Jak naši pravidelní čtenáři již vědí, připravili jsme si pro vás čtyřdílný seriál Dočista do čista – s Adélou Gruberovou, který byl rozdělen na tři hlavní pilíře. První pilíř se ve dvou dílech věnoval nejčastějším otázkám, které by vás mohly napadnout ještě před návštěvou dentální hygieny – pokud jste nestihli náš první díl, můžete si jej připomenout, stejně jako pokračování v podobě druhého dílu.
Pokračovali jsme druhým pilířem, tedy otázkami a odpověďmi na samotný průběh ošetření dentální hygieny, dnešním dílem se společně dostáváme k poslednímu, a rozhodně neméně důležitému, pilíři – jak vlastně probíhají udržovací návštěvy (recally) a proč jsou vlastně tak důležité?
O Adéle GruberovéBc. Adéla Gruberová stojí za vznikem nové ordinace dentální hygieny zubnisvet.cz. Dentální hygienu vystudovala v Praze na 3. LF Univerzity Karlovy v roce 2017. Od té doby se naplno věnuje své profesi, která je zároveň jejím koníčkem. Zkušenosti získávala v Praze na mnoha klinikách a pravidelným absolvováním školení a přednášek. Protože je dentální hygiena nesmírně důležitá nejen pro ústní zdraví, ale dokáže ovlivnit i celkové zdraví člověka, snaží se motivovat pacienty nejen v ordinaci, ale i prostřednictvím instagramového profilu @brunetin_zubni_svet i v podcastu Z(h)UBY. |
Ahoj Adélo, máme za sebou první tři díly našeho miniseriálu a dostáváme se možná do té vůbec nejpříjemnější fáze – fáze udržovací. Tvůj pacient už ví, co může očekávat, a postupně jste se dostali až tam, že umí všechny dentální pomůcky používat, dásně mu nekrvácí a pohledově je vše v pořádku. Na první pohled je sice vše v pořádku, ale on není spokojený a začne si všímat detailů – ne zrovna bílé zuby, neladící barva výplní, amalgámové plomby. Otázka zní jasně: čím a jak začít? A má vůbec smysl řešit bělení zubů, když má pacient výplně?
Pokud jste v takovém ideálním stavu, je to především o konzultaci se zubním lékařem a prevenci. Z mého úhlu pohledu dentální hygienistky sama pacienty upozorňuji na nevyhovující výplně – na to, že výplň by měla mít přesný okrajový uzávěr, protože jinak může dojít k podkazu, jelikož se toto místo stává nečistitelné. Stejně tak by měl být povrch výplně co nejhladší. Pokud projíždím mezizubní prostor, kam zasahuje výplň, zubní nití nebo mezizubním kartáčkem a nit se trhá nebo se sekám, je to časovaná bomba.
Když jsme u těch výplní – častým strachem pacientů bývá obava, že si zubní nití výplň vytáhnou. Ano, může se to stát, ale pokud se tak stane, výplň tam nemá co dělat. Když se vrátím k tvé otázce – pokud je člověk nespokojený s barvou svých zubů a má v ústech od pětky po pětku výplně na viditelném místě, je určitě vhodné nejdříve zuby vybělit do požadovaného odstínu a teprve poté výplně vyměnit.
Bělení, jak víme, je zákrok „za odměnu“ a na indikaci zubního lékaře, takže by nám měl ošetřující zubař posvětit, že bělit můžeme. Výplně tedy nejsou překážkou v bělení, ale je třeba si uvědomit, že je pak bude nutné revidovat. Proto se u bělení přikláním k domácí variantě, která je nejefektivnější. Cílem je vybělit zuby do stavu, kdy si pacient řekne: „Ano, tady jsem spokojený.“
Bělení do spokojenosti může trvat 14 dní, ale klidně i měsíc a půl. Následně, pokud si řekneme, že jsme spokojení s výsledným odstínem, měla by následovat ještě 14denní pauza mezi bělením a zákrokem u zubního lékaře, aby se odstín stabilizoval. Stejné je to i v případě, kdy se u pacienta chystá implantace, korunka nebo můstek – vždy je třeba bělit před samotnou prací.
Nemůžu říct, že by to jinak nešlo – například že se nejdřív zhotoví korunka, kterou laborant vytvoří o odstín světlejší, a my následně dobělujeme zbylé zuby – ale za mě je to už trochu složitější (smích).
