Tuto recenzi dávám dohromady po třech týdnech od vydání hry, a to i za cenu toho, že nevyšla pár dní poté, co se oficiálně objevila venku. Hru jsem si chtěl řádně vyzkoušet a také zhodnotit technický stav po příchodu prvních updatů opravujících řadu závažných chyb, které by měly Cyberpunk 2077 transformovat do přijatelné podoby. V recenzi uvedené dojmy pochází z PlayStationu 4 Pro a PlayStationu 5.
V herních recenzích obvykle krátce a bez spoilerů popisuji příběh a zasazení dané hry. U Cyberpunku 2077 bych však s ohledem na mediální humbuk pravděpodobně jen nosil dříví do lesa. Určitě jste již slyšeli, že se příběh odehrává v dystopické, ne až tak vzdálené budoucnosti – v roce 2077 – ve smyšleném městě Night City, a že v příběhu vystupuje filmová hvězda Keanu Reeves.
Budoucnost podle polských tvůrců rozsáhlého herního světa (kteří se pravděpodobně nepřímo inspirovali u některých knižních titulů, jako je například Neuromancer od Wialliama Gibsona) není zrovna dvakrát růžová. Běžní občané jsou vykořisťování svými zaměstnavateli (pokud vůbec zaměstnání mají), stávají se závislými na kybervylepšeních, což vede k tzv. kyberpsychóze, a sociální nůžky (rozdíly mezi bohatými a chudými) jsou rozevřenější než kdy předtím.
Rodí se „V“, vyberte mu pohlaví
Do tohoto světa se „narodíte“ jako „V“ – postava, která může být dle preferencí hráče žena/muž, pročež má pravděpodobně i takto nápadité jméno. Hráči si mohou hned po zapnutí hry utvořit postavu k obrazu svému. Mohou měnit barvu pleti, tvar obličeje a dokonce i genitálie. Postupem času jsem se však sám sebe ptal, k čemu to vlastně je, když „V“ v 99,9 % času neuvidíte. Tedy pokud zrovna nejedete na motorce nebo vás nebaví se na sebe dívat do zrcadla. Doporučuji si tedy navolit jeden z přednastavených vzhledů a maximálně vybrat, jestli chcete hrát za ženu/muže. Osobně by mi vůbec nevadilo, kdyby byl hlavní protagonista předem stanoven a třeba jsme jej i zahlédli v herních filmečcích.
Výběr třídy bohužel nemá nijak zásadní vliv na příběh.
Stejně jako je podle mého názoru zbytečná tvorba postavy, se jeví i výběr prostředí, ze kterého hlavní hrdina vzešel. Na výběr jsou tři kategorie: Nomád, Dítě ulice a Korporát. Podle toho, jakou možnost si zvolíte (v mém případě Korporát), máte následně během rozhovorů možnost položit určitou otázku, kterou byste jinak neměli k dispozici. Výběr „třídy“ bohužel nemá nijak zásadní vliv na příběh, mění pouze prolog.
Přehršel postranních misí i zajímavá hlavní příběhová linie
Cyberpunk 2077 je podobně jako Zaklínač 3 bohatý na nejrůznější postranní mise. Tu vám zavolá dohazovač kšeftů, že pro vás má důležitý úkol s tučnou odměnou, jindy zase dostanete nabídku od neznámého cizince v klubu. Postranní úkoly jsou obvykle vcelku zábavné, a pokud si chcete zvyšovat reputaci (a tedy i získávat body a peníze potřebné k nejrůznějším vylepšením), určitě doporučuji se alespoň čas od času odklonit od hlavního příběhu a tyto úkoly plnit.
Keanu Reeves má nespočet zábavných hlášek v rukávu.
