Jeden člověk vyjde na polední slunce bez nejmenší reakce, zatímco druhý téměř okamžitě kýchne. Někdy stačí pohled směrem k jasné obloze, jindy prudký přechod ze šera na denní světlo. Samotný nos přitom nemusí dráždit prach, pyl ani začínající rýma.
Tento jev se nazývá fotický kýchací reflex. Slovo fotický v tomto případě odkazuje na světlo, které u některých lidí spustí stejnou obrannou reakci jako podráždění nosní sliznice. Podle novějších odborných prací jej zažívá přibližně čtvrtina populace, přesný podíl se však mezi jednotlivými výzkumy a skupinami obyvatel liší (viz nih.gov).
Nos žádného nepřítele nenašel
Běžné kýchnutí slouží k odstranění částic a dalších dráždivých podnětů z nosu. Nervová zakončení ve sliznici zaznamenají problém a prostřednictvím trojklanného nervu odešlou informaci do mozkového kmene. Ten následně zkoordinuje prudký nádech a výdech, zapojení dýchacích svalů i automatické zavření očí.
Při fotickém reflexu ale celý proces začíná jinde. Jasné světlo dopadne na sítnici a zrakový nerv vyšle signál, který mimo jiné vede ke zúžení zornic. Podle nejčastěji přijímaného vysvětlení se část této intenzivní nervové aktivity „přelije“ také do drah trojklanného nervu. Mozek pak může signál nesprávně vyhodnotit jako podráždění v nose a spustit kýchnutí, přestože v něm není co odstraňovat (viz nih.gov).
Za hlavní teorii stále chybí definitivní důkaz
Propojení zrakového a trojklanného nervu zní logicky, přesný mechanismus však dosud není definitivně potvrzený. Vědci pracují také s možností, že prudké světlo vyvolá širší reakci parasympatického nervového systému. Ten ovládá například slzení, tvorbu sekretu v nose a zužování zornic. Aktivace očí by tak u citlivějších lidí mohla současně podráždit i nosní sliznici.
Elektroencefalografické měření navíc ukázalo, že lidé s fotickým kýchacím reflexem mohou jasné světlo zpracovávat jinak již v mozkové kůře. Nejde tedy nutně jen o dva nervy, které se někde cestou jednoduše „dotknou“. Pravděpodobně se uplatňuje více částí nervového systému a jejich přesná role zatím zůstává předmětem výzkumu (viz nih.gov).
Rozhoduje hlavně náhlá změna jasu
Reflex obvykle nevyvolává konkrétní barva ani ultrafialové záření. Podstatná je především prudká změna intenzity světla. Typickou situací je proto odchod z tmavého domu, kina nebo tunelu na jasné denní světlo. Člověk, který se venku pohybuje delší dobu a jeho oči si již zvykly, nemusí na stejné slunce reagovat vůbec.
Kýchnutí nemusí spustit pouze slunce. U citlivého člověka může podobně zapůsobit silná lampa, fotografický blesk nebo světlo používané při očním vyšetření. Výzkumy současně ukazují, že ani velmi jasný záblesk nevyvolá pokaždé stejně silnou reakci. Reflex není tlačítko, které by po dosažení přesné hodnoty světla fungovalo za všech okolností (viz pubmed.ncbi.nlm.nih.gov).
Zvláštní vlastnost se může dědit
Fotický kýchací reflex se často vyskytuje u více členů jedné rodiny. Právě kvůli pozorovanému dědičnému přenosu se pro něj používá také hravá zkratka ACHOO, vytvořená z anglického názvu Autosomal Dominant Compelling Helio-Ophthalmic Outburst. Záměrně tedy připomíná zvuk kýchnutí.
Starší rodinná pozorování naznačovala autozomálně dominantní dědičnost, podle které může k projevu vlastnosti stačit varianta zděděná od jednoho rodiče. Pozdější rozsáhlé genetické studie skutečně nalezly několik oblastí DNA spojených s vyšší pravděpodobností fotického kýchání. Neznamená to však, že existuje jediný „gen kýchání do slunce“, podle kterého by bylo možné reflex u každého člověka spolehlivě předpovědět (viz nih.gov).
Nejde o alergii ani nemoc očí
Samotný fotický reflex není známkou alergie, nachlazení ani poškození zraku. Od alergické rýmy se liší především krátkým trváním a jasnou vazbou na změnu osvětlení. Po jednom či několika kýchnutích zpravidla zmizí a nepokračuje ucpaným nosem, dlouhodobým svěděním, vodnatou sekrecí nebo opakovanými potížemi během celého dne.
Vyšetření má smysl tehdy, pokud je kýchání nově velmi časté, nemá zřetelnou souvislost se světlem nebo jej doprovázejí další potíže. Přetrvávající rýma a svědění mohou ukazovat na alergii, zatímco bolest oka, nezvyklá světloplachost či změna vidění patří k očnímu lékaři. Fotický reflex se běžně neurčuje žádným laboratorním testem; obvykle stačí typický popis situace.
Nekýchejte za volantem se zavřenýma očima
Ve většině situací jde pouze o neškodnou zvláštnost. Nepříjemný může být reflex při řízení, zejména při výjezdu z tunelu nebo tmavé garáže, protože člověk při kýchnutí automaticky na okamžik zavře oči a může pohnout hlavou. Riziko bylo z tohoto důvodu zkoumáno také u vojenských pilotů. Řidičům náchylným k fotickému kýchání mohou pomoci sluneční brýle, sklopené stínítko a především snížení rychlosti před prudkým přechodem do světla.
Kýchnutí není vhodné vyvolávat záměrným upřeným pohledem do slunce. K aktivaci reflexu není přímé pozorování slunečního kotouče potřeba a intenzivní záření může poškodit sítnici. Odborná literatura popisuje i poškození žluté skvrny u člověka, který se právě tímto způsobem snažil kýchnutí opakovaně vyvolávat (viz nih.gov).
Pokud tedy při odchodu z domu na slunce pravidelně kýchnete, pravděpodobně se ve vašem těle neděje nic nebezpečného. Mozek pouze při prudké změně světla propojí dva reflexy, které spolu u většiny lidí běžně nekomunikují. Proč má právě váš nervový systém tyto pomyslné dráty překřížené, mohou částečně vysvětlovat geny.