Ve své péči máš parodontologické pacienty, kteří musí navštěvovat souběžně i parodontologa. Je to kvůli kapsám, které se mohou tvořit, což signalizuje, že se opět děje něco špatného. Můžeš nám vysvětlit, jaké hodnoty sleduje parodontolog a zda tyto hodnoty můžeš kontrolovat i ty sama? A děláš to jako běžnou součást návštěvy všech svých pacientů?
Jednoznačně ano. Vyšetření parodontu, neboli stavu dásní, speciální parodontologickou sondou, o které si spousta laiků myslí, že s ní můžu píchnout a ublížit, je mylně chápané. Sonda je zakončená kuličkou, takže je tupá a uzpůsobená k tomu, abych s ní mohla sondovat v dásňovém žlábku, aniž bych traumatizovala dáseň. Tohle vyšetření je základem vyšetření u dentální hygienistky. Díky tomuto „kráčení“ na různých částech dásně v okolí každého zubu zvlášť zjišťujeme, v jakém stavu dásně jsou a zda není přítomna nějaká patologie ve formě parodontózy.
Dentální hygienistka tak zjistí, jak hluboko musí zajet při čištění během klasické dentální hygieny, kde je zubní kámen, jak hluboko pod dáseň, a kde se nachází různé nerovnosti na povrchu zubu – způsobené buď přirozeně, nebo při ošetření zubním lékařem.
Co se týká hodnot, které pak zkoumáme a konzultujeme s parodontologem, tak dvojí kontrola je ideální stav. Jednou zaléčený paro pacient neznamená, že je vyléčený, a že se u něj nemůže dásňový žlábek znovu proměnit v hlubokou parodontální kapsu.
Tudíž kontrolujeme zasouváním sondy do žlábku, zda jsou hodnoty stále v normě – což je do 4 mm. Pokud ne, můžeme hned během klasické dentální hygieny u určitých zubů prostory vyčistit hlouběji, a pokud by to bylo hodně nepříjemné, posíláme pacienta zpět na parodontologii, kde si danou oblast lékařka umrtví a vyčistí sama.
Parodontologický pacient v udržovací fázi – už víme, že existují určité hodnoty, které sleduješ ty i parodontolog. Dokážeš některé problémy zastavit ještě předtím, než musí pacient opět podstoupit hluboké čištění (deep scaling)? Nebo je pacient s parodontózou odsouzen k tomu, že bude muset na hluboké čištění chodit třeba jednou za pár let, i přes veškerou snahu? Otázka již byla částečně zodpovězena, takže stačí jen připomenout krátce, já zde umístím odkaz na první díl...
Martine, ano. Když to vezmu úplně od začátku – pokud mi přijde na dentálku pacient, u kterého nasonduju parodontální kapsy, mým úkolem je připravit ho na případné hloubkové čištění. To ale parodontolog chce provádět v ústech, kde je co nejvíce čisto a kde pacient ví, jak správně čistit. Za mě 80 % případů dokážu zaléčit já sama, bez nutnosti odesílání k parodontologovi.
Pokud máme pacienta, který už je zaléčený, ale z nějakého důvodu se nám u několika zubů stav opět zhoršil, prvním krokem je opět návštěva dentální hygienistky – tedy dentální hygiena a pokus o pročištění, což ve většině případů zabere. Není tak nutné pacienta znovu posílat na parodontologii. Navíc, pokud má takový pacient nastavený systém pravidelných kontrol, parodontolog stejně stav dásní uvidí a zhodnotí při dalších vyšetřeních.
Co se týká hloubkového čištění jako takového, vůbec není pravda, že pacient, který čistí, chodí pravidelně na dentálku a dochází na kontroly, musí opakovaně podstupovat hloubkové čištění. Pokud se vše provede tak, jak má, a pacient skutečně čistí, jak má, není důvod, aby se tento zákrok opakoval.
Adélo, když už své pacienty dobře znáš a víš, že se k tobě pravidelně vrací, předpokládám, že spolu řešíte i jejich vybavení na čištění zubů. Mnoho odborníků, mnoho názorů, ale když se zaměříme na kartáčky – doporučuješ manuální, nebo elektrický? A pokud elektrický, tak sonický, oscilačně rotační, magnetický? A proč?
