Nová doba. Zločinci nebo jejich příbuzní posílají policii usvědčující DNA sami

Nová doba. Zločinci nebo jejich příbuzní posílají policii usvědčující DNA sami
Fotografie: Brano, unsplash.com
  • Kriminalisté mnohdy nemají k čemu přiřadit vzorky DNA z místa činu
  • Někdy proto zkoušejí veřejné databáze lidí, kteří hledají své příbuzné
  • I vzdálená shoda tak stačí na objasnění vážných případů

Metoda analýzy DNA se stala svatým grálem moderní kriminalistiky. Jakmile se podaří propojit vzorky z místa činu s konkrétním profilem, obvykle to znamená úspěšně vyřešený případ. To ale obvykle přináší problém, s čím získaný materiál porovnat. Kriminalisté mohou mít štěstí a profil DNA je již v databázi usvědčených zločinců. Případně se tak podaří propojit několik otevřených případů. Ovšem ne vždy je to tak snadné. I z české kriminalistické praxe známe případy, kdy policie přistoupí k plošnému sběru vzorků z dané oblasti, které odpovídají profilu pachatele – například od všech dospělých mužů. To je však finančně velice náročné a lze to využít jen v malých a uzavřených komunitách. Policii tak mnohdy nezbývá než čekat a doufat, že pachatel udělá chybu a jeho profil se nějakým způsobem objeví v databázi.

Četné případy ale ukazují, že často jim pomůže neuvěřitelná náhoda, třeba jako případ, o kterém informoval insider.com. Na počátku byl případ znásilnění studentky floridské univerzity z roku 2007. Detektivům se podařilo zajistit vzorky, avšak žádnou shodu. Případ byl proto odložen a až do roku 2020 patřil k kriminalistickým pomníčkům, použijeme-li českou terminologii, v USA pak „cold case“.

DNA

Zlom nastal v roce 2018, kdy Florida jako první stát USA sestavila forenzní genealogickou jednotku. Další dvě prozatím fungují v Utahu a Kalifornii. Jejich cílem je mimo jiné porovnávat DNA z nevyřešených případů s databázemi genealogických webů. Ty fungují podobně jako u nás například sestavování rodokmenů. Nespoléhá ale na procházení matrik a sestavování obřích rodinných stromů, jak je tomu třeba u nás, ale na analýzu lidské genetické informace. Z té se dá například zjistit, jestli někde nemáte neznámé příbuzné a mnoho dalších informací.

Proč je důležité číst podmínky každé služby ukazuje i tento případ. Jared Vaughn to nejspíše neudělal, protože by si povšiml toho, že služby jako GEDmatch nebo FamilTree si vyhrazují možnost předání genetických informací dalším stranám. Vedle vědců to mohou být například i orgány činné v trestním řízení. Data jsou sice anonymizována, ale jakmile se objeví shoda, je to pro soud dostatečný důvod, aby nařídil jejich předání policii. A to včetně adresy pobytu klienta, který si službu objednal. I když Vaughn žil v jiném státě, byl zatčen a chystá se na soud.

Když ne vy, tak vaše děti, nebo děti vašich dětí...

Teď si nejspíše říkáte, že stačí nebýt tak hloupý a nedávat nikomu vzorek DNA. Jenže každý člověk, včetně těch nejtěžších zločinců, má nějaké příbuzné. Minimálně rodiče, ale také sourozence, děti, bratrance a sestřenice, strýčky a tetičky... S každým z nich sdílíme nějakou část genetické informace, což je ostatně biologická podstata rodiny.

Potom stačí, aby do databáze přispěl kdokoli z nich. To ukazuje i případ Jamese DeAngela, který byl dopaden v roce 2018, aniž by mu byla odebrána DNA. Tento muž děsil v 70. a 80. letech Kalifornii jako „Zabiják z Golden State“, kdy zabil 13 lidí a znásilnil 50 žen. Hledáčku spravedlnosti se vyhýbal nejspíše proto, že sám pracoval jako policista.

To znamenalo, že žil na první pohled spořádaným životem, při kterém zplodil dvě dnes již dospělé děti. I když policie tají detaily vyšetřování, nejspíše to byl někdo z nich, kdo poskytl veřejné databázi a posléze i FBI inkriminující vzorek. Na muže zákona pak čeká opravdová detektivní práce. Musejí totiž od rodiny získat informace o jejich členech, kteří odpovídají profilu a kteří se v danou dobu vyskytovali v okolí místa činu. Obzvláště u vzdálenějších příbuzných je to mravenčí práce s nejistým výsledkem, ale rozhodně dobrý způsob, jak řešit případy, kde ostatní metody selhaly.

Všichni jsme jedna rodina

Opět by se mohlo zdát, že daný případ je jen obrovskou shodou náhod, a tím pádem i kuriozitou. Jenže jak ukazuje studie zveřejněná na sciencemag.org, v zásadě je potřeba jen zlomek lidí. Výzkumem v databázi MyHeritage bylo zjištěno, že pokud se studie omezí na Američany evropského původu, pak se ve vzorku 1,28 miliónů nachází 60 % těch, jejichž genetická podobnost odpovídá bratranci nebo sestřenici ze třetího kolene. Takoví lidé mají společné prapraprarodiče. Byť se to zdá jako velice vzdálená shoda, pro účely kriminalistiky je dostačující.

Stát už teoreticky nemusí znát DNA každého svého obyvatele. Kvůli všeobecné lidské provázanosti by stačila databáze čítající jednotky procent populace.

Pokud by daná databáze zahrnovala 3 % americké populace evropského původu, pak by se s jejich pomocí dalo identifikovat 90 % dané skupiny. A tento cíl nemusí být nedosažitelný, protože množství klientů počítají největší firmy na miliony. Ne všechny však poskytují údaje kriminalistům.

Jako metaforu používají vědci maják. Jediný člověk vrhá dost světla na to, aby osvětlil své široké příbuzenstvo. Jinými slovy: stát už teoreticky nemusí znát DNA každého svého obyvatele. Kvůli všeobecné lidské provázanosti by stačila databáze čítající jednotky procent populace. Forenzní genealogie tak vypadá jako slibný vědní obor, který by mohl udělat z nevyřešených případů historickou záležitost. Ještě před tím však bude zapotřebí legislativního zásahu, který bude s rostoucím počtem případů nezbytný. Bude však zajímavé sledovat, zda zákonodárci celý proces posvětí a dají mu jasná pravidla, nebo v něm budou spatřovat zásah do lidských práv, který je naopak nutné postavit mimo zákon.

Související články
Diskuze ke článku
V diskuzi zatím nejsou žádné příspěvky. Přidejte svůj názor jako první.
Přidat názor

Nejživější diskuze