Hlavní příběh se točí kolem „V“ a Johnnyho Silverhanda, kterého představuje Keanu Reeves. Johnny hlavní postavu čas od času mentoruje nebo si z ní různě utahuje. Postava Johnnyho Silverhanda je skvěle napsaná, Keanu Reeves má nespočet zábavných hlášek v rukávu a i díky tomu mě hlavní příběh celou dobu bavil. A co je důležité zmínit, neměl jsem pocit, že je uměle natahovaný. Podle toho, kolik času strávíte plněním postranních misí a dalšími aktivitami, jako je například potírání zločinu na ulicích nebo sbírání vozidel, můžete hraním Cyberpunku 2077 strávit třeba „jen“ 20 hodin, ale klidně také 70 hodin nebo ještě více. Oproti Zaklínači 3 je však hlavní příběhová linka kratší. V budoucnu by podle mého názoru mohl přijít další obsah (DLC), kde bude ještě více rozvinut příběh Johnnyho Silverhanda, nebo regulérní pokračování Cyberpunku 2077.
Sex, drogy a násilí nemohou scházet
Jak jsem již zmiňoval na začátku, Night City a celkově rok 2077 není zrovna místem (či obdobím), ve kterém byste chtěli žít. Nepřekvapí tak, že vývojáři rozmístili po celé hře nejrůznější ukázky toho, jak je společnost zkažená a jako útěk před problémy se upíná k různým drogám. Mezi závislosti lze zařadit i tzv. psychovize, které vás přenesou do určitého místa, kde se můžete ocitnout v kůži někoho úplně jiného a okusit tak, jaké to je být slavná rocková hvězda, bohatý bankéř nebo ředitel významné společnosti. Velmi často jsou také explicitně vyobrazovány nejrůznější sexuální scény či násilí, které se však rozhodně nedá přirovnat k surovosti toho z The Last of Us Part II.
Ve hře hraje důležitou roli síť, která propojuje nejrůznější zařízení i jednotlivé osoby. A pochopitelně zde nechybí ani darknet, kde boháči utrácí své „edáče“, jak je nazývána herní měna. Hackování tak klidně může být vaším denním chlebem, pokud se rozhodnete situace neřešit pomocí násilí, ale pěkně potichu a nepřátele obejít. Pro tyto účely můžete upgradovat vaši hackovací výbavu, respektive různě modifikovat vaše tělo tak, abyste se mohli rychleji a snáz nabourat do systému nebo být silnější v případě, že preferujete fyzické potyčky.
Inventář by mohl být přehlednější.
Dalším způsobem, jak mnohé situace vyřešit, je klasická přestřelka. V tomto ohledu na mě střílení působilo trochu zvláštně, ale postupem času jsem si na něj zvykl. Nad postavami se objevuje ukazatel poškození po každém zásahu a ze střílení samotného jsem zkrátka neměl tak dobrý pocit jako u některých jiných her. Na hře lze vidět, že s tímto prvkem vývojáři neměli tolik zkušenosti, poradili si však obstojně. Skrývání se za předměty během přestřelek naštěstí funguje spolehlivě.
Lootování na denním pořádku
V průběhu hraní budete sbírat nejrůznější zbraně všemožných druhů a specifikací i různé více či méně potřebné předměty. Tímto prvkem tak Cyberpunk 2077 připomíná Borderlands, ovšem s tím rozdílem, že u Borderlands je tento aspekt zpracován lépe.
Samotný inventář mi přišel vcelku nepřehledný a často jsem se přistihl, že jsem bez delšího zkoumání bezduše mazal (respektive rozebíral) nasbírané zbraně a předměty jen proto, abych uvolnil místo pro nové... u kterých jsem později udělal to stejné. Můj hlavní arzenál jsem tak obměňoval pouze jednou za čas, když to opravdu stálo za to a specifikace daných zbraní byly výrazně lepší. Pomocí rozebraných součástek si můžete vytvářet i vlastní předměty, popravdě k tomu ale pravděpodobně nebudete mít důvod.