(smích) Kdo mě zná, tak ví, že jsem milovník elektrických kartáčků. Ale – a je to opravdu velké ALE – pokud pacient zvládá techniku, neubližuje si, má vyčištěno a je spokojený, nejsem za to, abych mu něco měnila. Pokud se mě sám zeptá, jestli je ještě nějaká možnost, jak by to mohl posunout dál, tak mu ukážu, že je. Pokud se s pacientem cyklíme a stále chodí ve vlnách, kdy to má a nemá vyčištěné, nebo se vrací a prostě to nejde, pak jdu cíleně pomalým nátlakem k elektrickým kartáčkům (smích). Opravdu pomalým. U některých pacientů, když to vycítím, si ten elektrický kartáček zkusím sama – pro své přesvědčení, jestli by fungoval nebo ne – a pak už to jede (smích).
Ale... manuální kartáčky mám ráda. Musíme s nimi umět čistit, protože i elektrický kartáček se může vybít, rozbít – a pak co? S každou pomůckou musím pacienta naučit správně čistit, a je jedno, jaká to je. Co si ale budeme povídat – všichni si v dnešní době snažíme život různými způsoby ulehčit, tak proč si neulehčit i čištění zubů?
A teď k té elektrice. Já jsem to už zmínila v jedné z předchozích otázek – není elektrika jako elektrika. Pokud to mám trochu víc specifikovat, na trhu máme dva lídry a stojím si za tím, že jiné bych nekupovala ani nedoporučovala: Philips Sonicare a Oral-B iO. Vše ostatní jsou alternativy, které mají jiný výkon, jiný kmit, jinak zpracovaná vlákna, kvalitu vláken atd., a proto ta účinnost není taková.
Mým favoritem je magnetický Oral-B iO. I když bych nikdy neřekla, že tohle někdy vůbec řeknu, ale s touhle novinkou si mě získali. Trvalo jim to (smích). Díky tomu, že mám v ordinaci testovací sadu, kdy si každý pacient může na vlastní zuby vyzkoušet, jak kartáček funguje, jak moc je mu příjemný nebo nepříjemný, a také díky tomu, že si ho občas sama vezmu do ruky – aniž bych se pacienta zeptala – protože po detekci vidím povlak v různých místech, tvar i postavení zubů je různý a já si potřebuju ověřit, kam se kartáček, respektive kulatá hlava, dostane a co zvládne vyčistit, tak si mě jednoduše získal. A nezískal si jen mě. Mám spoustu pacientů, kteří i z konkurence přešli na iO, protože je příjemnější, efektivnější, jednodušší a má hlavní benefit – senzor tlaku.
Dokonalost! Neboli – kde máš, Martine, jistotu, že když čistíš kartáčkem, vyvíjíš optimální tlak, který čistí a zároveň neničí zuby? iO má barevný tlakový senzor, který ti ukazuje malý, optimální nebo přílišný tlak – a tím dává i pocit klidu. Kdybych vzala všechny benefity: kulatá hlavička, která ač se zdá velká, krásně sedne na jednotlivé stoličky (oproti manuálnímu, který čistí vždy zub a půl), čistíme tedy zub po zubu. Se správným sklonem a umístěním hlavice nám krásně obklopí i zakřivení zubů do mezizubního prostoru, takže mi u většiny pacientů odpadá nutnost dočišťovat sólo kartáčkem – a když už, tak jen pár plošek.
Díky senzoru je čištění bezpečné, díky možnosti sledování polohy kartáčku, který se dá spárovat s mobilní aplikací, jsme efektivní – protože nás hlídá, kde přeskakujeme a kde jsme optimální dobu. Jen si člověk musí zvyknout na to, že s kartáčkem nedělá žádný pohyb – jen přiložíme a posouváme. Tudíž nemusím myslet ani na to, jestli krouživý či vibrační pohyb, který bych měla vykonávat s manuálním kartáčkem, dělám dobře.
Čistě a jednoduše – je to jednoduché, rychlejší, efektivnější, atraumatické a bezpečné. A abychom si zuby vyčistili stejně kvalitně manuálním kartáčkem jako s elektrickým iO, trvalo by nám to podstatně déle. A co si budeme – dnešní uspěchaná doba nahrává tomu, si ten život usnadnit. A tady máme řešení. Musím ale říct, že elektrický kartáček nenahrazuje mezizubní pomůcky. Mezizubní kartáček a nit jsou ty nejpodstatnější pomůcky v ústní hygieně.
