Dostali jste od svého ošetřujícího zubního lékaře doporučení k návštěvě dentální hygieny a nevíte, na koho se obrátit a co očekávat? Máte pocit, že nechápete postupy, které různé dentální hygienistky nabízejí, neorientujete se v nabídce péče a potřebujete si udělat obrázek o tom, co můžete od dentální hygieny vlastně očekávat? Pak jste na správném místě! V následujících týdnech vyzpovídáme zkušenou dentální hygienistku, Bc. Adélu Gruberovou, která vás provede cestou, na niž se chystáte vydat.
Připravili jsme si pro vás čtyřdílný seriál Dočista do čista – s Adélou Gruberovou, který je rozdělený na tři hlavní pilíře – první dva díly se budou věnovat nejčastějším otázkám před (první) návštěvou dentální hygieny, další díl otázkám na průběh dentální hygieny a poslední díl se bude věnovat otázkám na udržovací fázi dentální hygieny.
Startujeme právě dnes, kdy si společně s Adélou zodpovíme dost možná nejčastější otázky, které vás mohou napadnout před vůbec první návštěvou dentální hygieny. Společně s Adélou navíc doufáme, že budete díky dostatku informací před první návštěvou klidnější, protože není nic, co by se nedalo řešit – nejdůležitější je začít.
O Adéle Gruberové
Bc. Adéla Gruberová stojí za vznikem nové ordinace dentální hygieny zubnisvet.cz. Dentální hygienu vystudovala v Praze na 3. LF Univerzity Karlovy v roce 2017. Od té doby se naplno věnuje své profesi, která je zároveň jejím koníčkem. Zkušenosti získávala v Praze na mnoha klinikách a pravidelným absolvováním školení a přednášek. Protože je dentální hygiena nesmírně důležitá nejen pro ústní zdraví, ale dokáže ovlivnit i celkové zdraví člověka, snaží se motivovat pacienty nejen v ordinaci, ale i prostřednictvím instagramového profilu @brunetin_zubni_svet i v podcastu Z(h)UBY.
Adélo, na začátek našim čtenářům vysvětlím, proč ti tykám – snažil jsem se dohledat, kdy jsme se potkali poprvé. Podle všeho to bylo v roce 2018, takže se známe už docela dlouho. Docházel jsem na Polikliniku Budějovická na stomatochirurgii k panu doktorovi Františku Kruppovi, který tam tehdy působil jako parodontolog. Pamatuji si, že mi tehdy jeho sestra řekla něco ve smyslu, že na Budějovické působí jedna šikovná dentální hygienistka – a tak jsem skončil u tebe. Pamatuješ si ještě na své působení na Budějovické? Byl to tvůj první zaměstnavatel?
Martine, ano. Naše první setkání proběhlo rok po tom, co jsem absolvovala studium na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Na polikliniku jsem nastoupila prakticky hned, dala jsem si jen měsíc prázdnin. Nastoupila jsem do nově vznikající stomatologické praxe, od čehož se odvíjel i počet pacientů, které jsem za den měla. Měla jsem ale možnost ve svých začátcích poznat fungování velké kliniky, seznámit se s prací specialistů v oboru, od stomatologů, kteří se zabývají protetikou, až po stomatochirurgy, nebo špičku v parodontologii, pana doc. MUDr. Ivo Dřízhala, CSc., u kterého jsem měla možnost asistovat, vedl mě a u kterého jsem si připadala jak „Alenka v říši divů“, protože jsem začala poznávat těžkosti parodontálních onemocnění.
Na poliklinice jsem pracovala tři roky, posouvala sebe sama v různých stránkách profesní roviny. Od začátků s instruováním pacientů s modelem zubů, edukativními atlasy, instruování v používání i pěti velikostí mezizubních kartáčků (smích), až po postupné transformování do názorných ukázek přímo v ústech, protože tam mě nejvíce pochopíte a nejméně zapomenete. Takže jsem prošla takovým malým, začátečnickým vývojem, začala si uvědomovat, co chci a jak chci pracovat.
