Může se zdát, že Steve Jobs byl extrovert, který neváhal vejít na pódium a před plným sálem osobně představit svoji vizi. To však byla spíše jeho role, mimo práci na veřejnosti příliš často nevystupoval. I proto je docela raritní video, které bývalý šéf designu společnosti Apple Jony Ive zveřejnil na stevejobsarchive.com, na kterém Steve Jobs předpovídá budoucnost při svém projevu na Mezinárodní konferenci o designu v roce 1983, tedy rok před představením počítače Macintosh. Apple byl tou dobou poměrně neznámou firmou a nikdo tehdy netušil, jakým způsobem bude o čtyři dekády později formovat svět.
Alespoň něco toho a v mlhavých obrysech ale Jobs rozhodně tušil. V přednášce předpovídá, že v roce 1986 překoná prodej počítačů prodej automobilů a že v následujících deseti letech budou lidé trávit více času s počítačem než v autě. Na počátek 80. let, kdy byl osobní počítač luxusní zboží nebo vědecký nástroj, zatímco auto věc denní potřeby, to byla absurdní tvrzení. Když popisuje, co považuje za nevyhnutelnost, že půjde o všudypřítomnou novou kategorii, žádá designéry v publiku o pomoc. Žádá je, aby začali přemýšlet o designu těchto výrobků, protože ať už by byly navrženy dobře, nebo špatně, stejně by se vyráběly.
Revoluce, kterou před více než 40 lety popsal, se samozřejmě uskutečnila, částečně díky jeho hlubokému odhodlání. Záleželo mu na tom mnohem víc než na jakémkoli funkčním imperativu. Jeho vítězství bylo vítězstvím krásy, čistoty a, jak by řekl, vítězstvím toho, že mu na tom záleží.
Název konference byl nadčasový: Budoucnost už není, co bývala. Nebyla tedy zaměřena na počítače, ale špičkoví designéři ze všech koutů planety se sami sebe ptali, jaká bude jejich role v nadcházejícím rozvoji. A kdo by si tehdy pomyslel, že ten „chlápek od počítačů“ je svými činy a přístupem k designu nakonec všechny zastíní.
V rámci konference se Jobs pochlubil počítačem Apple Lisa a nechybí ani vtipný moment, který podtrhuje výstřednost tohoto génia. „Zaplatili mi šedesát dolarů, tak jsem si vzal motýlka,“ glosuje svůj módní doplněk, který neobvykle kombinuje se sportovním sakem a džínami. Po tváři se mu roztáhne úsměv; publikum se rozesměje. Sundá si sako, uvědomí si, že ho nemá kam dát, a upustí ho na podlahu, kde leží v pomačkané hromádce po zbytek jeho řeči.