Doporučuješ elektrické kartáčky, ale souhlasíš se mnou, že každý pacient by měl nejdříve zvládnout perfektně vyčistit zuby manuálním kartáčkem? Když se vybije baterie a člověk nemá jinou možnost, musí sáhnout po klasickém kartáčku. Dáš obecné doporučení, jaký manuální kartáček zvolit, když není jiná možnost? Zajímá mě především tvrdost, tvar štětin a jaký pohyb při čištění dodržovat. Pokud bych vzpomenul stand-up z prvního dílu našeho seriálu, do hlavy se mi dostal postup ,,jede vláček kolejáček’’, což si někdo může představit jako krouživý pohyb k dásním a zpět.
Mluvíš mi z duše a říkala jsem to před chvílí. U manuálního kartáčku platí základní pravidla. Zaprvé: všechna vlákna by měla být střižena na stejnou délku, tedy do roviny. Ty kartáčky s různými cik-cak vlákny, s různými „leštícími“ kravinkami atd.? Tak ty prosím obcházejte obloukem. Nefungují.
Ke stejné délce vláken je pak důležitá i tvrdost. Já jsem zastánce středně tvrdých kartáčků, protože s příliš měkkými má člověk často pocit, že nečistí dostatečně, takže začne tlačit. A nebo – když si vezmeme, jak dlouho vydržíme čistit s manuálním kartáčkem, a že republikový průměr je 46 sekund? To opravdu nezvládneme. Proto volím středně tvrdá vlákna.
Další základní fakt je velikost hlavice – měla by být co nejmenší, abychom se s ní při čištění dostali i do nejzadnějších úseků chrupu, pod jazyk, kolem sedmiček, osmiček. A aby, když je malá, ideálně čistila zub po zubu. Občas jsou hlavice tak velké, jako byste s tím chtěli vyčistit kobylí zuby – a tím pádem není čištění efektivní.
Pak bychom se mohli zaměřit i na kvalitu zpracování vláken. Ideálně by měla být zastřižena hexagonálně. A trochu zde platí pravidlo: čím levnější kartáček, tím méně kvalitní zástřih a zpracování vláken. Za mě jsou top značky TePe, Herbadent, Spokar, Curaprox.
Co se týká pohybu s manuálním kartáčkem – vždy je třeba myslet na ten dásňový žlábek, který, jak už jsme si říkali, máme mezi zubem a dásní a který je přibližně 3 mm hluboký. Do toho bychom se měli dostat. Vlákna tam zalezou sama, není třeba se o to snažit a vyvíjet nadbytečný tlak. Základ ale je, že se nám povlak během dne sune – mluvením, kousáním – ke krčku zubu a do žlábku. Proto hlavici vždy přikládáme půl na zub a půl na dáseň a skloníme ji v úhlu 45 stupňů do žlábku. Na tom místě pak děláme malé, krouživé, skoro až vibrační pohyby. Žádné stírání, žádný horizontální pohyb...
Jak často by měl klient navštěvovat dentální hygienu? Neptám se na obecné poučky, ale na to, co doporučuješ ty. Předpokládám, že bude nějaký rozdíl mezi běžným pacientem a pacientem s parodontologickými problémy, případně s rovnátky, mám pravdu?
Ano. Je vidět, že už mě znáš a víš (smích). Když to tedy rozdělíme na různé skupiny pacientů s různými problémy:
- poslouchač a čistílek – kontrola co půl roku
- parodontologický pacient – kontrola každé 4 měsíce
- rovnátkář – kontrola každé 3 měsíce
- věčný průserář – ten chodí každé 2 měsíce
Vždy je to ale individuální a s termíny si hraju podle toho, v jakém stavu dotyčný zrovna je. Jestli má období lenošení, nebo jestli zrovna šlape jak hodinky.
Na tuto otázku jsem se moc těšil: prozradíš, jak (ne)důležitá je ústní voda, co se týče ústní hygieny? A co ústní vody s chlorhexidinem, které koupíme v lékárnách?
(smích) Pěkně zákeřná otázka, ale!!! A moc dobře vím, proč se na to ptáš! V podcastu i v ordinaci to řeším dnes a denně – a mám tohle debatování vlastně ráda.