Na začátek to trochu odlehčím. Téměř každý z nás zná nějakou dentální hygienistku, ale prakticky nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by měl dentálního hygienistu. Existují vůbec, nebo je to něco jako paní Columbová, která údajně existuje, ale nikdo ji nikdy neviděl? Pokud existují, ale je jich málo, je to tím, že ženy jsou trpělivější, pečlivější…?
Hygienistů je mnohem více, než jen jedna paní Columbová (smích). Já osobně, z trochu bližšího kontaktu, znám hygienisty dva, ale když jsem chodila na pohovory, zažila jsem ještě jednoho. Takže jistojistě vím, že se v našich řadách vyskytují minimálně tři hygienisté (smích). Ale určitě jich bude více. Proč dentálních hygienistů není více? Moje teorie je ta, že většina mužů má větší touhu po tom stát se zubním lékařem a ne „jen“ dentálním hygienistou.
Není to úplně o té trpělivosti, protože zubní lékař by měl být extra trpělivý, ale je tam otázka, zda být trpělivý ve výkonu a v preciznosti, u kterého po většinu času mlčí a soustředí se a je ve své zubařské bublince, vs. hygienista, který musí být extrémně ukecaný, neustále opakovat, motivovat, vytýkat a někomu by mohlo přijít, že je to extrémně jednotvárná práce a ne každého by mohlo bavit celý den sedět za křeslem a neustále vysvětlovat důvody, proč je třeba si čistit zuby. Opravdu „do zblbnutí“ neustále motivujeme, instruujeme a fungujeme jako takový živý kolovrátek.
V tom asi je kouzlo žen, hygienistek, které na to asi mají více trpělivosti, ale také záleží. Mně občas trpělivost také dochází, ale stále vím, po jakých frázích nebo pomůckách sáhnout, abych dotyčného „nakopla“ a dovedla tam, kam potřebuji. Pro mě byl výběr jednoduchý, dentální hygiena byla přijatelnější a příjemnější volba, než ta zdlouhavá cesta k tomu, stát se zubařkou, a začít vydělávat až v pozdějším věku... Ale zároveň jsem stále chtěla pracovat s lidmi a pomáhat jim. V tom případě byl výběr skvělý, přesto náhodný, protože jsem o studiu dentální hygieny slyšela až na dni otevřených dveří. Ještě jsem měla menší dilema, jestli fyzioterapie nebo „dentálka“, ale tenkrát jsem hygienistku vnímala jako více „čistou práci“ – což byl ale velký omyl (smích).
Po vlažnějším začátku budeme pokračovat trochu zostra. Představme si imaginárního pacienta, pana Jozefa. Je mu 40 let, v mládí žádné problémy se zuby neměl a chodil na pravidelné kontroly. Ve 30 letech se přestěhoval za prací a nějak zapomněl najít si nového zubaře. O dentální hygieně nikdy neslyšel. Najednou zjistil, že už 8–10 let nebyl na žádné prohlídce a stav jeho ústní dutiny se změnil. Dásně jsou zarudlé, při čištění krvácí, a dokonce si všiml i nějakého kazu, v extrémnějším případě dokonce nalomeného zubu, přesto ho nic nebolí. Chtěl by to řešit, ale stydí se, protože tuší, co mu na to nový zubař řekne. Doporučila bys v této situaci, aby se nejdříve obrátil na zubní hygienistku, která „uklidí“ ty nejhorší nánosy, aby zubař viděl pravou realitu, nebo by měl jeho první krok směřovat za novým zubařem, a až poté za tebou? Existuje na tohle nějaká snadná rada, nebo je to individuální (a tedy komplikovanější)?
