Suboccipitální svaly: možná je neznáte, ale mohou za bolest hlavy a závratě

Některé části těla fungují roky bezchybně, aniž byste o nich věděli – a pak přijde den, kdy vám dají pořádně vědět o sobě. Suboccipitální svaly jsou přesně taková skupina. Čtyři páry drobných svalů ukrytých hluboko pod týlem, o kterých se nemluví ani v posilovnách, ani u rehabilitačních lékařů tak často, jak by se mělo. Přitom se s největší pravděpodobností podílejí na té tupé bolesti hlavy, která vás každé odpoledne dostihne u počítače, na tom záhadném „tuhnutí" šíje po probuzení nebo na závratích, jež vám žádný neurolog zatím nedokázal spolehlivě vysvětlit.

Co jsou vlastně suboccipitální svaly?

Pod záhlavím, v prostoru mezi týlní kostí a prvními dvěma krčními obratli – atlasem a čepovcem – leží čtveřice párových svalů: rectus capitis posterior major, rectus capitis posterior minor, obliquus capitis superior a obliquus capitis inferior. Jejich společný úkol je jemné nastavování polohy hlavy – nikoliv velké pohyby jako otočení nebo předklon, ale mikroskopické korekce, které provádíte celý den, aniž byste o tom věděli. Díky nim váš pohled zůstane stabilní, když jedete výtahem, přecházíte silnici nebo se otočíte za někým, kdo na vás zavolá.

Ale to je jen polovina příběhu. Suboccipitální svaly jsou mimořádně bohaté na proprioceptivní receptory – tedy senzory, které neustále přenášejí informace o poloze hlavy v prostoru do mozku přes míchu. Gram za gramem jich obsahují více než jakýkoliv jiný sval v těle podobné velikosti. Jsou to v podstatě gyroskopy vašeho nervového systému. A právě proto, když se něco pokazí, důsledky nepocítíte jen lokálně v šíji – pocítíte je mozkem, očima, rovnováhou i náladou.

Kde se s přetížením setkáme a co ho spouští?

• předsunuté držení hlavy při práci u obrazovky – pro každý centimetr, o který je hlava před těžištěm těla, se zatížení šíjových svalů násobí; u běžného uživatele počítače může efektivní váha hlavy dosáhnout i několikanásobku její skutečné hmotnosti
• nekonečné koukání do mobilu – hlava skloněná dolů dostane suboccipitální svaly do chronického zkrácení, protože musejí kompenzovat náklon, aby udržely pohled stabilní
• dlouhé řízení auta – statická zátěž při mírně předkloněné hlavě je pro hluboké svaly šíje ideální spouštěč přetížení
• chronický stres – zvyšuje celkové svalové napětí, přičemž šíje a záhlaví patří k prvním místům, kde se stres fyzicky „usazuje"
• úrazy krční páteře nebo hlavy – i zdánlivě banální „šlehnutí" při nehodě může narušit jemnou koordinaci suboccipitálních svalů na dlouhé měsíce
• nevyvážené posilování – sportovci, kteří posilují povrchové svaly šíje a trapézy, ale hluboké stabilizátory zanedbávají, vytvářejí svalovou nerovnováhu, která suboccipitální skupinu přetěžuje

Proč je tak snadno přehlédneme?

Problém je, že suboccipitální svaly jsou zákeřně nenápadní. Leží hluboko pod povrchovými vrstvami – pod trapézem, pod řemínkovými svaly šíje – takže je na pohmat nezachytíte a klasická masáž šíje se k nim zpravidla vůbec nedostane. Navíc bolest, kterou způsobují, se šíří jinam. Nejčastěji do spánků, za oči nebo na temeno hlavy, kde se tváří jako tenzní bolest hlavy nebo migréna. Málokdo přitom přemýšlí, že původ může být ukrytý v záhlaví.

Zobrazovací metody situaci nepomáhají. Na RTG ani MRI přetížený nebo zkrácený sval prostě nevidíte – a tak pacienti s cervikoginní bolestí hlavy (tedy bolestí vycházející ze šíje) putují roky od neurologa k neurologovi, dostávají analgetika a nikdo se nedostane k příčině. Přitom odhady naznačují, že cervikoginní bolest hlavy tvoří až 20 % všech chronických bolestí hlavy – a suboccipitální svaly hrají v jejím vzniku klíčovou roli.

