Zdá se, že samurajové a vše s nimi spojené je tématem, které se jen tak nevyčerpá. Důkazem je i nová hra Trek to Yomi, která hráče zavede do výrazně stylizovaného světa plného honby za pomstou, japonských mýtů a nadpřirozena.
Již při procházení městem hned zkraje hry tak lze zaslechnout spoustu zajímavých dialogů odkazujících na mytologii nebo různá moudra obdobně jako třeba ve filmech Kurosawi, kterým je mimochodem Trek to Yomi ještě větší poctou než Ghost of Tsushima. Jedním z nejtypičtějších prvků je černobílé barevné podání celé hry, nejedná se tedy jen o filtr a na hráči je pouze se rozmyslet, jestli nechá zapnuté i filmové zrno, nebo jej deaktivuje.
Stylizace hry je přitom jedním z nejsilnějších aspektů, proč si Trek to Yomi pořídit, ačkoliv i zde si lze místy všimnout prostoru pro zlepšení, a to například při pohledu na tváře postav během detailnějšího záběru. Okamžitě lze rozpoznat, že si vývojáři na tomto „detailu“ příliš záležet nedali a tvář hlavního hrdiny v dětství působí doslova ošklivě. Během filmečků je rovněž škoda, že je nelze pozastavit, pouze přeskočit. Pokud hrajete Trek to Yomi na konzoli PlayStation 5, zamrzí vás pravděpodobně i absence jakékoliv implementace vskutku vymazlené haptické odezvy. Jednalo by se přitom o více než vítanou vychytávku, která by napomohla ponoření se do hry. Hra však vychází pro více platforem a za vývojem stojí menší studio, tudíž lze absenci s přimhouřeným okem odpustit. Potěší alespoň detail v podobě barvu měnícího LED přisvícení DualSense, které slouží jako indikátor zdraví.
Co mě však na hře mrzí mnohem víc než nevyužitý potenciál DualSense, to je samotné ovládání, které ne vždy přesně přenáší pokyny do hry. Vícekrát se mi tak stalo, že jsem na ovladači zmáčkl tlačítko pro zablokování útoku nebo načasoval protiútok, ale ve hře se nic nestalo, případně reakce přišla se zpožděním. Tento aspekt hry by si zasloužil pozornost vývojářů, neboť dokáže vcelku zkazit dojem při náročnějších soubojích. Bojový systém je přitom jednoduchý a sestává se základního lehčího a těžšího útoku, blokování a papírování. Různých komb je přitom ve hře spousta, ovšem motivace je využívat je vcelku malá, když se osvědčí několik druhů útoků, které se naučíte na začátku hry.
Obtížnost soubojů s bossy je místy nevyrovnaná
Nepřátelé přitom většinou vyčkávají na svou chvíli, zřídkakdy se mi tak stalo, že by na mě zaútočili protivníci z obou dvou této 2,5D hry. Občas se naopak protivník postavil do hráči zapovězeného „0,5D“ prostoru, kde jej nebylo možné zasáhnout, takže jsem musel počkat než se vrátí „zpět do 2D“. Prostředí je místy možné zničit, často tak lze nepřátele například pohřbít pod lavinou suti nebo je nechat odnést vodním proudem díky protrhnuté hrázi. I v pozdější části hry, kdy se náročnost stupňuje, jsem obvykle neměl problém díky rozesetým úložným bodům v podobě malých chrámů. Hrál jsem však na normální obtížnost a i tak musím říct, že například obtížnost soubojů s bossy je místy nevyrovnaná a pokořit nepřátele může být oříšek.
Podobně jako bojový systém je také zápletka vcelku jednoduchá a děj přímočarý. Trek to Yomi si nesnaží hrát na něco, co není, což je dobře. Přitom se jedná o příběh hrdiny, jehož sledujeme již od jeho dětských let do dospělosti a následně až do jeho smrti, kterou však hra nekončí. Také tím, že hra není nijak extra dlouhá, jsem neměl s příběhem žádný problém. Pěkně odsýpal rovněž díky změně prostředí v každém levelu. Velmi povedený je také hudební podkres či špičkový dabing v japonštině.
Zhodnocení
Trek to Yomi by mohla být lepší hned v několika oblastech, a rozhodně tak není dokonalá, přesto bych ji však chtěl vřele doporučit všem, kterým je alespoň trochu blízké Japonsko, samurajové, japonská kultura a vše s tím spojené. Vzhledem k příznivé pořizovací ceně (zhruba 500 Kč) a velmi povedené stylizaci se jedná o skvělou jednohubku, u které si můžete oddychnout od velkých AAA titulů.
Foto: Devolver Digital
