Co se objevil internet, začala se probírat myšlenka toho, zda-li se pak z počítačů nestanou jen tzv. „tenké klienty“. Zařízení, která by sloužila pouze k zobrazování a ovládání, zatímco data a jejich zpracování by se odehrávalo někde úplně jinde. Například u filmů nebo seriálů to považujeme za samozřejmé a poslední čtyři roky máme i hry.
Jedná se o největší posun paradigmatu od doby, co hry opustily fyzické nosiče a začaly být distribuovány digitálně.
Lídrem v této oblasti je GeForce Now od NVIDIA. Ta byla v beta testu už více než devět let a komerčně se nabízí od začátku roku 2020. Z té doby také pochází většina testů nebo uživatelských zkušeností, které zákonitě zahrnují i všemožné nedostatky, jež jsou po spuštění každé komplexní služby nevyhnutelné. Jak ale vypadá služba a její používání na podzim roku 2024?
Filozofický úvod (lze přeskočit)
Ještě než se podíváme na službu samotnou, zkusme se zamyslet, k čemu je vlastně dobrá a co by mohl být modelový způsob jejího používání. Pokud jste si podobným myšlenkovým procesem prošli sami, pak můžete tuto podkapitolu s klidem přeskočit.
Možná vás také napadlo, že čím jste starší, tím méně máte na hraní času. Několik hodin denně se smrskne na několik hodin týdně, možná i měsíčně, záleží na vašem profesním a rodinném vytížení. Když pak vyjde titul, který si chcete zkusit, zjistíte, že máte zastaralý počítač. PC by sice mělo být plně modulární, ale praxi všichni známe: nová grafická karta si vyžádá nové napájení, po chvíli testování zjistíte, že vás brzdí procesor, ten potřebuje novou základní desku… Za chvíli zůstane u počítače jen podložka pro myš.
Hraní na počítači nikdy nebylo levným koníčkem a možná se u vás s rostoucím věkem dostavila i jistá „rozpočtová odpovědnost“. Je opravdu žádoucí vzít z rodinného rozpočtu 30 tisíc za novou kartu, která během své morální životnosti pojede na 100 % jen pár stovek hodin? V tu chvíli začnete uvažovat nad tím, že občasný pronájem herního železa může naopak dávat větší smysl. Stejně jako je například do určitého počtu kilometrů výhodnější taxík než vlastní vůz.
A jdeme na to
Prvním krokem po registraci tak bude výběr členství. Je fajn, že je zde Free, naprostý základ, který je sice s reklamami, čekáním a s hrací dobou omezenou na hodinu v kuse, ale můžete si na něm vyzkoušet, jak stabilní je vaše internetové připojení a jak se vám celý koncept zamlouvá. Pro běžné hráče (1080p při 60 FPS) je zde Priority, kdo chce ale více (až 4K a 240 FPS), pro toho je tu Ultimate, kterou jsme testovali.
Ta stojí 600 korun na měsíc, při platbě na půl roku se dostanete na 3 tisíce. Není to málo, ale cenu grafické karty, se kterou totéž zvládnete v domácích podmínkách, si najdete sami a běžnými kupeckými počty zjistíte, co je pro vaše hraní výhodnější.
Pak vás čeká propojení s vaším oblíbeným herním obchodem. Ano, toto je pro mnoho uživatelů nestravitelná obchodní politika, že „vlastně platí dvakrát“. Ano, prvně za licenci hry a podruhé za pronájem „železa“ k jejímu hraní. Na druhou stranu zakoupené tituly ve vaší knihovně už zůstanou a můžete se k nim vrátit třeba ve chvíli, kdy si postavíte silnější počítač. Jen mějte na paměti, že přenos herního postupu mezi GFN a vaším PC nemusí být vždy možný.
Další problém, který bývá hojně zmiňován, je, že GFN neposkytuje podporu pro úplně všechny hry. Z mé rozsáhlé a roky budované knihovny na Steamu se jich ve službě objevila asi jen polovina. Samozřejmě šlo o starší a nezávislé tituly, ale také zde budou i licenční omezení. Nicméně seznam podporovaných her máte zde a můžete si předem udělat představu.
