Zuby obvykle patří do úst, v oční jamce však mohou léčit slepotu rohovky

Tělo pod lupou
Zuby obvykle patří do úst, v oční jamce však mohou léčit slepotu rohovky
Fotografie: unsplash.com
  • Osteoodontokeratoprotéza je unikátní operace, při které se k obnově zraku využívá vlastní zub pacienta
  • Část zubu s okolní tkání slouží jako „držák“ pro umělou rohovku
  • Jde o řešení pro pacienty, kterým běžné transplantace rohovky nepomohly

Může zub patřit do oka? Přestože to zní jako scénář z vědeckofantastického filmu, medicína opravdu zná případ, kdy právě zub může pacientovi vrátit zrak. Tento postup nese název osteoodontokeratoprotéza (OOKP) a patří mezi nejneobvyklejší chirurgické zákroky současné oftalmologie, jak potvrzuje například National Library of Medicine.

Jak může zub nahradit rohovku?

OOKP je specializovaný zákrok určený pacientům, kteří přišli o zrak kvůli nevratnému poškození rohovky a u nichž selhaly běžné transplantace. Lékaři při něm využijí zub pacienta a jeho okolní tkáň (často špičák a přilehlou část dásně), do níž vloží speciální optický váleček z plexiskla. Tento „zubní implantát“ je poté chirurgicky vpraven do oční jamky, kde plní funkci nové „rohovky“.

Zákrok probíhá ve více krocích – nejprve je odebrán zub, připraven včetně optického kanálku a vpraven pod kůži, obvykle do tváře, aby se dobře prokrvil. Po několika měsících je implantát přesunut do oka pacienta, kde zajišťuje průchod světla a tím i návrat zraku.

Pro koho je tato metoda vhodná?

Osteoodontokeratoprotéza je určena pro pacienty, jejichž rohovka je natolik poškozená (například popáleninou, autoimunitní chorobou nebo těžkým zánětem), že běžné rohovkové transplantace nejsou možné nebo selhaly. Typicky jde o osoby s těžkou suchostí oka, kde by jiný implantát nebyl dlouhodobě životaschopný.

Jaké jsou výsledky a rizika?

  • výrazné zlepšení zraku – až na úroveň čtení či rozpoznání obličejů
  • rizika infekce, odmítnutí implantátu nebo jeho mechanické poškození

Celý proces vyžaduje komplexní mezioborovou spolupráci – nejen oční a zubní chirurgy, ale i specialisty na transplantace a následnou péči. Pacienti jsou často dlouhodobě sledováni kvůli možným komplikacím, hrozí totiž riziko infekce.

Kuriózní případy a medicínské prvenství

První úspěšná operace byla provedena v Itálii v 60. letech minulého století. Od té doby pomohla metoda stovkám lidí po celém světě, i když zůstává vzácnou a náročnou poslední možností.