Z mého úhlu pohledu je odpověď úplně jednoduchá, ale, je tu jedno velké ale. Dentální hygienistka vždy pracuje na základě doporučení zubního lékaře, respektive, jsou výkony, které smí dělat bez odborného dohledu, a pak výkony, které by měla provádět až na základě indikace zubním lékařem. Takže legislativně správně je varianta, že se nebudeme bát, dáme klidně na doporučení známých, recenzí, napíšeme, zavoláme, nějaké třeba i pro nás sympatické dentální hygienistce, jakého zubního lékaře by nám doporučila, objednáme se na vstupní prohlídku, kde nám lékař zhotoví intraorální, extraorální rentgenové snímky, udělá základní vyšetření dutiny ústní, zjistí, jak velký problém v ústech máme a poté je prvním krokem dentální hygiena. Buď na klinice, kde pracuje i sympatický zubní lékař, nebo se objednáme k hygienistce, ke které chceme, protože máme právo volby ošetřujícího.
Ta by ale měla, společně s naší přítomností, obdržet doporučení na dentální hygienu, v ideálním případě lékařskou zprávu s léčebným plánem (kde jsou např. zaznamenány zuby, které se budou extrahovat), měla by vidět rentgenové snímky, na kterých kromě přítomnosti různých stomatologických materiálů, vidí i zubní kámen, úroveň kosti, přítomnost osmiček, okolních struktur, které ji hodně napomůžou v sestavení jejího léčebného plánu a postupu ošetření.
Dentální hygiena je nesmírně důležitá hlavně proto, že jednak, v čistém, zahojeném prostředí se zubnímu lékaři pracuje s větším klidem a přehledem. Jeho zákroky jsou preciznější a trvanlivější. Ale také, několikrát se mi stalo, že mi přišel pacient po prevenci, kde mu zubní lékař řekl, že je všechno v pořádku, uvidíme se až za rok na další pravidelné kontrole, ale já jsem odstranila nánosy zubního povlaku, pigmentu a zubního kamene a našla jsem zubní kaz, nebo se mi uvolnila korunka, která držela jen nánosem zubního kamene, a pod kterou se skrýval zubní kaz. Takže podle nejnovějších trendů a postupů ve stomatologii, je dentální hygiena základ, prevence, která šetří čas i peníze jak nám, pacientům, tak ošetřujícím lékařům. Nehledě na další benefit, pokud je v puse „uklizeno“, pacient se umí starat, prodlužuje se životnost a kvalita zhotovené výplně, korunky atd.
Mnoho stomatologů má také uvedeno v podmínkách, že pokud pacient dochází pravidelně na dentální hygienu, má pak nárok na záruku na zhotovenou práci, např. výplň. U pacientů, kteří se bojí, že dlouho nikde nebyli, že dostanou „za uši“, mají strach po nějaké nepříjemné zkušenosti z předchozího ošetření, z dětství, je návštěva dentální hygienistky ve výsledku velmi příjemný zážitek. Může to být tedy první a velice správná volba, jak překonat sama sebe, ale stále musíme myslet na mezioborovou spolupráci, protože jedině tak dosáhneme nejlepšího výsledku. Doufám, že je to dostatečně srozumitelné.
Stud je podle mého nejhorší nepřítel – nechci se plést, ale dokud má člověk vlastní zuby, měl by se na stud vykašlat a řešit to, souhlasíš se mnou? Máš případně nějakou radu na to, jak by se měl člověk psychicky připravit na první návštěvu DH? Předpokládám, že vymýšlet si pohádky do zásoby nemá smysl, podíváš se a víš…
Ano. Já to občas, s nadhledem a lehkostí, připodobňuji k jiným lékařským oborům, třeba ke gynekologii. Oni ten „otvor“ vidí také dnes a denně několikrát, a když bych to měla vztáhnout sama na sebe, opravdu není proč se stydět. My, hygienistky, jsme toho už tolik viděly (smích). Myslím, že tuhle frázi používají i gynekologové (smích), takže už vůbec nevnímám, že přijde krásný chlap a v puse to už pak tak hezky nevypadá. Odchází a já zapomínám, že jsem tam našla kus kuřete (smích). Chápu, že pro někoho to může být opravdu psychický problém, překonat sám sebe a přijít a pak ještě se „propadnout“ hanbou, že to nechal dojít až tak daleko. Chtěla bych ale říct jedno – důležitá je komunikace, opravdu se nám můžete svěřit s čímkoliv.