Jak poznáte, že máte problém právě tady?

Typické příznaky jsou nenápadné a snadno se zamění za únavu, nedostatek spánku nebo „jen" za špatný den:

• tupá, „přilnavá" bolest hlavy vycházející ze záhlaví, která se zhoršuje odpoledne po práci u počítače a ustupuje po odpočinku vleže
• pocit tuhosti nebo tlaku těsně pod týlní kostí, zejména ráno po probuzení nebo po dlouhém sezení
• závratě nebo lehká nevolnost při rychlém otočení hlavy – tělo dostane zmatené proprioceptivní signály a reaguje nejistotou v prostoru
• zhoršené zaostřování pohledu nebo pocit „zamlženého" vidění při pohybu, například při čtení v autě nebo pohledu na rychle se pohybující objekt
• citlivost nebo bolest na tlak v místě přechodu lebky a šíje – zkuste jemně zatlačit prsty těsně pod týlní hrbol – pokud to nepříjemně „zazvoní", máte viníka
• pocit, že hlava „sedí špatně" nebo že máte krk neustále mírně natuhlý, i když jste právě vstali z postele

Diagnostika je především klinická. Zkušený fyzioterapeut nebo neurolog dokáže oblast palpovat, otestovat rozsah pohybu a skloubit to s anamnézou. V indikovaných případech se využívá diagnostická blokáda – injekce lokálního anestetika do oblasti suboccipitálních svalů nebo do oblasti nervů, které je zásobují. Pokud bolest hlavy okamžitě ustoupí, potvrdí se tím její původ v šíji. Mikrobiologické vyšetření ani složité zobrazení zde zpravidla nepomůže – klíčem je pohyb, pohmat a dobrý fyzioterapeut.

Jak se to léčí a co funguje?

• hluboká manuální terapie – cílená práce fyzioterapeuta se suboccipitálním trojúhelníkem – povrchová masáž šíje nestačí, je třeba dosáhnout skutečně hluboko, což vyžaduje zkušenosti a čas
• cvičení hlubokých flexorů krku – tyto svaly fungují jako antagonisté suboccipitálních svalů; jejich posílením se přetížení přerozdělí; nejznámější cvik je takzvaný chin tuck – jemné zasunutí brady dozadu a dolů, bez předklonu hlavy, s výdrží několik sekund. Pozor ale na to, že v akutní fázi může cvik suboccipitální oblast dráždit a zhoršovat potíže – vhodné je zařadit ho až po zklidnění, ideálně po konzultaci s fyzioterapeutem
• suboccipitální release doma – jednoduchá technika: lehněte si na záda, podložte záhlaví dvěma tenisovými míčky umístěnými po stranách páteře těsně pod týlní kostí, uvolněte váhu hlavy a vydržte v klidu 2–3 minuty, efekt může být překvapivě silný
• ergonomie bez kompromisů – monitor ve výšce očí (nikoliv pod úrovní pohledu), telefon zvednutý k obličeji místo sklopení hlavy, přestávky každých 30–40 minut se skutečným pohybem, nikoliv jen přesunem na gauč s tabletem
• práce se stresem – chronické napětí je stejně silný spouštěč jako špatná postura – bez jeho řešení jsou fyzioterapeutické výsledky krátkodobé
• v indikovaných případech injekční léčba – botulotoxin nebo kortikosteroidy aplikované do oblasti suboccipitálních svalů či nervů mohou přinést výraznou a dlouhodobou úlevu u pacientů, u kterých konzervativní postup nestačí

Přečtěte si také

Nádor plný vlasů, zubů a kostí? Teratom dokáže obsahem překvapit i otrlé – Tělo pod lupou

Malé, ale šikovné

Ačkoliv jsou pro postiženého nepříjemné, upozorňují na něco, co medicína systematicky podceňuje – totiž že hluboké stabilizační systémy těla nejsou jen podpůrná infrastruktura, ale aktivní účastníci toho, jak vnímáme prostor, pohyb i vlastní tělo. Čím přesněji vědci pochopí, jak proprioceptivní systém šíje komunikuje s mozkem, tím cílenější – a šetrnější – mohou být budoucí postupy léčby bolestí hlavy, závratí i poruch rovnováhy. Zatím stačí vědět jedno: čtyři malé svaly ukryté za vaším záhlavím dělají každý den potichu obrovský kus práce. Možná si zaslouží trochu více pozornosti.