Ústní voda je důležitá asi jako když neuklidíš hovínko po svém pejskovi a jen na to nastříkáš Airwick :) Je to jen voňavka, která ti ale ovlivňuje složení ústního mikrobiomu – a nikdo přesně neví, jak moc se tím mění. Pravidelným používáním se může stát, že „pochcípají“ ty dobré bakterie, a na jejich místo se přemnoží ty, které nám způsobují záněty.
Vody s obsahem alkoholu – a věř, že i ústní vody, na kterých je napsáno „bez alkoholu“ – často stejně obsahují nějakou formu alkoholového rozpouštědla, protože bylinky se v něm macerují. A alkohol, jak víme, vysušuje sliznice. Navíc, pokud si zuby nevyčistím, nebo je vyčistím špatně, zůstane na povrchu zubu zubní povlak plný bakterií – a ústní voda nám ten povlak neodstraní.
Proto je důležitá ta mechanická očista. Pokud ten povlak pravidelně rozrušujeme a narušujeme, bakterie se nám nepřemnoží a zub je čistý. Proč na to pak lít ještě něco, co je plné chemických látek?
Jiný případ jsou terapeutické ústní vody – ty seženeme pouze v lékárně a ty i já sama doporučuji, ale jen na omezenou dobu. Obsahují chlorhexidin, což je léčivá látka, která omezuje množení bakterií, a díky tomu mají dásně větší prostor se lépe a rychleji zahojit. Tyto ústní vody doporučuji u parodontologických pacientů, u kterých se provádí hloubkové čištění parodontálních kapes, případně u těžkých zánětů dásní, kdy bolí se i zakousnout do jablka. A v neposlední řadě – výjimečně – i u lidí s rovnátky.
Tato ústní voda se smí užívat, za mě, maximálně 10 dní. Poté se musí přestat.
V udržovací fázi si může pacient stěžovat na pigmentaci zubů. Chápu, že na to mohou mít vliv zlozvyky, například kouření, ale i běžné potraviny a nápoje, jako je káva nebo čaj. Ty však ale určitě víš i o dalších věcech, které mohou pigmentaci způsobit – prozradíš je našim čtenářům? A také, existují nějaké (schválené) přípravky, které mohou zamezit pigmentaci a mohu je používat pravidelně a bez obav, že nějak poškodí moje zdraví?
A i ty ústní vody! Když jsme se o nich před chvílí bavili (smích). Kromě kávy, čajů, barevných nápojů, freshů z řepy, kurkumy atd., kouření, ústních vod, barevných potravin, které jíme na pravidelné bázi, koření, vína, doplňků stravy na bázi železa, různých antibiotik v sirupech, ale i přítomnosti chromogenních bakterií, které se vyskytují zejména v mléčném chrupu, bych to asi specifikovala tak, že to, co nám zabarví košili a nejde to jen tak vyprat, dokáže zapigmentovat i zuby.
Vždy to ale závisí na dalších faktorech – jako je kvalita a hladkost skloviny, stav a poškození zubu. Pokud si sklovinu poškrábeme, obrousíme špatným čištěním, vracíme se zpět k tomu, že je čištění pak obtížnější a pigment se usazuje mnohem snáz. Usazování pigmentů závisí i na tom, kolik vypijeme čisté vody denně, v jakých intervalech si čistíme zuby po jídle a pití, jak a čím si je čistíme a jak dlouho.
Co se týká přípravků, které nám pomůžou, aby se pigment usazoval méně nebo vůbec… to záleží. Za mě je dokonalou pomůckou elektrický kartáček – co si budeme. Sama teď piju dost kávy, elektrický kartáček používám už 9 let a pigmenty prakticky nemám. Zatímco když jsem byla před časem v Turecku, kde jsem měla jen manuál a pila jejich kvalitní černé čaje, tak po 10 dnech jsem měla zuby zapigmentované, jako bych byla vášnivý kuřák (smích). Takže elektrický kartáček pigmenty opravdu hodně redukuje.
U některých, zejména kuřáků, mi pomáhá dočišťování solo kartáčkem – obzvlášť těch nejtypičtějších míst – ale opět je klíčová pravidelnost. Mimo kartáčků já osobně doporučuji pasty na bázi vápníku, aby se povrch zubu sytil minerálem, který je pro něj přirozený. Takže základ: Biorepair pasta, Apacare, Apadent, Swissdent. Případně pak bělicí pasty, které pomáhají redukovat pigmenty, ale samy o sobě nebělí – což je například Swissdent, GUM Original White, Opalescence. Z gelů na pravidelnou mineralizaci, proti citlivosti i kazivosti, mám ráda GC MI Paste Plus.
