První koncept elektricky poháněného psacího stroje si nechal patentovat již Thomas Alva Edison v roce 1870. Prvním komerčním modelem se stal Blickensderfer Electric z roku 1902. Ten však předběhl svou dobu – elektrické sítě nebyly rozšířené a napětí v zásuvkách nebylo standardizované.
Skutečný průlom nastal ve 30. letech 20. století. Společnost Electromatic vyvinula stroj poháněný elektromotorem, který převzal námahu spojenou s otisknutím typového ramínka. V roce 1933 firmu odkoupil gigant IBM a roku 1935 uvedl legendární IBM Model 01. Stačil lehký dotyk klávesy a motor zajistil bleskový a dokonale rovnoměrný otisk.
Ikonická hlava kulová
Největší rozmach zažily elektrické stroje od 50. do 80. let. Absolutním vrcholem se stal rok 1961, kdy IBM představila model IBM Selectric. Tradiční spleť typových ramen nahradila jedna rotační kulová hlava připomínající golfový míček. Hlava se pohybovala podél papíru, zatímco válec zůstával nehybný. Písařky mohly během pár sekund vyměnit font jednoduše tím, že nasadily jinou kulovou hlavu.
V 70. a 80. letech pak nastoupila generace elektronických psacích strojů. Ty vyměnily kulovou hlavu za typové kolečko, disponovaly malými jednorádkovými LCD displeji pro opravu chyb a vnitřní pamětí na několik stran textu.
Kuriozity: Špionáž i neustálý hluk
V letech 1976 až 1984 instalovala sovětská KGB do strojů IBM Selectric na americkém velvyslanectví v Moskvě magnetické odposlechy. Ty snímaly pohyby kulové hlavy a vysílaly stisknutá písmena Sovětům. Zvuk byl problémem i z jiného důvodu. Na rozdíl od mechanických strojů vydávaly elektrické modely neustálý hučivý zvuk motoru, i když se na nich zrovna nepsalo.
Přes veškerou dokonalost byly elektrické stroje pouze slepou vývojovou větví – přechodným můstkem mezi mechanickým světem a mikropočítači. Jakmile se na konci 80. let prosadily osobní počítače v kombinaci s textovými editory a tiskárnami, stroje ztratily opodstatnění. Nenabízely variabilitu, uložení tisíců stran ani práci s tabulkami.
Ale i dnes mají své specifické opodstatnění. Využívají je bezpečnostní složky a tajné služby (např. v Německu či Rusku) pro psaní nejcitlivějších dokumentů, u nichž hrozí riziko kybernetického úniku. Vyhledávají je také sběratelé, nadšenci do analogové techniky nebo úřady v oblastech s nestabilní elektřinou a sítěmi.