Mám spoustu pacientů, kteří si mi sednou do křesla a sami zpytují svědomí, říkají, kde je co bolí, kde co mají, kde mají jaký problém, jakou korunku, jakou výplň a proč to tak dopadlo. Vysypou na mě během pěti minut úplně celý svůj příběh a pak dodají: „Hlavně se na mě nezlobte a nelekejte se. Určitě jste nic tak hrozného ještě neviděla, strašně se stydím,“ a já s klidným hlasem, občas se smíchem, záleží, koho před sebou mám, jim řeknu, že se opravdu nemají za co stydět. Všechno chápu a vlastně je hodně moc pochválím, že přišli a chtějí to řešit. Ten nejdůležitější krůček už udělali a moc je obdivuji.
Ono je to hodně těžké, jak se připravit na první dentální hygienu, protože každému může vyhovovat něco jiného. Nedávala bych na odrazování od okolí, známých, přátel, protože jsem milionkrát slyšela: „Mně kamarádka říkala, že byla na dentální hygieně, a že jí to strašně bolelo…,“ což není pravda. Každý máme jiný problém, jiný práh bolesti, potkáme jinou dentální hygienistku, která pracuje, ač je to zvláštní, trochu jinak, odlišně, s jiným vybavením.
Těch aspektů, které ovlivní výsledný pocit a zážitek, je za mě hodně. Proto říkám, že v dnešní době sociálních sítí a dostupnosti informací je poměrně snadné si nakoukat, co by se mělo a co ne, kdo je mi sympatický, kdo mi vyhovuje. Myslím si, že existují vodítka, podle kterých se dá poznat, zda dentální hygienistka pracuje kvalitně, jestli ji práce baví, jestli se vzdělává a posouvá sebe a tím i své klienty. A jestli opravdu má smysl pokoušet se psát další pohádku o tom, jak opravdu nevíme, proč v mezizubním prostoru paří kuřecí řízek a týden stará jahoda s čokoládovým proteinem. Protože všechno vždycky poznám a hlavně – nečistíte si zuby kvůli mně, dentální hygienistce, ale především pro sebe a pro svoje, nejen ústní, zdraví.
Za dobu, co se známe, jsem od tebe slyšel mnohé. Na svém instagramovém profilu @brunetin_zubni_svet jsi (hlavně v minulosti) sdílela opravdu peprné fotky před a po (samozřejmě se souhlasem pacientů). Skoro by se chtělo říct, že si ty komplikované případy užíváš, ale jak je tomu doopravdy? Byla jsi někdy nucena odmítnout pacienta, protože sis nevěděla rady? Nemyslím teď případy, kdy je pro pacienta procedura bolestivá, ale stav, se kterým sis zkrátka nevěděla rady.
