Je samozřejmě těžké předvídat myšlenky někoho cizího, kdo už navíc není delší dobu mezi námi. Na druhou stranu máme život i myšlenky Steva Jobse podrobně zaznamenány v jeho životopisech a jeho veřejných vystoupeních. Od velkých myšlenek, až po anekdotické příhody, při kterých trval, aby měly první počítače od Applu perfektně srovnané součástky na základové desce, i když je zákazník nikdy neuvidí.
Bylo by zajímavé zjistit, co by řekl na směr vývoje výpočetní techniky, který za svůj vrchol považuje nedeterministické chování neuronových sítí. Pro ilustraci uveďme příklad: pár let před založení Applu používala NASA například při misích Apollo při řešení matematických problémů tzv. kalkulátory. Byli to živí lidé, tři nezávisle na sobě počítali stejnou úlohu a když alespoň dva vrátili stejný výsledek, byl považován za správný. Muselo být dosti náročné dělat rozhodnutí na základě takových výsledků, zvláště když na nich závisel život astronautů. A právě toto měly počítače řešit: dávat při stejných vstupech vždy stejné výsledky, přičemž bylo možné jednoznačně říci proč a jak.
Po půl století tu máme přesný opak. Umělá inteligence doporučuje jíst lepidlo a její tvůrci jen hádají, že snad špatně pochopila satiru na sociálních sítích. Nicméně vlak je rozjetý natolik, že udělat podobné přehmaty vyjde ve výsledku lépe, než nedělat nic.
Dotcom bublina 2.0
Pamětníci příchodu tohoto milénia si možná vzpomenou na investiční horečku přezdívanou jako „internetová“, v zahraničí známou spíše jako „dotcomová“. Lidé i velké fondy bezhlavě investovaly do všeho, co mělo alespoň nějakou souvislost s internetem, bez ohledu na to, jakou to mělo skutečnou cenu nebo vyhlídky na úspěch. Vystřízlivění bylo kruté. Většina velkých jmen té doby už je jen zápisem v historii (třeba takové Yahoo), stejným směrem pomalu směřuje i web ve svém původním pojetí – kolikrát narazíte na firmu, která web nemá, nebo na něm jen nabízí odkazy na sociální sítě a stažení aplikací.
Poslední šílenství kolem AI a LLM toto v mnohém připomíná, třeba v podobě závodů o nejhodnotnější firmu světa co do ceny akcií. Tady více než kde jinde platí, že se slibem neublíží, a tak poslední rok je sledování prezentací velkých technologických gigantů naprostá otrava.
V lidské psychologii existuje jen nazvaný jako FOMO (Fear of Missing Out) – strach z toho, že o něco přijdete. Jdete na večírek, kam se vám moc nechce, protože co kdyby se tam dělo něco zajímavého… A přesně tak se chová i Apple. Jeho vnitřní rozpor je patrný i z toho, jak pozdě jeho nabídka přišla (vlastně teprve přijde) a jak málo zařízení ji zprvu využije.
I to málo ale stačilo, aby se strhla slovní přestřelka s Elonem Muskem ohledně bezpečnosti integrace ChatGPT do systémů Applu. Svým způsobem má pravdu a dává to vzpomenout na další oblíbenou historku o Stevu Jobsovi, který původně nechtěl, aby se do iPhonů daly instalovat aplikace třetích stran – nejen kvůli uživatelskému zážitku, ale i bezpečí.
A takovýchto výhrad bychom našli více. Třeba víru v ducha lidské kreativity, kterou Jobs opěvoval nejen v Applu, ale i v dalších společnostech, například v Disney. Jeho společnost ji dodnes při představování nových produktů opěvuje, i když poněkud nešťastným způsobem. Co by asi řekl na to, že podle některých jsou současné velké jazykové modely jen chytré kopírovací stroje, které nedělají za člověka nudnou, špinavou nebo nebezpečnou práci, ale jen kradou výsledky jeho tvořivosti a drze je vydávají za své? To nevíme, ledaže by vznikla AI entita, která by simulovala Jobse, ale kdyby to bylo tak jednoduché, nepotřebovali bychom Tima Cooka a vlastně ani nikoho dalšího.
