Ve virtuálních světech napříč různými platformami jsem strávil tisíce, možná desetitisíce hodin. Ale žádnou z nich v Minecraftu, který je však nejprodávanější hrou historie. Dá se o tom vést disputace, jestli počítáte jeden konkrétní titul nebo celou franšízu, ale tak jako tak je znalost Minecraftu povinností, stejně jako třeba Grand Theft Auto nebo Tetris.
Na rozdíl od těchto dvou her je však Minecraft hráčsky docela nepřístupný. Jste vrženi do obrovského světa bez nějaké nápovědy nebo průvodce. Můžete se vše učit sami metodou pokusů a omylů, Anebo se ponoříte do nekonečného proudu gameplay videí, tutoriálů nebo encyklopedických článků.
Množství informací je tak ohromné, že by klidně vydalo na magisterské vysokoškolské studium a ne každý na to má čas. Proto jakýkoli pokus skončil jen zmateným pobíháním okolo, mlácením do věcí a nějakou bizarní smrtí. Dokonce existují teorie, že je to schopen zvládnout jen nedospělý mozek, a proto je Minecraft populární hlavě mezi dětmi.
Jak hluboko vede králičí nora?
Proto mě ani nepřekvapilo, když se na synově smartphonu na doporučení kamarádů objevil klon v podobě hry pro Android s názvem Craftin an Building. Zdá se, že mu její složitost nikterak nevadí, naopak je zdrojem nekonečné zábavy. Jen se mě občas zeptá, když nerozumí nějakému termínu v angličtině, který je pro něj v danou chvíli důležitý.
Naprosto nevinná otázka „Co znamená LAN?“ pak odstartovala řetězec událostí. Hra se zanedlouho objevila na rodinném tabletu, kde začala hrát i dcera, a to v multiplayeru přes místní síť, tedy LAN. Jako rodič pak jen pozorujete jak vedle sebe sedí vaše děti, zírají do obrazovek a pokřikují na sebe naprosto nesrozumitelné česko-anglické věty jako: „Dej vypéct aspoň dva stacky mědi, abych pak mohl ukraftit měděný krumpáč na výpravu do Netheru.“
A v tu chvíli vám to nedá. Nechcete, aby se vám děti vzdálily a chcete zjistit, co tak zábavného se tam děje. V tu chvíli se hra ocitne i na mém smartphonu. Rychlá tvorba postavy a připojit ke hře na místní síti. Z vedlejšího pokoje se ozve výbuch smíchu – „Táta je tady!“ A v tomto světě jako by se naše role obrátily. Nejstarší syn velí, rozhoduje, kam se půjde a co budeme dělat. Dcera ochotně plní jeho rozkazy a ty nejjednodušší úkoly přehodí na mě. A já se snažím nikam nespadnout, zatímco těžím dřevo na topení nebo kámen na stavbu.
A při každé návštěvě žasnu nad rozsáhlostí, variabilitou a komplexností celého světa rozděleného na na různé biomy. Hrál jsem řadu jiných „survival“ her s podobnými pravidly, ale tohle se vymyká prakticky všemu, co jsem když zažil. A pomalu se chystám, že na svůj seznam „zlomových her“ přidám další položku.