Asi bych měla trochu víc zapracovat na dalších peprných fotkách, jak tak koukám (smích) – když vím, že tě to baví... Ale realita je taková, že z peprných se najednou stanou „nudné“, protože naučím, zaléčím a máme z toho „peprného“ jen malý zubní kámen mezi spodními jedničkami a hezký pohled. Každopádně, peprné případy si opravdu užívám, a to hlavně proto, že tam se stane to, co mě neskutečně naplňuje energií a v čem vidím smysl své práce. Výsledek vidím hned, nebo i částečný výsledek. Vidím ten úsměv na tváři, tu spokojenost, slyším tu častou větu: „Jeee, já cítím zuby!“ nebo „Tohle nejsou moje zuby,“ nebo „Takhle čisté zuby jsem snad nikdy v životě neměl…“
A to je přesně ten důvod, proč je moje práce zároveň mým koníčkem a mým motorem. To je přesně důvod, proč mám ráda ty peprné, komplikované případy, protože jedna reakce pacienta, nejen po první dentální hygieně, ale třeba i ta, když přijde na dočištění nebo kontrolu a řekne mi, že se třeba už jen nebál, nebo že jsem měla pravdu, že mu dásně přestaly krvácet už druhý, třetí den po mém zákroku, a že si myslel, že toho stavu nikdy nedosáhne. Takže vidím ten progres své práce, vidím, jak se hojí ústní dutina, a mám tu skvělou zpětnou vazbu a ten vděk. A u těch komplikovaných případů je to o to větší radost, protože vím, že jsem pomohla. A když ten stav není v mých silách, tak vím, kam člověka nasměrovat, aby mu bylo pomoženo. Hlavně v dnešní době, pokud člověk chce, nemusí přijít o žádný zub.
Jestli jsem někdy byla nucena odmítnout pacienta? Ano, ale ne kvůli tomu, že bych si nevěděla rady. Spíš to bylo kvůli tomu, že mi přišla pacientka s tím, že chce, abych jí zuby „jen“ vyčistila a neříkala jí, jak se má starat, protože to slyšela už milionkrát a moc dobře to ví. Ten stav v dutině ústní ale neodpovídal tomu, že by to věděla, a já nejsem žádná „čistička zubního kamene“. Tohle neodpovídá mé práci a tomu, o čem jsem přesvědčená. V tom momentě jsem ji řekla, ať jde jinam. Ale že bych někomu procesem dentální hygieny způsobovala takovou bolest, že bych musela odmítnout ošetření? To se nestalo, protože vždycky je nějaká možnost.
Když to jednou byly úplně brutálně citlivé krčky, kdy jakýkoliv vzduch nebo voda způsobovaly šílenou citlivost, naordinovala jsem různé pasty, zalakovala krčky speciálním přípravkem na citlivost a za 14 dní jsme na to šly znovu a bez jakékoliv citlivosti. Když to mělo být odstranění zubního kamene u pacienta, který měl „nejlepší“ kombinaci – parodontitidu a zvýšenou kazivost – kde nebolelo ani tak odstraňování zubního kamene, ale moje přítomnost v blízkosti u zubních kazů, odstranila jsem, co pacient zvládl, aby mohl začít čistit tam, kde jsem potřebovala, a začal se hojit. Naplánovali jsme další kontrolu a dočištění na klinice, kde mu zubní lékař aplikoval lokální anestezii, a já jsem si v klidu mohla dočistit zubní kámen bez strachu z cuknutí během výkonu. To, že příběh pokračoval tím, že pacient z lenosti používal jen jednu velikost mezizubních kartáčků místo tří, je už jeho boj.
Někde jsem slyšel, že DH je spíše estetická záležitost a nemá to se zdravím chrupu nic společného, osobně s tím nesouhlasím. Slyšel jsem i přirovnání ke kosmetičce či kadeřnici. Zkusím to tedy obrátit: když za celý život nepůjdu ke kadeřnici a budu se stříhat doma, dost pravděpodobně mi to nebude slušet, ale nic vážného se mi nestane. Pokud budu ignorovat DH a už mám třeba nějaké problémy, roční interval prohlídek u zubního lékaře nemusí stačit a koleduji si v lepším případě o kazy, v horším případě o problémy s dásněmi a prostorem pod nimi. Jak bys v pár větách vysvětlila důležitost DH ty, ideálně někomu, kdo ani netuší, co DH je?
