Když se řekne kapesní počítače, většina lidí si vybaví značku Palm, která přišla v roce 1996 a až do nástupu chytrých telefonů ovládala většinu tohoto trhu. Ještě o čtyři roky dříve však přišlo zařízení, které vypadalo dost podobně a jmenovalo se Apple Newton MessagePad.
Vypadal podobně jako dnešní chytré telefony, jen se neovládal prstem, ale stylusem. A protože bylo vyklepávání jednotlivých písmenek příliš pomalé, snažil se přijít s tehdy revolučním přístupem: rozpoznáváním psaného písma. Nešlo však o jednotlivá písmena, jak to později dělal Palm, ale o celá slova. Dokonce zde byla přítomna i jakási „umělá inteligence“, kterou jste mohli postupně učit svůj pravopis.
Myšlenka to byla revoluční a pokud by fungovala, jak by měla, možná bychom dnes počítače a telefony ovládali jinak. Jenže zde se Apple přecenil a i přes velké vypětí, které mělo údajně vést až k sebevraždám z přepracování v programátorském týmu, funkce jen málokdy fungovala, jak měla.
Vysoké náklady na vývoj a hardware, na kterém by mohl Newton OS běžet, se podepsaly na vysoké ceně. Zařízení běžně stála kolem tisíce dolarů, což by v dnešních cenách bylo přes 50 tisíc korun. Ještě hůře však byly stravitelné rozměry, které nebyly dostatečně kapesní. Když se pak v roce 1996 objevily první Palmy, hodil Steve Jobs ručník do ringu a poslední Newtony opustily továrnu o dva roky později.
Správný nápad v nesprávnou dobu
S odstupem času není neúspěch Newtona ani tak otázkou jeho nedostatků, jako spíše toho, že předběhl svou dobu. Mluvíme o první půlce 90. let, kdy i v USA řada uživatelů teprve objevovala svět osobních počítačů.
Chvíli to vypadalo, že Apple na podobné pokusy s kapesními počítači zanevřel. Tři roky po zrušení Newtonu přišel na svět první iPod, který se naopak zaměřoval na hudbu a zábavu. Necelou dekádu po něm přišel v roce 2007 iPhone následovaný v roce 2010 iPadem. A právě ten jakoby duchovně navázal na Newtony, třeba ohledně toho, co se práce s perem týče – celkově se oba dva snaží maskovat to, že jsou počítače, ale tváří se spíše jako velmi chytré zápisníky.
S touto premisou můžeme povídání o Apple Newtonovi uzavřít tím, že to nebyl neúspěch, ani slepá ulička – jen si na své přijetí širším publikem musel dvě desetiletí počkat.
