Oba megablesky byly zaznamenány na jaře roku 2020 z oběžné dráhy okolo Země pomocí unikátního optického satelitního detektoru. Dosud nejdelší naměřený jednotlivý blesk proletěl mohutným systémem bouřkových oblaků rozprostírajícím se napříč jižními státy USA 29. dubna 2020 a překonal horizontální vzdálenost zhruba 768 kilometrů (s možnou odchylkou měření 8 km). Je tak o 60 kilometrů delší než poslední rekordman z jižní Brazílie zaznamenaný 31. října 2018, který měřil 709 ± 8 km.
Dva extrémní blesky: jeden v délce 17 sekund, druhý přes 700 kilometrů dlouhý
— Akademie věd ČR (@Akademie_ved_CR) February 2, 2022
Členkou komise, která rekordy vyhodnocuje, je nově od roku 2021 česká vědkyně Ivana Kolmašová z Ústavu fyziky atmosféry #AVČR.https://t.co/TDkzPdcrnk pic.twitter.com/l7z4UpZkh4
Měřeno na dobu trvání se mezi rekordy zapíše blesk o délce 17,102 sekundy (s možnou odchylkou měření 0,002 sekundy), který se bez přerušení šířil bouřkovým systémem nad Uruguayí a severní Argentinou 18. června 2020. Předchozí rekordní blesk, jenž se objevil 4. března 2019 nad severní Argentinou, byl překonán o 0,37 sekundy. „Tyto extrémy jsou živoucím dokladem síly přírody, ale také vědeckého pokroku v jejím pozorování. Je pravděpodobné, že existují ještě déle trvající a na delší vzdálenost se šířící blesky, které ale budeme schopni pozorovat, až když se technologické možnosti jejich detekce ještě více zdokonalí,“ říká v oficiálním vyjádření Randall Cerveny z Výboru pro meteorologické a klimatické extrémy WMO.
Vesmírná technologie
Pro hledání rekordů v délce trvání jednotlivého blesku a v délce vzdálenosti, kterou blesk bez přerušení urazil uvnitř bouřkového oblaku, se až donedávna používala data z pozemních anténních polí, jejichž možnosti jsou ovšem značně omezené jejich polohou a dosahem. Nyní jsou k dispozici optické detektory umístěné na geostacionárních satelitech GOES-16 a GOES-17, které nově uznané extrémy zachytily. Tyto optické CCD detektory zaznamenávají každé dvě tisíciny sekundy obrázek o velikosti 1 372 × 1 300 pixelů.
Rekordy byly stanoveny na základě pečlivé analýzy časové souslednosti pixelů osvětlených zkoumaným bleskovým výbojem. Z vesmíru blesky pozoruje také čínský satelit FY-4 a na oběžnou dráhu se brzy dostane optický detektor na palubě evropské družice MTG-I, čímž budou mít vědci k dispozici téměř globální pokrytí bleskové aktivity na Zemi.
Co satelity neodhalí
„Blesky mne stále nepřestávají udivovat,“ říká Ivana Kolmašová z oddělení kosmické fyziky Ústavu fyziky atmosféry AV ČR. „Běžně jsou kratší než jedna sekunda a šíří se bouřkovým oblakem horizontálně desítky kilometrů či méně. Díky satelitním detektorům bylo sice možné odhalit tyto rekordní megablesky, ale je spousta dalších extrémních vlastností bleskového výboje, které satelity neodhalí, a také by nás hodně zajímaly,“ vysvětluje vědkyně. Podle ní například dosud není známo, jak velké mohou být maximální proudy tekoucí bleskovým kanálem nebo kolikrát uhodí blesk do přesně stejného místa.
Záhady kolem blesků se ovšem neomezují jen na rekordy. „Například stále přesně nevíme, co se děje uvnitř bouřkových oblaků při vzniku bleskového výboje, nerozumíme všem okolnostem vzniku nadoblačných blesků, jako jsou skřítci či elfové, a neumíme vysvětlit vlastnosti kulového blesku,“ zdůrazňuje Ivana Kolmašová, která se zabývá analýzou vlastností elektromagnetických vln generovaných přírodními bleskovými výboji za pomoci družicových dat a dat z pozemních měření.
