Na první pohled to zní jako scénář z psychologického thrilleru. Člověk sedí u stolu, jednou rukou něco píše a druhá mu začne sama zavírat notebook. Někdo popisuje, že mu ruka bezděčně rozepíná košili, bere předměty nebo sahá po věcech, které vůbec nechce udělat. A nejpodivnější na tom je, že postižený člověk si pohyb uvědomuje, ale nemá nad ním kontrolu.
Tento vzácný neurologický stav se označuje jako syndrom cizí ruky, anglicky Alien Hand Syndrome. Přestože působí téměř nadpřirozeně, věda pro něj má reálné vysvětlení.
Když mozek ztratí kontrolu
Syndrom cizí ruky vzniká při narušení určitých oblastí mozku, které jsou zodpovědné za plánování a kontrolu pohybu. Nejčastěji bývá spojen s poškozením corpus callosum – svazku nervových vláken propojujících obě hemisféry mozku.
Problém může vzniknout například po mrtvici, úrazu hlavy, neurochirurgické operaci nebo u některých neurodegenerativních onemocnění. Mozek sice dokáže končetinu pohybovat, ale část systému přestane správně vyhodnocovat, že pohyb vznikl „z vlastní vůle“.
Výsledkem je zvláštní pocit, že „ruka jedná sama za sebe“.
Ruka, která „neposlouchá“
Lidé se syndromem cizí ruky často popisují, že jejich končetina vykonává zdánlivě smysluplné pohyby. Může otevírat dveře, uchopovat předměty nebo dokonce „bojovat“ s druhou rukou.
Existují případy, kdy si jedna ruka zapínala knoflíky a druhá je okamžitě rozepínala. Jiní pacienti museli postiženou ruku fyzicky držet, aby jim například nesahala do obličeje nebo neodstrkovala věci ze stolu.
Důležité je, že člověk obvykle neztrácí vědomí ani kontakt s realitou. Nejde o psychózu ani „posedlost“, jak si lidé někdy myslí. Pacient si uvědomuje, že ruka patří jeho tělu – jen nad ní nemá plnou kontrolu.
Mozek a pocit svobodné vůle
Syndrom cizí ruky fascinuje vědce ještě z jednoho důvodu. Ukazuje totiž, jak složitý je samotný pocit „já jsem to udělal“.
Většina lidí automaticky předpokládá, že vědomě řídí všechny své pohyby. Ve skutečnosti však mozek neustále vytváří obrovské množství automatických procesů na pozadí. Až když se některé propojení naruší, člověk si uvědomí, jak komplikovaný systém řízení vlastního těla vlastně je.
Právě syndrom cizí ruky bývá často uváděn jako jeden z nejpodivnějších důkazů toho, že naše vědomí nemusí mít nad tělem tak absolutní kontrolu, jak si běžně myslíme.
Dá se léčit?
Specifický lék na syndrom cizí ruky neexistuje. Léčba se zaměřuje hlavně na příčinu problému a snahu zmírnit projevy. Pomoci může rehabilitace, trénink koordinace nebo různé techniky, které zaměstnají postiženou ruku cílenou činností.
U některých pacientů se stav časem částečně zlepší, jindy může přetrvávat dlouhodobě. Vzhledem k tomu, jak vzácná porucha to je, však medicína stále nemá všechny odpovědi.
Jedna z nejpodivnějších poruch mozku
Syndrom cizí ruky připomíná, že lidský mozek stále zůstává jednou z největších záhad moderní medicíny. To, co vnímáme jako samozřejmé ovládání vlastního těla, je ve skutečnosti výsledkem nesmírně složité spolupráce miliard neuronů.
