S myšlenkou přišel v roce 2005 na Ekonomickém fóru v Davosu Nicholas Negroponte, zakladatel renomované laboratoře MIT Media Lab. Jeho vize byla odvážná: navrhnout extrémně levný, odolný a úsporný počítač, který by vlády chudých zemí nakupovaly ve velkém a zdarma rozdávaly školákům. Negroponte tvrdil, že technologie dětem umožní učit se vlastní cestou skrze objevování, bez ohledu na kvalitu místních škol či učitelů.
Výsledkem byl notebook OLPC XO-1. Na první pohled vypadal jako plastová hračka – měl výrazně zeleno-bílé šasi, gumovou klávesnici odolnou vůči prachu i vodě a dvě ohebné antény připomínající uši, které sloužily i jako západka displeje.
Pod kapotou však šlo o pokročilé inženýrství. Počítač poháněl úsporný procesor AMD Geode a běžel na speciálním systému Sugar založeném na Linuxu, který neměl klasickou plochu, ale stavěl na interaktivním prostředí a spolupráci.
Klenotem byl hybridní displej Pixel Qi. Dokázal pracovat v barevném i černobílém reflexním módu, který byl perfektně čitelný na přímém slunci a spotřebovával minimum energie. Celý počítač měl příkon pouhé 2 až 3 watty. Počítalo se i s tím, že tam, kde není elektřina, si děti baterii dobijí ruční klikou či kličkou. Notebooky navíc disponovaly takzvanou mesh sítí – dokázaly se propojit mezi sebou i bez routeru a sdílet jedno internetové připojení.
Proč projekt selhal?
Příběh OLPC však neskončil úspěchem. Hlavním problémem se stala cena. Slibované hranice 100 dolarů se nikdy nepodařilo dosáhnout – reálná cena se pohybovala kolem 200 dolarů, tedy asi 5 tisíc korun. Pro rozvojové země šlo o zásadní čáru přes rozpočet.
Projekt navíc podcenil lidský faktor. Počítače byly masově vysazovány v oblastech bez infrastruktury, školení učitelů či servisu. Pokud se přístroj rozbil, neměl ho kdo opravit. Místní učitelé v počítačích často viděli spíše rušivý prvek než pomůcku.
Poslední ranou byl komerční trh. Záměr vytvořit ultralevný notebook probudil giganty. Asus přišel s netbookem Eee PC a Intel uváděl vlastní Classmate PC. Trh zaplavily levné malé notebooky se známými Windows a vlády tak dál dávaly přednost komerčním řešením.
I když OLPC selhal ve svém hlavním cíli, zanechal za sebou obrovskou stopu. Odstartoval éru netbooků, podnítil vývoj úsporných displejů i procesorů a ukázal, že samotná technologie bez výuky spásu nepřinese. Dnešní snaha držet děti dál od displejů tak staví na zkušenosti, kterou nás naučil právě tento nepovedený idealismus.
