5. května 2023 Světová zdravotnická organizace (who.int) po více než třech letech oficiálně zrušila status onemocnění COVID-19 jako mimořádné zdravotní události globálního rozměru. V té době už to byla čistá formalita. Pandemie pro každého skončila někdy jindy – když sám úspěšně překonal nemoc (některým se to nepovedlo dodnes), když si mohl jít sednout do své oblíbené hospůdky, nebo když prostě mohl jen odložit respirátor.
Řada médií sice ještě pár měsíců potom jela klasickou linku s prezentací počtu nakažených, volných míst na jednotkách intenzivní péče a dalšími hororovými ukazateli, a tak se někdy s nadsázkou říká, že pandemii doopravdy ukončil až Vladimir Putin, který v únoru následujícího roku rozpoutal ozbrojený konflikt. Pro připomenutí této nelehké doby si prolistujte fotografie následujícího příspěvku ze sociálních sítích, abyste se dostali do té správné nálady pro přemítání.
Zatímco některé „kostýmy“ vyjadřují jen čisté pohrdání nad situací (které bylo snad horší než nemoc sama), jiné odhalují čiré zoufalství spojené s novou, do té doby nepříliš vídanou hrozbou. A pokud tato reminiscence zapíchla do vašeho vědomí osten úzkosti, můžeme se začít ptát, co se od té doby změnilo.
Těžko zjistit, jak vypadá hygienická situace na čínských (ale i jiných) trzích. Proto je pro řadu lidí pohodlnější věřit, že virus utekl z laboratoře, které lze mít alespoň trochu pod kontrolou – namísto stravovacích návyků několika miliard lidí, kdy každé jejich sousto může odstartovat další pandemii.
Nelze si dělat ani iluze, že totalitní režim došel k nějaké sebereflexi a že další tamní doktor, který upozorní na sérii podezřelých úmrtí, dostane metál a hodinky namísto vyhazovu z práce. Letecká doprava stále bojuje s tím, ale lidé nepronesli na palubu bomby a zbraně, takže virus unikne.
A tak je rázem tady a co se změnilo? Zdravotnictví opět najelo na evergreen maximální efektivity péče, kdy musejí být oddělení obsazená na 100 %, jinak jsou rušena. Když se třeba srazí dva autobusy, systém to ještě nějak pobere, ale taková pandemie je, jako by se ty dva autobusy srážely každou hodinu v každém městě.
A konečně, můžeme si sáhnout do svědomí i my sami. Spálili jste demonstrativně roušku po skončení vládních opatření a vylili dezinfekci v pevném přesvědčení, že taková situace už se během vašeho života opakovat nebude? Nebo naopak máte někde ve sklepě schovanou krabici se všemi ochrannými pomůckami?
Ani tady si nelze dělat iluze. Soudě dle zběžné analýzy novinových článků je momentální strachem číslo jedna v Evropě nedostatek leteckého paliva pro cesty na dovolenou, s dlouhým odstupem pak válka a nemoci jsou zamíchané mezi hromadu dalších věcí, jako je ekonomická situace a životní prostředí, takže nad nimi nejspíše přemýšlí jen vědci a lidé s nějakou formou úzkostných poruch. No, snad to tak zůstane co nejdéle.
