„Dobré sci-fi vám neukáže auta, ale hlavně dopravní zácpy,“ prohlásil nestor tohoto žánru Frederick Pohl. To se Černému zrcadlu podařilo dokonale. Ve své podstatě totiž nejde o sci-fi, ale o propracovanou alegorii k současnému společenskému dění. Dekáda uplynulá od premiéry prvního dílu dává možnost hodnotit jeho poselství s odstupem a podívat se, co všechno se naplnilo.
5. The National Anthem (S01E01)
A začneme shodou okolností úplně prvním dílem. Ten je vzhledem ke svému obsahu zábavný, spoustu lidí však odradí, že spíše než sci-fi připomíná dosti říznou politickou satiru s prvky absurdního dramatu. Přeci jenom, fiktivní britský premiér souložící s hospodářským zvířetem je docela silná káva. Vtip spočívá v pochopení procesu, který politika do takové situace dostal. Měl sice chvályhodný záměr zachránit princeznu ze spárů domnělých teroristů, ale skutečně se tak rozhodl svobodně? Nezapomeňte, že v seriálu (ale i ve skutečnosti) byl jeho každý krok pod drobnohledem médií, která vždy měla po ruce aktuální průzkum veřejného mínění. Tedy v podstatě totéž, co dnes dělají sociální média.
Pokud člověk není opravdový psychopat, pak se takovému tlaku těžko čelí. Lze to například sledovat na tom, jak se u nás, ale i jinde ve světě, vládne. Nejprve z médií zazní něco o vlně a rekordech (covidu, migrantů, horka, sucha, hrabošů...), načež se sejde vláda, aby během pár dní nebo hodin představila něco, co má vypadat jako řešení. Populisté v politici byli, jsou a budou, ale současný systém nedává demokratickým vládám v podstatě jinou možnost.
4. Entire History of You (S01E03)
Tento díl si místo v přehledu vysloužil ani ne tak svou uměleckou kvalitou, ale spíš kvůli faktu, že se jej někteří snaží za každou cenu naplnit. Nebudeme slušní a rovnou jmenujme Marka Zuckerberga, jeho děsivou vizi zvanou metaverse a hlavně neustálé pokusy o brýle, se kterými by se všichni navzájem nahrávali.
Zde spočívá klíč k pochopení epizody v tom, že je potřeba si uvědomit, jak funguje lidská paměť. Ta neslouží pravdě, ale svému majiteli. Nemůžete se sice spolehnout na to, co kdo skutečně viděl (to ostatně ani u strojů), ale zase se z toho všeho nezblázníte. Partnerské vztahy jsou zářnou ukázkou – mít přesné vědomí toho, co kdy a jak udělal ten druhý špatně, žádné manželství nevydrží více jak pár let. Snaha Zuckerberga a dalších všem vnutit nahrávací brýle a další podobné gadgety je tak jízdenkou na přímou cestu k psychologovi nebo psychiatrovi.
3. Fifteen Million Merits (S01E02)
Patnáct miliónů meritů nemá žádnou ústřední myšlenku, která by vám pomohla celé poselství najednou rozklíčovat. Je to spíše obraz společnosti, kterou moderní technologie rozložily až na atomy.
S přihlédnutím k současné energetické a covidové krizi je pozoruhodné, jak se autorům podařilo předpovědět detaily. Lidé vyrábějí elektřinu tak, že šlapou na kolech, přesto se s ní okázale plýtvá. Lidé chodí jen do práce, zbytek času tráví zavření v malých kójích, kde jsou nuceni sledovat převážně reklamy. Celý jejich život se tak točí kolem shánění kreditů (meritů), které ale nemají za co pořádně utratit. Jedinou alternativou je honba za pomíjivou slávou. A nežijeme poslední dobou tak trochu takhle my všichni?
2. Shut up and Dance (S03E03)
Také vám přišel email o tom, kterak vás zlý hacker nahrál při masturbaci před počítačovou obrazovkou a teď chce nějakou kryptoměnu za to, že váš výkon nezveřejní? Přesně taková je zápletka tohoto dílu, pokud mě paměť neklame, vlna scamu následovala až potom.
Poučení zní jednoduše: nemasturbujte před webkamerou, pokud to není vaše profese. V druhém plánu se pak odhaluje ohromná závislost jedinců i institucí na systémech, kterým skoro nerozumí. Neuplyne týden, aby nějaký hacker nezašifroval nějakou instituci – od okresních nemocnic až po nadnárodní firmy. V takové situaci můžete opravdu jen držet ústa a tančit.
1. Smithereens (S05E02)
Asi není žádným překvapením, že tento i jiné žebříčky nejlepších epizod Černého zrcadla okupují původní britské epizody. Pokračování od Netflixu není vyloženě špatné, ale jako by mu chyběl jeden rozměr. Výjimkou, která potvrzuje toto pravidlo, je díl, který se vymyká obvyklému schématu. Nepotřebuje totiž žádnou neexistující technologii – jen smartphony, sociální sítě a alternativní taxislužby. Tedy věci, které všichni používáme tak často, že už nám to ani nepřijde.
Přesto se však s jejich pomocí podaří vykreslit niterné a tísnivé drama o člověku, který naprosto ztratil kontrolu nad svým životem, aniž by to byla jeho vina. Tento díl je tak obzvláště děsivý tím, že nám neukazuje dystopickou budoucnost, která na nás možná čeká, ale to, že v ní už jsme.
