V nejnovější hře od britského studia se vydáme na opuštěnou chatu a seznámíme se s partou teenagerů, kteří zde zažijí vskutku nečekané (a nechtěné) dobrodružství.
Noc plná klišé
Noční jízda odstartuje na nevinně vypadajícím letním táboře, kde se po prologu začínáme pomalu seznamovat s hlavními protagonisty. Mezi nimi najdeme osoby nejrůznějších povah, ať už se jedná o Emmu, která ráda flirtuje a má vysoké sebevědomí, nebo třeba zádumčivého Ryana, jenž se cítí nejlépe zaposlouchaný do svých podcastů. Všechny postavy se postupem času profilují, hráč si tak všimne nejen postav samotných, ale také jejich vztahů s ostatními návštěvníky letního tábora. Pochválit lze přitom vysokou míru detailů propracování postav, které se však místy chovají stále nelogicky. Na druhou stranu si umí protagonisti udělat legraci sami ze sebe a tvůrci hry zase z klišé typických pro tento žánr hororu.
Hra, která hojně využívá QTE sekvence, má také několik momentů, kdy nelze předpovídat, které rozhodnutí je to správné a nepovede ke zranění či dokonce zabití některé z postav. Tento prvek je pak rovněž motivací k opakovanému odehrání nebo alespoň vyhledání s tím souvisejících následků na YouTube. Typicky jste tak postaveni před volbu vystřelit, nebo nestřílet a vystavit sebe nebo někoho jiného nebezpečí. Která volba byla ta správná, nejlépe ukáže až statistika na konci hry, která zopakuje, kolik postav se dočkalo rána.
Po příběhové stránce se mi The Quarry svým zasazením a použitými záporáky líbilo, stále mám však pocit, že The Until Dawn odehrávající se v zasněžených horách a zde vyskytující se monstra působil přeci jen o dost strašidelněji.
Stejně tak bych očekával větší posun v technologii pro vytvoření animací obličeje. I tentokrát jsou obecně vzato na velmi vysoké úrovni, snad s výjimkou jedné postavy, která jakoby skoro ani neotvírá ústa a celkově působí zvláštně, k dokonalosti jim však stále něco schází. Některé postavy například přehnaně artikulují a mají nepřiměřeně velká ústa, což působí komicky. Výtku mám také k několika momentům odehrávajícím se u jezera. Efekty šplouchající vody působí bohužel opravdu špatně a připomínají spíše éru PlayStationu 2 než hru na současné konzole a PC (The Quarry jsem hrál na PlayStationu 5). Voda má dost zvláštní fyziku a v podstatě se nechová jako voda, ale spíše jako tuhý předmět.
Ve hře vystupuje herec Ted Raimi v roli muže zákona.
Hra má však na druhou stranu i celou řadu krásných scenérií, které jsou opravdu filmové. Povedené jsou také přechody mezi filmečky a samotnou hrou, které mnohdy nemusíte ani postřehnout. Úhel kamery je však bohužel u The Quarry fixní, takže je občas problém se orientovat v prostoru.
Co naopak potěší, to je velmi pěkný zvukový podkres i výběr skladeb či samotný dabing. V The Quarry najdeme také několik známých postav, kdy tou nejzajímavější je podle mě Ted Raimi vystupující v roli místního muže zákona.
Všudypřítomný efekt motýlích křídel
Efekt motýlích křídel, kdy má každá akce vliv, ať už menší, nebo větší, na něco jiného, zde hraje důležitou roli. Díky tomu tvůrci přináší desítky možných různých zakončení hry, přičemž dostat se k jádru zla a veškerých problémů a úspěšně jej eliminovat se pravděpodobně málokomu povede hned napoprvé.
V čem však The Quarry překvapí, je hlavní vypravěč příběhu, kterým byl v případě Until Dawn psycholog a v The Dark Pictures Anthology zase kurátor. Zde se jedná o starou ženu, která byla kdysi součástí cirkusu a věštila budoucnost. U ní si pak můžete mezi jednotlivými kapitolami nechat vysvětlit karty, které jste (možná) objevili v průběhu prozkoumávání. Pokud najdete během kapitoly karet víc, vysvětlí vám však pouze jednu.
Celkově se jedná o dost nesympatickou a nepříjemnou postavu, která podle mého mohla být nahrazena někým zajímavějším a tajemnějším. Její roli v celém příběhu přitom zjistíme poměrně záhy na začátku hry.
S ovladačem v ruce, nebo v roli diváka
The Quarry přináší kromě možnosti s postavami hrát (klasicky i ve více osobách u jedné obrazovky či online) také možnost si celou hru pustit jako film a dopředu si nadefinovat charakter daných postav nebo naopak zvolit scénář, kdy mají všichni přežít, nebo všichni zemřít. Jedná se o fajn možnost pro někoho, kdo byl příběhem The Quarry opravdu okouzlen a chce si jej projít znovu.
Pokud některá z postav zemře a vy byste se chtěli vrátit v čase, máte možnost po prvním odehrání využít omezený počet návratů do minulosti, kde můžete vaše rozhodnutí změnit. To se však zpravidla váže na několik hodin hraní a procházení stejných oblastí znovu, což může být tak trochu nuda.
Zhodnocení
The Quarry je důstojným nástupcem Until Dawn, který sice zůstává nepřekonán, přesto si jsou však The Quarry a Until Dawn v mnoha oblastech podobné, což je jednoznačně dobrá zpráva. Hra navíc zabaví na dobrých zhruba deset hodin, nabízí možnost hrát s kamarády a tvůrci si dali také dost záležet na brutalitě jednotlivých scén. Pokud tak máte rádi horory hrající na notu gore a různých kreatur spíše než na duchařinu, bude pro vás The Quarry dobrou zábavou.
Foto: Supermassive Games
