Elon Musk je osoba, která se v poslední době v médiích objevuje zřejmě více, než by si mnozí přáli, přesto mu nelze upřít velkolepé vizionářské projekty, díky kterým se posouváme dále. Jedním z „velkoprojektů“ je i satelitní internet Starlink, který se v posledních letech adaptoval v mnohých institucích, které potřebují zůstat on-line ideálně kdekoliv na světě.
První testovací družice projektu Starlink, nazvané Tintin A a Tintin B, byly vypuštěny 22. února 2018 pomocí rakety Falcon 9 z Vandenbergovy letecké základny v Kalifornii. Tyto prototypy sloužily k ověření technologií potřebných pro poskytování satelitního internetu. Doposud bylo vypuštěno více než 7 000 družic, přičemž aktivních je v současné době více než 6 000, životnost jedné je pak zhruba 3 až 7 let. Zajímavé je, že v současné době začal být s podobným konceptem aktivní i Amazon Jeffa Bezose, a tak bude zajímavé sledovat, jak rychle bude toto řešení proti Starlinku konkurenceschopné.
Jaký vybrat?
Starlink existuje v podobě několika zařízení, každé je určené pro trochu jiné podmínky, způsob užití je však víceméně identický. Nám na test dorazila varianta Starlink Mini, což je kompaktní varianta s rozměry 29,9 × 25,9 centimetru a hmotností zhruba 1,5 kilogramu. Tato varianta je v základu vybavena Wi-Fi 5 802.11ac s teoretickým pokrytím až 112 m², přičemž garantuje připojení až 128 zařízení. Zařízení je kompaktnější a nabídne tedy i menší spotřebu, maximálně 60 W, ale průměrně kolem 30–40 W při napětí 12 V. Starlink Mini odolá prakticky jakémukoliv počasí, je odolný dle certifikace IP67 a díky optimalizaci výkonu dokáže hlavní plocha rozpustit i sníh. Součástí balení Starlink Mini je samotná jednotka, pevný stojan, adaptér na trubky, stejnosměrný napájecí kabel s délkou 15 metrů, síťový adaptér a zástrčka Starlink.
Kolik zaplatím za hardware?
Celé zařízení je až neuvěřitelně kompaktní a zároveň designově čisté, radost tedy určitě udělá těm, kteří milují puristický vzhled. Žádná obří loga nečekejte, základem je bílá plocha, nic víc. Starlink Mini vyjde na zhruba 7 500 Kč, Starlink Standard Kit na 8 800 Kč, pokud si hardware pořídíte přes přeprodejce, zaplatíte více.
Kolik zaplatím za tarif a příslušenství?
Investice za Starlink není konečná, vybrat si musíte i tarif, který budete pravidelně platit. Aktuálně začínají ceny od 875 Kč (fixované na jednu adresu, tarif Rezidenční Lite), pokud chcete tarif s roamingem, vyjít vás může až na 1 807 Kč. Zajímavé je, že pokud chcete Starlink pro domácnost a „upíšete“ se na 12 měsíců, při koupi rezidenčního tarifu (neomezená data na jedné adrese za 1 249 Kč měsíčně) můžete získat sadu Starlink Standard zdarma. Z příslušenství můžeme zmínit otočný držák na střechu za 2 680 Kč, držák na stěnu za 2 480 Kč, adaptér na trubky za 1 670 Kč a síťový mesh router za 3 600 Kč – zde se bavíme o příslušenství jak pro Starlink Standard, tak pro Starlink Mini, žádné příslušenství však teoreticky vůbec nepotřebujete.
Tarif může vyjít na 875 Kč, ale i na 220 tisíc korun (!!!) měsíčně.
Vcelku zajímavé je, že například ve Španělsku platí mí přátelé za stejný rezidenční tarif 40 euro, tedy zhruba 1 000 korun, Starlink Mini poté na 149 euro, tedy 3 700 Kč. Starlink Standard vyjde cca na 4 400 Kč.
Dodáme, že rezidenční tarify (fixované na adresu) mají vždy neomezená data, roamingové tarify jsou dvojího typu – 50 GB vyjde na 1 050 Kč měsíčně, neomezená data na 1 807 Kč. Firemní tarify jsou mnohem dražší, vyjdou třeba i na 53 700 Kč měsíčně za 2 TB dat pro námořní a globální konektivitu, nebo až 220 tisíc korun měsíčně za neomezená data v letadle.
Vše má pod palcem aplikace Starlink...
...která je příšerně otravná
Sestavení Starlinku je extra snadné – stačí zapojit přívodní kabel do Starlinku, druhý konec do síťového adaptéru (který vypadá jako takový malý Cybertruck) a adaptér zapojit do sítě. Pokud máte v plánu instalovat Starlink na střechu či zeď, samozřejmě ještě bude potřeba vybrat správné místo, ovšem poté už budete potřebovat jen aplikaci Starlink. Ta je k dispozici jak pro iOS, tak také Android a je samozřejmě zcela zdarma. Velkou výhodou je, že aplikace je kompletně lokalizovaná.
