Když se řekne satelitní internet, každý si hned představí Starlink od společnosti SpaceX. Pilně se však pracuje na tom, aby dostal konkurenci. Asi nejblíže spuštění dalšího komerčního systému je Amazon a jeho projekt Kuiper. Na jaře například odhalil, jak budou vypadat antény pro koncového uživatele, nyní na webu aboutamazon.com odhaluje něco z technického pozadí, konkrétně, jak spolu budou komunikovat jednotlivé satelity.
Od úspěšného vypuštění a rozmístění dvou prototypů družic v říjnu 2023 probíhá v rámci projektu Kuiper rozsáhlé testování jeho komplexního komunikačního zatížení a sítě. Jedním z kritických systémů, který byl součástí tohoto testování zůstal až dosud utajen. Je o optické mezisatelitní spojení (OISL).
Prototypové družice KuiperSat-1 a KuiperSat-2 obsahují pokročilé optické komunikační užitečné zatížení. Při jeho testu bylo navázáno spojení o rychlosti 100 gigabitů za sekundu na vzdálenost téměř 1 000 km. Tyto testy ověřily poslední složku pokročilé komunikační architektury projektu Kuiper a jejich výsledky zaručují, že OISL budou v provozu na na prvních produkčních družicích, jejichž start je naplánován na první polovinu roku 2024.
OISL používá infračervené lasery k přenosu dat mezi kosmickými sondami na oběžné dráze kolem planety. Namísto toho, aby byly omezeny na odesílání dat mezi jednotlivými družicemi a anténami na Zemi, umožňují OISL družicím odesílat data přímo ostatním družicím v konstelaci. Každá družice projektu Kuiper je vybavena několika optickými terminály, které propojují mnoho družic najednou a vytvářejí vysokorychlostní laserové křížové spoje, které tvoří bezpečnou a odolnou síť ve vesmíru. Tyto schopnosti zvyšují propustnost a snižují latenci v celé konstelaci a poskytují větší flexibilitu pro připojení.
Další výhodou OISL je rychlost, s jakou se dají přesouvat data po celém světě. Světlo se ve vesmíru šíří rychleji než přes sklo, což znamená, že Kuiperova orbitální laserová síť může přenášet data přibližně o 30 % rychleji, než kdyby se na stejnou vzdálenost šířila po pozemských optických kabelech.
OISL představují dlouhodobou výzvu pro širokopásmové satelitní připojení na nízké oběžné dráze Země. Pro navázání a udržení laserového spojení je třeba minimalizovat šíření světla, aby byl zajištěn silný signál. Je třeba navázat spojení na vzdálenost až 2 600 km a je třeba udržet spojení mezi družicemi pohybujícími se rychlostí až 25 000 km za hodinu. A to vše je třeba provést při kompenzaci dynamiky družic a letu.
