože víš co, za kratší interval se toho na povrchu zubu logicky vytvoří méně, nerozvine se takový zánět, takže ošetření bude jaké? Příjemnější. Navíc, nikde není psáno, že na dentální hygienu se smí jen jednou za půl roku. Pokud hygienistka používá materiál, umělé sladidlo, tak pískování se zubem nic neudělá, jak si mnozí myslí a jak je to kontraindikováno u jiných materiálů. Mám spoustu pacientů a jsem za to vlastně i velice ráda, že jsou tak uvědomělí, a jakmile mají po dovolené, po Vánocích, nebo po nemoci či mají náročnější pracovní období v roce, objednávají se mi na dentální hygienu mnohem dříve, než na jakém termínu jsme domluveni. Není na co čekat. Proč by si měli na povrchu zubu pěstovat zubní kámen, povlak, bakterie a čekat, že vlastně teď měli to období, kdy to „flákali,“ a termín mají až za 2 měsíce? Když za 2 měsíce ten kámen bude vypadat úplně jinak.
Skoro by se ale dalo říct, že pokud si ale člověk umí dokonale vyčistit zuby, což by dentální hygienistka měla, tak přeci na dentální hygienu chodit nemusí, ne? Opak je pravdou. Když už bychom vzali v potaz, že si ty zuby opravdu umím vyčistit a čistím dokonale, myslím si, že jednak některé anatomické struktury, záhyby, jamky, rýhy nám tu myšlenku dokonalosti kazí, jednak existuje situace, kdy i mistr tesař se může utnout. A pak, ze všech možných potravin a pochutin, se nám na povrchu zubu může usadit pigment, a ten je třeba odstranit během profesionální dentální hygieny.
Na závěr každého dílu jsem si vyhradil prostor čistě jen pro tebe. Je něco, co bys našim čtenářům chtěla sdělit, pokud se na svou první DH teprve chystají?
Není čeho se bát. My hygienistky jsme taková něžná stvoření, se kterými se dá bavit doslova o všem. Chcete si hned šplhnout a udělat dentální hygienistce radost? Vezměte si s sebou všechny pomůcky, se kterými doma čistíte, a pokud si budete vymýšlet pohádku o tom, proč a co jak děláte nebo neděláte, dejte si opravdu záležet, ať se alespoň hygienistka zasměje – protože my všechno poznáme. Ne, opravdu. Pokud vás cokoliv bude zajímat, ptejte se, pokud budete mít obavy, bude vám něco nepříjemné, řekněte to. Komunikace je nesmírně důležitá. A hlavně, už teď klobouk dolů, že jste udělali krok k tomu, že jdete na dentální hygienu. Lepší investici do svého zdraví jste udělat nemohli.
Adélo, moc děkuji! V příštím díle se zaměříme na nejčastější otázky na průběh samotné péče.
