ITER, jak se označuje přístroj, který se má stát největším fúzním reaktorem na světě a jedním z nejdražších vědeckých experimentů v historii, dosáhl klíčového milníku ve své misi, jejímž cílem je vytvořit na Zemi miniaturní Slunce. Navzdory zjevnému pokroku však megaprojekt postihla další zpoždění a rostoucí náklady.
Magnety vytvoří klec kolem komory ve tvaru donutu, která se nazývá tokamak. Zde vytvoří magnetické pole, které udrží super horké plazma stabilní po dostatečně dlouhou dobu, aby mohlo dojít k fúzní reakci. Magnety, které jsou podchlazené na -269 °C, také zabrání roztavení celého zařízení při extrémních teplotách plazmatu, které mohou dosáhnout až desetkrát vyšší teploty než jádro Slunce. „Dodání těchto magnetů je významnou událostí, která umožní ITER dosáhnout jeho cílů,“ řekl na tiskové konferenci generální ředitel projektu Pietro Barabaschi.
Barabaschi však také oznámil, že i přes tento posun bude projekt spuštěn až v roce 2034 a vyrábět energii začne v roce 2039. To je téměř o deset let později, než se původně plánovalo, a o čtyři roky později oproti poslednímu harmonogramu, oznámenému v roce 2016. Navíc se cena, která se již odhadovala na 20 miliard eur, zvýší o 5 miliard eur. Dodatečný čas a peníze umožní ITER uvést do provozu stroj schopný trvalého provozu, a ne jen holý prototyp, což by se stalo, kdyby se tým snažil dodržet harmonogram z roku 2016.
Projekt ITER byl poprvé představen v roce 1985 a zahájen v roce 2006 koalicí 35 zemí a regionů včetně EU, Spojených států, Ruska, Číny, Indie, Japonska a Jižní Koreje. Tehdy měl rozpočet 5 miliard eur, přičemž EU poskytla většinu finančních prostředků. Reaktor byl navržen jako experiment, nikoli jako komerčně využitelný reaktor. Jeho celkovým cílem je vyrábět 500 MW fúzního výkonu po delší dobu a dokázat, že je možné udržet fúzní reakce po dostatečně dlouhou dobu, aby bylo možné vyrábět elektřinu.