Dentální hygiena není kosmetický zákrok, alespoň ne v mém podání. Dentální hygiena je nejlepší a nejúčinnější forma prevence. Prevence jak primární, aby nám vůbec nevznikl žádný problém, tak i sekundární, aby se vzniklý problém vyřešil a dál neprohluboval. Ústní dutina je vstupní brána do celého organismu, a protože je vše propojené, špatný stav zubů, dásní nebo zánět může ovlivnit další orgány – přes krevní řečiště a trávicí trakt. Bakterie a zánětlivé buňky mohou způsobit infarkt, mrtvici, cukrovku, Alzheimerovu nemoc nebo i rakovinu tlustého střeva. Proto se nejedná jen o estetiku, ale o klíčovou součást celkového zdraví.
Bakterie a zánětlivé buňky mohou způsobit infarkt, mrtvici, cukrovku, Alzheimerovu nemoc nebo i rakovinu tlustého střeva.
Nehledě na to, že zanedbání hygieny může vést k destrukci zubů, změně postavení chrupu, což ovlivní i příjem a zpracování potravy, trávení, mluvení nebo dokonce sociální postavení. Dentální hygiena a správná péče šetří čas i peníze – prevence problémů znamená méně bolestivé a levnější zákroky v budoucnu. Navíc zanedbané záněty v ústech mohou způsobit komplikace při jiných lékařských zákrocích, například operacích. Prevence je proto klíčem k celkovému zdraví a pohodě.
Dokáže dentální hygienista odhalit nějaké vážnější problémy, které většinou odhalí až zubař? Mám na mysli třeba zubní kaz, zánět zubního nervu nebo dokonce nebezpečné útvary v ústní dutině. Ptám se proto, že zubní hygienista není lékař. Je to o vůli každého jednotlivce, nebo existují nějaké standardy, které by měl hygienista odhalit?
Samozřejmě, že dentální hygienistka může odhalit vážnější problémy – a často je to docela běžné. Gró dentální hygieny spočívá v detailním odstranění povlaku, kamene a dalších usazenin na zubech. Během této práce hygienistka každý zub detailně zkoumá, což jí umožňuje všimnout si kazů, převislých výplní, uvolněných korunek nebo dokonce neobvyklých slizničních útvarů. Pokud pracuje s lupovými brýlemi, vidí dokonce víc, než byste si přáli (smích).
Hygienistka se během studia učí nejen rozpoznat problémy, ale také rozlišit zdravé a patologické okolí zubů i náhrad, od implantátů až po protézy. Standardy jako takové neexistují, ale existují postupy intraorálního a extraorálního vyšetření, které by měla provádět. Když si hygienistka všimne problému, může na něj upozornit a pacienta nasměrovat k zubnímu lékaři ještě před plánovanou kontrolou. To opět naplňuje hlavní smysl mé práce – totiž PREVENCE.
Setkala jsi se někdy se starším pacientem, který pravidelně chodil k zubaři, nikdy nebyl na DH, a přesto měl zuby v až překvapivě dobrém stavu? Existují takové výjimky? A pokud ano, může za to genetika, nebo jen perfektní domácí péče?
Ano, setkala. Byla jsem překvapená, jak je to možné, ale společné rysy těchto pacientů byly jasné – perfektní domácí péče. I když dřív nebyly takové možnosti, používali třeba zubní nit, a přestože se na jejich zubech podepsal zub času, často jim chybělo jen pár zubů. Genetika také hraje roli – například odolnost zubních tkání nebo tvar zubů dědíme už po rodičích, zbytek je už ale jen na nás. Vzdělání a socio-ekonomické postavení určitě také hrají svou roli – starší pacienti s dobrým stavem chrupu, které jsem poznala, byli vzdělaní a často pocházeli z prostředí, které jim dávalo lepší možnosti (nebo výhody).
