Varování: následující úvahy se bohužel neobejdou bez okamžiků, které vyzrazují zápletku nebo část děje. Bez těchto tzv. spoilerů si samotné dílo vychutnáte lépe, k textu tak doporučujeme přistoupit až po jeho zhlédnutí.
Obyčejní lidé
„Chci vlastní soubory, na vlastním disku, ve vlastním počítači, který stojí v mém bytě,“ takovou odpověď mám chuť zakřičet pokaždé, když mi někdo nutí cloud, předplatné a další podobné výdobytky moderní ekonomiky. Bohužel jsem v tomto přístupu poněkud osamocen. Většina lidí se nechá zlákat tím, že pravidelný poplatek je kouzelně nízký a vše tak uživatelsky jednoduché.
Jakmile se uvážete a na dané službě stanete svým způsobem závislý, má vás firma v hrsti. Prakticky libovolně si může měnit podmínky služby a její cenu. Vztažení něčeho takového na zdravotní péči působí jako absurdní nadsázka, ale skvěle to funguje. Ale úplně nejlepší na této epizodě je úvodní a závěrečné logo Netflixu. Je fascinující, že nechá odvysílat něco, co jej tak otevřeně kritizuje, stejně tak jako že se Charlie Brooker nebojí jemně kousnout do ruky, která ho krmí.
Epizodu povznáší i výkon Chrise O’Dowda, který zde ztělesňuje další internetový fenomén, a to platformy, kde můžete za pár stříbrných prodat zbytky své lidské důstojnosti. Chrise si nemůžete nepamatovat jako dnes už legendárního Ajťáka ze stejnojmenného sitcomu. Zajímavé je, že mezi „počítače jsou fajn a je s nimi sranda“ až po „počítačové systémy vám mohou přinést peklo na zemi“ uplynulo hezky kulatých 20 let.
Bestie
Ne, toto opravdu není varování před tím, co se stane, až někdo rozběhne výkonný kvantový počítač. Je to alegorie k tomu, co se dnes a denně děje. Jako příklad si dovolím přednést zážitek z posledních třídních schůzek. Děti s paní učitelkou mají whatsappovskou skupinu, kde se jim připomínají úkoly a další důležité informace. Paní učitelka si pochvaluje, jak jsou zde děti šikovné, hezky poděkují a zajímají se o studium.
Co však paní učitelka netuší, že vedle této „oficiální“ skupiny má třída ještě jednu, jejíž není účastníkem. Tam panují o poznání hrubější mravy. A nadto vzniká nesčetné další množství skupin, pokud je potřeba někoho šikanovat nebo vyřídit ještě něco horšího – stejně jako je v seriálu naznačeno nekonečné množství paralelních vesmírů. Ale na jedno se můžete spolehnout – ve všech jsou děti pěkné bestie.
Navíc dokážou pěkně obratně manipulovat svou digitální stopu a pokud nějaký problém přeroste hranice virtuálního světa, dotčené konverzace mizí jako pára nad hrncem. Snadná manipulovatelnost digitálních záznamů jako by přímo nahrávala těm, kteří se nechtějí chovat hezky.
Hotel sen
Je to jako všudypřítomná kulturní válka. Díky moderním streamovacím platformám lačnícím po obsahu vznikají jako houby po dešti nová zpracování starých příběhů. Z toho pak vznikají ony křiklavé případy, kdy evropskou středověkou šlechtu hrají herci afrického původu. Přesně takovou svatokrádež sledujeme i v této epizodě a je jedno, jestli k ní dojde za pomocí klasického natáčení nebo nejmodernějších výstřelků techniky. Výsledek je stejný: bílého muže nahradí černá žena, čímž se z příběhu stane homosexuální romance.
Jak příběh poměrně okatě naznačuje, že v minulosti nebyly ve filmech rasové a sexuální menšiny neznamená, že tehdy neexistovaly. A když si prohlédnete hodnocení této epizody, dostává pěkně zabrat. Velice často je vidět „Odpad!“ s tím, že Netflix zase musel „všude nacpat černochy a hosexuály“. Přitom Brooker nestraní nikomu. Stejně tak ukazuje, že takové přetáčení je jen vypočítavá snaha studií prodávat staré filmy novému publiku. A pokud se kolem toho strhne nějaká kontroverze, pak je to spíš součást guerillové marketingové kampaně než rozumný příspěvek do společenské diskuse.
Postavička
Charlieho Brookera, tvůrce Černého zrcadla, zjevně fascinují počítačové hry a jejich interakce s jednotlivci a celou lidskou společností. Co si ale odnést z jeho devadesátkového retro tripu? Jednorozměrné sdělení, že lidé jsou ve své podstatě zlí a násilní, a proto je nic dobrého nečeká. Nebo stejně neoriginální úvahu o tom, že až Skynet nabude vědomí, určitě si to s námi nevyřídí tak, že nás nechá vystřílet roboty?
Podobně jako u hodně podobného Bandersnatche je zde tak zajímavé boření hranice mezi světy. Speciální díl Černého zrcadla z roku 2018 funguje zároveň jako film i hra, zde zase máte možnost si doopravdy zahrát na svém mobilu to, co jste viděli v seriálu. Ale vezměte si ponaučení z toho, že byste neměli míchat hraní a braní drog. Obojí je pro mozek docela zátěž a případné kombinování může mít nepředvídatelné a dalekosáhlé následky.