Aplikace vás nejdříve vyzve k tomu, abyste se připojili k dočasné Wi-Fi síti, kterou Starlink Mini vytvořil, což může trvat i minutu od zapojení. Následně vás aplikace požádá, abyste Starlink umístili na takové místo, kde bude mít Starlink Mini přímý výhled na oblohu, bez překážek. V našem případě to bylo poměrně snadné, umístil jsem jej na střešní terasu, kde Starlink Mini žádné překážky ve výhledu neměl.
Aplikace Starlink začala zobrazovat lištu s informací, že Starlink Mini hledá satelity, což může nějakou dobu trvat. Mezitím mi přišlo několik notifikací o tom, že je nutné zařízení aktualizovat. Zpočátku velmi efektní a elegantní proces začal být poměrně nepříjemný, protože se Starlink neustále odpojoval a připojoval a samotná aktualizace ne a ne proběhnout, stejně tak Starlink Mini tvrdošíjně trval na tom, že nemůže najít satelity. Po zhruba půl hodině „hraní“ se Starlink konečně aktualizoval a zahlásil, že nalezl satelity. Následně bylo ještě třeba Starlink Mini natočit tak, jak naznačovala grafika. Vše probíhá v reálném čase – vy otáčíte, aplikace v reálném čase radí, zda už „jste správně“, nebo ne.
Aplikace Starlink celou dobu upozorňuje, že dokud si nezaplatíte tarif, zařízení se stane neaktivním. Po koupi tarifu skrze oficiální stránky trvalo zhruba 15 minut, než se zařízení aktivovalo a já byl konečně on-line, s aktualizovaným Starlinkem Mini – po zhruba hodině jsem mohl zvolat: „HURÁ“. Dobrou zprávou je, že tyto problémy byly jen na začátku, po pár dnech provozu musím říci, že byl provoz víceméně bezproblémový.
Co vše v aplikaci najdete?
Samotnou obhlídku si zaslouží i samotná aplikace Starlink, která působí trochu jako kdybyste ovládali vesmírné vozítko. V aplikaci najdete statistiky provozu, včetně průměrného odběru energie, prodlevy nebo výpadků, vidíte rovněž případné překážky, které Starlink detekuje a které mohou negativně ovlivnit provoz. V aplikaci samozřejmě můžete (případně budete muset) Starlink zarovnat, aby měl co nejlepší výhled, a můžete si změřit i přenosové rychlosti. V detailním nastavení můžete nastavit chování routeru (přístupový bod a heslo), stejně tak i další funkce, jako třeba tání sněhu. Pokud Starlink vyhodnotí, že je potřeba nechat roztát sníh, dočasně zvýší odběr energie a tedy i teplotu, což má za následek právě tání sněhové pokrývky. Odstřikovače bohužel chybí a očekáváme, že nebudou součástí ani nadcházejících skvěle fungujících aktualizací (haha).
Zkušenosti? Překvapivé
Starlink Mini jsem testoval na střešní terase bytu u Letenského náměstí. První měření ukazovalo hodnoty zhruba 125/10 Mbit/s, poté, co nás aplikace vyzvala k zarovnání Starlinku Mini, došlo k navýšení průměrné rychlosti mezi 220–340 Mbit/s pro stahování a zhruba 15 Mbit/s pro upload, PING byl v průměru 27 ms. Minimálně hodnoty pro stahování nejsou vůbec špatné, sám využívám LTE internet od T-Mobile a obvykle dosahuji velmi podobných hodnot. Nemůžete však očekávat, že budou podobné hodnoty zcela identické v průběhu celého dne, rychlost tedy může klesat ke 100 Mbit/s, ale může i vzrůst.
Zajímavé je, že mnozí uživatelé tvrdí, že aplikace Starlink ukazuje rychlejší hodnoty než běžní poskytovatelé, v mém případě to bylo (prakticky pokaždé) úplně naopak – aplikace Starlink ukazovala hodnoty pomalejší, mezi oběma měřeními nikdy neuplynulo více než půl minuty.
Co se týká samotného využití (zneužití) Starlinku Mini v domácnosti, osobně bych si jej nevybral. Důvod je jednoduchý – jeho hlavní výhoda je zároveň i nevýhoda. Integrovaný router má sice slušné pokrytí, ovšem neprojde například plechovou střechou, což je logické. Na terase si tedy užívám rychlý internet, ale o patro níž se zavřeným střešním oknem jsem bez signálu. Ano, šlo by to řešit formou dostatečně dlouhého RJ45 kabelu, protože zástrčka Starlinku nechybí, ovšem raději bych volil Starlink Standard, který má router vyvedený samostatně, připojený kabelem. Není to nic proti Starlinku Mini, ten se naopak skvěle hodí na cesty, primárně kvůli velmi kompaktním rozměrům. Je až s podivem, jak může takto kompaktní zařízení komunikovat se satelity, které se nacházejí v průměrné vzdálenosti 550 kilometrů nad zemským povrchem.