Rozhraní inventáře i dovednostních stromů, které jsou opravdu košaté, by podle mého názoru mohlo být zpracováno lépe a přehledněji. Použitelné nicméně je a herní zážitek vyloženě nekazí. Každopádně byl bych rád, kdyby byl systém sbírání a následného využití zbraní či předmětů, respektive jejich tvorba, pro hráče více uspokojující a měl vyšší přidanou hodnotu.
Crashe, bugy, patche
Cyberpunk 2077 dorazil plný technických chyb, které v mém případě způsobují občasný pád hry (na PS4 Pro i PS5), pomalu se načítající textury, neviditelné či levitující předměty apod. V případě PS5, kde také několikrát došlo k pádu hry, je technický stav pochopitelně na mnohem lepší úrovni. Hra vypadá lépe, běží plynuleji a i při rychlém průjezdu městem sportovním autem (obvykle) nedochází k doskakování textur. Škoda jen, že vývojáři nevyužili možnosti ovladače DualSense, s jehož haptickou odezvou by mohlo hraní Cyberunku 2077 získat zcela nový rozměr. Třeba však na tomto prvku ještě zapracují. V tomto ohledu je rovněž nutné upozornit, že se nejedná o regulérní PS5 verzi, která dorazí až v roce 2021, ale pouze o vylepšenou PS4 hru.
Ten, kdo si Cyberpunk 2077 pořídí za dva měsíce, bude mít diametrálně odlišný herní zážitek.
Na PlayStationu 4 Pro je Cyberpunk 2077 vzhledem ke stáří hardwaru již méně pěkný a má více technických problémů. Hra však rozhodně není nehratelná, alespoň ne s nejnovějším patchem 1.06, který vyšel zhruba dvacet dní po vydání. A vzhledem k dobře fungujícímu automatickému ukládání (i rychlému manuálnímu ukládání) jsem zkousl i občasné pády hry. Každopádně, pokud hledáte co nejlepší a nejplynulejší herní zážitek, doporučuji si hru zahrát na adekvátně vybaveném počítači.
Věřím, že existují hráči, pro které může být Cyberpunk 2077 zcela nehratelným (pravděpodobně někteří majitelé předchozí generace konzolí), za mě osobně však nemohu tvrdit, že bych měl s technickým stavem až takové problémy, aby tyto nepříjemnosti dokázaly přehlušit zajímavý příběh a herecké výkony. Pokud jste tedy Cyberpunk 2077 ještě vůbec nehráli, doporučuji brát nejrůznější články o katastrofickém stavu hry s určitou rezervou.
Podobně jako u Zaklínače 3 se navíc technický stav neustále vylepšuje, a přestože zůstává diskutabilní, jestli měla hra vůbec vyjít i na starších konzolích, se dá očekávat, že ten, kdo si Cyberpunk 2077 pořídí za dva měsíce a déle, bude mít podle mě diametrálně odlišný herní zážitek oproti těm, kteří hru začali hrát v den jejího vydání. Spousta hráčů si navíc podle mého názoru pořídí GOTY edici třeba rok či déle po vydání a věřím, že bude spokojena.
Zhodnocení
Cyberpunk 2077 lze hodnotit v několika rovinách, a přestože technický stav (v době psaní tohoto článku) rozhodně nepatří mezi silnou stránku, ba naopak je největší vadou na kráse, nabídne hra kvalitně napsaný příběh se skvělými hereckými výkony, velký svět i spoustou zajímavých vedlejších aktivit. V neposlední řadě chci pochválit českou lokalizaci, která musela být vzhledem k rozsáhlému množství netradičních termínů i velikosti hry dosti náročná, přesto se povedla velmi dobře.
Samozřejmě, že bude mít Cyberpunk 2077 i po odstranění všech technických chyb své mouchy, mezi něž lze zařadit například místy dost neživé město, nemotivující lootovací systém nebo ne moc dobře zpracovaný inventář. I přes všechny zmíněné nedostatky však tuto hru řadím mezi TOP herní tituly tohoto roku, kterou byste si neměli nechat ujít a za měsíc až dva, až budou ty největší bugy odstraněny, jí dát šanci.