Posledním a nepovinným krokem je instalace herního klienta. GFN sice běží v prohlížečích Chrome a Edge, ale je to neohrabané a narazil jsem například na problém, že mi nebylo nabídnuto méně obvyklé rozlišení mého monitoru.
A hrajeme!
Celý úvodní proces s neustálým zadáváním hesel, potvrzovacími kódy a dalšími finesami působí poněkud těžkopádně, ale pořád je to jednodušší než si vlastnoručně sestavit herní PC nebo se pak hrabat v nastavení hry a snažit se najít kombinaci, která „ještě dobře vypadá, ale neseká se“.
Tady se vše odvíjí od toho, jak kvalitní připojení k internetu máte. Nejde ani tak o rychlost (na 4K by mělo stačit 45 Mb/s), ale spíše o ping a celkovou stabilitu. Podle očekávání tak jel domácí kabelový internet 300 Mb/s bez sebemenších záseků. Potěšitelné je, že i jeho přenesení na notebook pomocí Wi-Fi 6 se nijak nepodepsalo na kvalitě, jako by skutečně platil onen marketingový slib o náhradě kabelu. Pro zajímavost jsem ještě notebook připojil přes hotspot v telefonu: i když 5G v testované lokalitě vykazovalo v měření také přes 200 Mb/s, občas bylo poznat, že se někam některý paket zatoulal, což se projevilo jemným trháním.
Po pár okamžicích a vlastně po veškerý čas tak naprosto zapomenete na to, že nehrajete na počítači vedle vás – krom toho, že se z něj nevalí hluk ani zbytkové teplo, které je u výkonnějších sestav podobné jako u menších přímotopů.
A ještě jedna skvělá věc: u GFN nečekáte na stažení a instal aci hry. Po kliknutí jste po pár desítkách sekund přímo ve hře.
Hraji, hraješ, hrajeme
Rozběhat GFN na starším herním desktopu není zase takový zázrak, ale ten opravdový „wow efekt“ se dostaví u zařízení, která pro hraní nejsou primárně určena. Kupříkladu takové notebooky, které hraním obecně dosti trpí a mnozí považují spojení „herní notebook“ za oxymóron. Když ale vidíte AAA hru se zapnutými RTX efekty na stroji s hmotností jeden kilogram, jehož větrák při tom neběží o nic rychleji než při prohlížení webu, to je zážitek z kapitoly „budoucnost je tady“.
Navíc se nemusíte omezovat pouze na Windows nebo počítače. Podporované platformy zahrnují i Mac, Chromebook, Android, iOS, iPadOS a širokou škálu kapesních zařízení a chytrých televizorů.
To je skvělé a může to značně pozměnit vaše hraní. Kupříkladu řada PC her je dnes předělávkami z konzolí a ty jsou mnohdy lepší na gauči s ovladačem než u stolu nad klávesnicí. A překvapivě lákavé dokáže být i hraní na tabletu v posteli. Jen se musíte všude postarat o dobré připojení, doporučováno je aspoň 5GHz Wi-Fi, a také vhodné ovládání.
Pár myšlenek na závěr
Při hraní jsem nenarazil na žádné vážnější potíže, jako byly dříve zmiňované pády serveru a ztracený herní postup. Při celkovém hodnocení jako by se ve mně přeli dva různí hráči.
První, říkejme mu třeba „Casual Player“, by moc rád vyměnil tu velkou bednu za stolem za miniPC a prostě si jen užíval nové Far Cry, až zase vyjde. Na druhou stranu „Hardcore Player“ pořád touží po tom, aby se nemusel při výběru omezovat, aby mohl do her zasahovat pomocí modů (nejen kvůli grafice, ale třeba také neoficiální češtině) a taky si tu a tam zahraje on-line hry. Ty samozřejmě běží v GFN také, ale přidávat k pobíhání v „céesku“ další latenci navíc není dobrý nápad.
Ať už patříte do některé z těchto skupin, nebo jste stejně rozpolcení, GeForce NOW byste měli minimálně zkusit. Jedná se o největší posun paradigmatu od doby, co hry opustily fyzické nosiče a začaly být distribuovány digitálně. A na rozdíl od mnoha dalších projektů NVIDIA dokazuje, že její plán je životaschopný.