Zase to trochu odlehčíme. Osobně miluji stand-up komedie, skvěle si u toho odpočinu. V jednom mém oblíbeném díle komik přirovnává dentální hygienistky k přeučeným „dominám“ v tom smyslu, že se na člověku pořádně vyřádí a následně ho zkasírují o nemalé peníze. Když se na to podíváš s nadhledem a humorem, který ti je vlastní, kdy sis poprvé uvědomila, že bys chtěla dělat tuto práci? Přeci jen, celý den vidět ne vždy hezké úsměvy a pusu plnou slin není zrovna lákavá představa, alespoň pro většinu z nás…
Tenhle díl stand-up comedy jsem také viděla a vím přesně, co myslíš! Doporučuji všem, určitě se zasmějete (smích). Každopádně… Já si to ani neuvědomila. Poznala jsem obor dentální hygieny až když jsem na gymnáziu jela na den otevřených dveří a zjistila, že něco takového vůbec existuje. Vlastně mi to přišlo jako dobrá volba a alternativa k tomu, když nechcete studovat klasickou stomatologii pět let, dělat si následně atestace a začít vydělávat až po třicítce.
To, že v práci, v dentální hygieně najdu relax a svůj koníček, jsem netušila. Přišlo to možná díky mé povaze, mému nastavení a díky tomu, že máte práci, kde výsledek vidíte hned. Cítíte spokojenost lidí okamžitě, a to vás pohltí. Ne všechny hygienistky to tak mají, ale mě to motivuje. Od toho se odvíjí péče, preciznost, otevřená mysl a nasazení v každodenním boji se zubním kamenem, zánětem a někdy i s pacienty. Uvědomění přišlo až postupně – že jsem udělala správné rozhodnutí. Čím déle v oboru jsem, tím více si to uvědomuji. Doufám, že mi to nadšení nic nezničí.
Zvažovala jsi při přemýšlení o své kariéře dentální hygienistky něco, co sis malovala růžověji, než jaká je realita? Předpokládám, že už tehdy jsi tušila, že se tě pacienti budou snažit obelhat, ale myslím něco jiného – zklamalo tě (kromě lhaní pacientů) něco na práci, kterou děláš?
Já jsem si vždy myslela, že moje práce bude mnohem voňavější než práce stomatologa. Přece jen, otevření zubu se zánětem v kanálku není úplně voňavá záležitost. Ale k mému překvapení je moje práce často mnohem „smradlavější“. Air-flow vám profoukne všechna zákoutí v ústech, v tu chvíli si hraji na potápěče a v duchu si říkám: „Adélo, zadrž dech – nadechneš se jen jednou a pak to ucítíš po celou dobu výkonu.“ Je to ale fajn trénink na světový rekord v potápění (smích).
Na práci samotné mě ale nezklamalo nic. Člověk se musí naučit, že ne vždy jeho pomoc přinese očekávané výsledky. Pro pacienta uděláte první poslední, a on na další termín nepřijde nebo zruší schůzku na poslední chvíli. Nejvíce mě však zklamává, že dentální hygiena jako obor u nás nejde dopředu tak rychle jako v zahraničí. Zklamání přišlo spíše ze strany zaměstnavatelů dentálních hygienistek, což mě posunulo k tomu, že jsem si otevřela vlastní ordinaci.
Pokud nás aktuálně nečte potenciální pacient, ale někdo, kdo by se rád vydal tvou cestou, je nějaké doporučení, které bys mu ráda dala? Jsou počáteční investice do studia vysoké, nebo si je může dovolit kdokoli?
Moje cesta vedla z gymnázia na 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Možností, kde studovat dentální hygienu, je ale několik, a záleží na tom, jestli chcete být bakalářem nebo diplomovaným specialistou. Navazující magisterské studium zatím obor nemá.
Investice do studia nebyly nijak vysoké. Z malého města jsem šla do Prahy, žila na kolejích a měla rozvrh, který se nelišil od gymnázia – přednášky od 8 do 16 prakticky každý den. Investice byla hlavně do prvního setu nástrojů, zdravotnického oblečení na praxe, jinak spíše jen časová. Studium si tak může dovolit prakticky kdokoli, kdo má motivaci a chuť se učit.
...pokračování příště!
