„Je to typický Mandela efekt, mnoho lidí si určité věci pamatuje jinak, než se staly,“ vysvětluje jedna z postav fakt, že se nemohou shodnout na pravopisu jedné ze sítí restaurací. Zdánlivě jednoduchá otázka, jestli je v názvu A nebo E, vyvolá bouřlivou diskusi, kterou sice ukončí Google, ale způsobem, který naznačuje, že jsme svědky něčeho mnohem zlověstnějšího.
Nejpůsobivější však je, že se tvůrci pokusili tuto ukázku Mandela efektu posunout o úroveň výše, a to zbouráním čtvrté stěny. Pokud se v naší realitě dotážete Googlu, jak že se ona restaurace jmenovala, nedostanete konkrétní odpověď. Namísto toho dostanete odkazy na sociální sítě, kde se lidé dohadují stejně jako seriálové postavy a naštěstí i články, které vysvětlují proč: Netflix nabízí svým divákům dvě různé verze epizody. To má zdůraznit nejenom onen citovaný Mandela efekt, ale také to, jak snadné je dnes manipulovat a měnit digitální data, kvůli čemuž se z našich životů vytrácí jedna důležitá jistota, která tu byla už od vzniku písma.
Pro vtipnou ukázku nemusíme chodit daleko, jelikož život často napodobuje umění. Přibližně ve stejné době měla na konkurenční Apple TV+ premiéru poslední epizoda seriálu Mythic Quest. Ta skončila, jak už to tak bývá, ukázkovým cliffhangerem. Jenže stejně tak je obvyklé, že zástupci filmových studií nesdílí s diváky sentiment ohledně osudů postav, pokud jim nevydělávají dost peněz. Ale aby to fanouškům nebylo líto, připravili tvůrci upravenou verzi, která má o poznání uzavřenější konec. V závislosti na tom, v jaké době se k finále seriálu dostanete, zanechá to ve vás zcela odlišné rozpoložení. Je úsměvné, že seriál ukazující chod herního studia má několik zakončení, stejně jako většina videoher, byť to není tak promyšlený plán jako u Černého zrcadla.
Zatímco v těchto dvou případech jde o zajímavé kuriozity, jindy má zničující vliv, pokud se dostane do rozporu s uměleckou vizí nebo společenskými hodnotami. Úvodní řada seriálu 13 Reasons Why se věnuje kontroverznímu tématu sebevraždy. Aby tvůrci odstranili jakékoli pochybnosti o tom, že jejich dílo tento akt podporuje, ukázali tento čin v jeho naturalistické podobě, bez jakýchkoli příkras. Jenže to bylo i na Netflix moc, a tak dnes najdete v jeho archivu pouze verzi, kde scéna s dívkou krvácející pomalu do vany plné vody chybí.
Trochu to připomíná situaci Goethova románu Utrpení mladého Werthera z roku 1774, jehož libování si v utrpení údajně spustilo vlnu sebevražd. I proto nejspíše připojil autor k druhému a všem dalším vydání předmluvu, která z hlavního hrdiny dělá slabocha, jenž zaslouží soucit spíše než obdiv. A to mluvíme o událostech starých přes čtvrt milénia, které ale jsou kvůli novým možnostem digitální doby aktuálnější než kdykoli předtím.
