Na první pohled to zní jako poetická metafora – člověk, který říká, že „tóny houslí jsou modré“ nebo že hláska „K“ chutná jako máta. Jenže nejde o přehnanou představivost. Tento jev je skutečná neurologická zvláštnost zvaná synestézie. Jde o stav, kdy se smyslové vjemy propojí tak silně, že mozek vytváří automatické a konzistentní spoje mezi zvuky, barvami, doteky nebo chutěmi.
Pro synestetiky je svět mnohem intenzivnější – zvuk může mít tvar, hudba může jiskřit barvami a slova mohou vonět. A zatímco pro většinu lidí je to nepochopitelné, pro ně je to každodenní realita.
Co přesně se v mozku děje?
Zatímco běžný mozek zpracovává jednotlivé smysly v oddělených oblastech, u synestetiků dochází k tomu, že se tyto oblasti prolínají. Nejčastěji se uvádějí dvě hlavní teorie:
- nadměrné propojení mozku – během vývoje mozku nedojde k „pročištění“ spojů mezi smyslovými centry
- hyperaktivita mezi oblastmi – smyslové dráhy se vzájemně „spouštějí“, i když by neměly
Zajímavé je, že testy ukazují nejen strukturální rozdíly, ale i jiné fungování neurotransmiterů. Synestézie tak není fantazie – je to měřitelný neurologický fenomén.
Kolik lidí vidí zvuky?
Dlouho se věřilo, že jde o extrémně vzácnou poruchu, ale moderní studie ukazují, že synestézii může mít až 3–4 % populace. Ne u všech je stejně výrazná – někdo vidí barvy jen při hudbě, jiný je spojuje s hláskami nebo čísly.
Typické formy synestézie zahrnují:
- grafém–barva – písmena a čísla mají své barvy
- chromestezie – zvuky vyvolávají barvy nebo tvary
- lexikálně–chuťová synestézie – slova mají chuť
- zvuk–dotek – zvuk může vyvolat fyzický pocit tepla či chladu
Mezi známé synestetiky patří například malíř Wassily Kandinsky nebo zpěvačka Billie Eilish, která vidí hudbu barevně.
Synestézie není halucinace
Na rozdíl od psychóz nebo halucinací synestetici velmi dobře vědí, že barvy zvuků existují pouze v jejich vnitřním prožitku. Nereagují na ně jako na objektivní realitu – nijak je to neohrožuje. Mozek prostě zpracuje podnět „navíc“.
Důležitý rozdíl je také v tom, že synestetické vjemy jsou:
- stálé – například písmeno A je celý život žluté
- nevědomé – reakce je automatická, nelze ji vypnout
- neovlivněné fantazií – vjemy jsou mimo kontrolu
Tato stálost je jedním z hlavních diagnostických znaků.
Kdy se synestézie projeví?
U většiny lidí se objevuje už v dětství. Některé teorie uvádějí, že synestézii může „povolit“ nebo aktivovat:
- rychlý vývoj mozku v raném věku
- genetická predispozice (často se vyskytuje v rodině)
- poúrazové změny mozku
- silná migréna nebo epilepsie
Existují i popsané případy, kdy se synestézie objevila po užití psychedelik – LSD nebo psilocybinu – ale tyto vjemy jsou přechodné a nejedná se o pravou synestézii.
Je synestézie výhoda nebo komplikace?
Pro většinu synestetiků jde spíše o zvýšení intenzity vnímání než o problém. Někteří ji využívají v umění, hudbě nebo paměťových technikách. Představte si, že každé číslo má barvu – výpočty nebo zapamatování dat jsou pak jednodušší.
Jen výjimečně může být synestézie nepříjemná. Například pokud některé zvuky vyvolávají znepokojivé vjemy (jako bolestivé barvy nebo nepříjemné tvary), mozek pak zvuk odmítá.
Jak se synestézie dá potvrdit?
Neexistuje jeden jednoduchý laboratorní test, ale diagnóza stojí na:
- konzistentních reakcích – synestetik pojmenuje stejné barvy u zvuků i po letech
- nevolních prožitcích – nejde o fantazii
- specializovaných neurotestech – fMRI ukazuje aktivaci více smyslových oblastí najednou
Zajímavé je, že díky moderním přístrojům je možné synestetické „směšování smyslů“ pozorovat přímo v živém mozku – jde o jedno z mála neurologických tajemství, které se dá takto jasně zobrazit.
Synestézie ukazuje, jak flexibilní je lidský mozek
Přestože není život ohrožující, synestézie je důkazem neuvěřitelné plasticity mozku. Stačí malá odchylka v propojení nervových drah – a realita získá úplně nový rozměr. Pro někoho je hudba jen zvuk. Pro synestetika je to barevná exploze, vibrace tvarů a světelných obrazců.
A tohle vše probíhá naprosto spontánně, bez vědomého úsilí. Mozek jednoduše vidí to, co slyší.