Možná si budeš myslet, že je to primitivní otázka, ale jakou zubní pastu bys doporučila? Existují nějaké složky, na které by měl uživatel dávat pozor? Ptám se hlavně proto, že nás v dnešní době reklamy doslova bombardují tvrzeními, že právě tato pasta obnoví zubní sklovinu, ochrání krčky nebo vybělí zuby. Co je na tom pravdy a je nějaká pasta, kterou bys doporučila plošně? Případně stačí uvést, na co si dát pozor v jejím složení a co naopak vyhledávat. V potravinách máme ‘’éčka’', ale u past je ta přehlednost trochu horší.
Na co si dát pozor? Za mě jednoznačně na SLS – sodium lauryl sulfát. Je to pěnidlo, které se dává i do jarů nebo šamponů, a to opravdu nechcete dávat do pusy. Anebo jinak řečeno… pokud pasta hodně pění, není to dobře.
Bělicí pasty určené na „bělení“ nebo zesvětlení zubů ve skutečnosti nefungují – což je jeden velký mýtus. Bohužel spousta rádoby bělicích past obsahuje látky na bázi soli, které sklovinu vysušují, nebo látky na bázi sody, černého uhlí apod., které ji obrušují. Bělicí pasta by měla být – když si ji dáme mezi prsty a promneme – jemňoučká a neměli bychom v ní cítit nic hrubého či drsného.
Všechny částečky, perličky, bělicí kuličky nám ničí povrch zubu. A i když by se zdálo, že je zub světlejší, postupem času budeme mít větší problém s pigmentacemi a citlivostí. Takže bělicí pasty pouze ty, které jsem zmiňovala už před chvílí.
Na citlivost mám ráda Sensodyne pasty – speciálně PRONAMEL, dále Biorepair a klasický Elmex. Sklovinu nám bohužel nic neobnoví. Jakmile si ji jednou zničíme, není cesty zpět.
Existují nějaké specializované přípravky, které bys doporučila všem pacientům v udržovací fázi mezi ošetřeními u dentální hygieny? Ptám se na různé gely, výplachy… Co třeba pravidelně používáš ty, samozřejmě kromě již zmíněných past? A když už chce pacient zakončit perfektní čištění ústní vodou, třeba jen pro svůj dobrý pocit, poradíš, jaká nepodporuje pigmentaci?
Výplachy? Absolutně ne. Gel? Pokud je pacient zaléčený a umí správně čistit, nevidím důvod, proč by ho měl používat. Pokud má ale období, kdy nestíhá, nečistí, kousne se, popálí se, podráždí si dáseň jídlem – pak mám ráda gely jako ENZYMEL Intensive 35, Curasept ADS 30 nebo Curaprox Perio+ Forte. Ale to všechno jsou gely na dásně.
Tím, že mají gelovou strukturu, lépe se navážou na sliznici a epitel. Můžeme je aplikovat i do mezizubního prostoru, což usnadní zavádění mezizubního kartáčku – ideálně večer a hlavně nevyplachovat! Gel se totiž hezky „nalepí“ na tkáň, zatímco výplachy jsou pryč hned.
Pokud se pacient opravdu neobejde bez výplachu ústní vodou, tak za mě asi nejdostupnější a nejpřijatelnější varianty: Meridol, Biorepair, Elmex.
Adélo, děkuji za všechny odpovědi ve všech třech dílech našeho seriálu. Je něco, co bys chtěla našim čtenářům vzkázat, nebo bys chtěla doplnit něco, co nezaznělo?
Já ti moc děkuji za ty tvoje dokonalé otázky. Doufám, že jsme vašim čtenářům společně trochu pomohli, že se nebojí jít na dentální hygienu a vidí ji jako důležitou součást prevence – protože čistý zub se nezkazí a zdravá dáseň nekrvácí.
Děkuji za tvůj čas!
A děkujeme i našim čtenářům, máme za sebou dlouhou cestu... Pokud by vás to zajímalo, celkem jsme položili více než 40 otázek a dostali stejný počet odpovědí, celkem ve 94 tisících znacích. Pokud byste si všechny 4 díly našeho seriálu vytiskli, museli byste si připravit alespoň 54 papírů formátu A4. Děkujeme, že jste s námi!
