Hraní na PC v posledních 30 letech vždy zažívalo lepší a horší momenty. V úplných počátcích v devadesátých letech bylo umění se k nějakému počítači vůbec dostat. I průměrné stroje stály několik měsíčních platů a s o to větším nadšením na něm každý šťastlivec s širokou partou kamarádů „pařil“ všechno, co přišlo pod ruku.
Stejný problém se opakoval i po začátku milénia, kdy přišla do módy 3D akcelerace a s tím nutnost kupovat si grafické karty jako 3Dfx Voodo a podobné. Vývoj běžel tak rychle, že kdo si chtěl zahrát aktuální tituly, musel prakticky každý rok upgradovat počítač, opět za nemalé peníze.
Nástup herních konzolí s poněkud delším životním cyklem tyto závody naštěstí zbrzdil. Pokud člověk netrval za každou cenu na nějakém marketingovém „buzzwordu“, jako je 4K nebo RTX, pak se slušně sestaveným PC mohl vydržet i několik let. Solidně se rozběhla i digitální distribuce, která díky soupeření různých obchodů přinesla spoustu her zdarma nebo zajímavé slevy. Skoro ráj na zemi, jen kdyby toho času bylo více…
Pandemie jako promarněná šance
Dejte si pozor na svá přání. Zatímco obyvatelům takových Benátek nebo Dubrovníku by ještě před rokem a půl nevadilo, kdyby se na jejich města nevalily masy turistů, každý z nás určitě zatoužil, aby měl víc času na „resty“ v podobě čím dál tím delšího seznamu her, filmů a seriálů.
Zásadní změna paradigmatu trávení volného času znamená pro jedny ohromné ztráty, pro ostatní příležitost. Jako obvykle táhne pokrok oblast filmů pro dospělé a nejznámější server s touto tématikou si udělal ohromnou reklamu, když prémiové členství začal nabízet nejdříve státům zasaženým pandemií, pak i všem.
Netflix sice musel zprvu bojovat s obavami, aby jeho „datové toky nezbouraly internet“, ale pak také zažil nejúspěšnější rok své historie. Člověk by čekal, že hozenou rukavici zdvihne i herní průmysl, ale opak se stal pravdou. Nejprve se prohnala vlna odkladů, protože i pro tak on-line obor, jako je tvorba videoher, není nucený home office to pravé ořechové. A pokud nějaký manažer nevydržel a nařídil předčasné vydání, pak si pěkně nadrobil.
Kdyby zůstalo jen u titulů, šlo by to ještě překousnout, protože každý jistě máme dlouhý seznam her, k nimž se vrátíme, až bude čas. Jenže podobné problémy se nevyhnuly ani hardwaru. Zatímco když první kusy Playstationu 5 prodávali překupníci za násobné ceny, šlo to vysvětlit obvyklým převisem poptávky nad nabídkou, nyní všem ztuhl úsměv na rtech.
Grafiky nejsou a nebudou
Komu je méně než čtyřicet let, má štěstí, že prožil život v relativním blahobytu. Historky o tom, že se něco těžce shánělo za socialismu nebo že nebylo vůbec co k jídlu za války, zná jen z vyprávění rodičů nebo prarodičů.
Rok 2020 vše změnil. Zcela racionálně byly vykoupeny roušky a respirátory, podobné nákupní šílenství ovlivnilo i dodávky toaletního papíru nebo droždí. A teď došlo na grafické herní karty, u nichž se sešlo hned několik faktorů. Vedle narušených obchodních řetězců a obecnému nedostatku čipů je tu i další vlna kryptoměnové horečky, kterou pohání rostoucí cena bitcoinu a dalších měn.
Kdyby nebyly zavřené kamenné obchody, viděli bychom v nich jen prázdné regály. E-shopy už se ani nesnaží slibovat cenu nebo termín dodání, naopak zavádějí přísné restrikce prodeje, takže si připadáte, že nesháníte počítačovou komponentu, ale opiáty na předpis.
Ještě bizarnější výjevy pak nabízí aukční servery, kde někdo vytáhne z počítače pár let starou zaprášenou grafiku, začne ji prodávat za nákupní cenu, a tu se mu podaří ještě navýšit.
Útěk do Night City… nebo jinam
Plán byl jednoduchý: vzít ušetřené peníze za dovolené, pohonné hmoty a výlety do restaurací, koupit za ně to nejlepší železo a během mnoha desítek hodin v Night City se snažit zapomenout, že vůbec nějaká pandemie existuje.
Namísto toho musíte zápolit s nastavením grafiky a pak se nemůžete zbavit pocitu, jak skvěle by to celé muselo vypadat na maximální nastavení a bez otravných bugů. Anebo máte jiný tip, kam se před pandemií schovat?
