Sezóna klíšťat obvykle v našich končinách trvá od března do listopadu, tedy celých 9 měsíců. Dřívější aktivita klíšťat souvisí s rostoucími teplotami, klíšťata se poprvé probouzejí při teplotách od 5–7 °C. Další podmínkou pro jejich aktivitu je vyšší vzdušná vlhkost, například po dešti, kdy začínají hledat svého hostitele. Mezi nejrizikovější měsíce tak patří duben–červen, poté září a říjen – v tyto měsíce jsou teploty dostatečně vysoké, navíc je i pro klíšťata ideální vzdušná vlhkost nad 80 %. Při vlhkosti okolo 60 % jsou klíšťata dehydratovaná, což výrazně omezuje jejich aktivitu, raději se tedy schovávají. Nejlépe se jim daří za mlhy, případně po teplém dešti, narazit na ně můžete i při ranní rose.
Pozor: zvláště v posledních letech, kdy je teplota vysoká i v zimních měsících, není výjimkou, že si klíště můžete přinést i v prosinci nebo třeba lednu. Stačí, aby byla pár dnů po sobě vyšší teplota a klíšťata se „aktivují“. Je tedy ideální hlídat venkovní teplotu, není dobré se spoléhat jen na konkrétní měsíce, kdy jsou klíšťata inaktivní.
Kde na klíšťata můžete narazit?
Prakticky všude, kde jsou vhodné podmínky. Nejčastěji například v lese, výjimkou však nejsou ani městské parky nebo neudržovaná zeleň. Na klíšťata samozřejmě můžete narazit i na zahradě. Klíšťata sice neumí létat ani skákat, ale mohou se nechat přenést – například ptáky. Klíšťata si mohou z vycházky přinést i vaši domácí mazlíčci, například psi. Mezi další přenašeče (a svým způsobem donašeče) patří i ježci, srny, zajíci nebo třeba myši. Klíště se na vás tak může bez problému přisát i na vaší předzahrádce bytu v centru města.
Klíšťata se obvykle nenacházejí jen tak na trávníku pod přímým sluncem, obvykle se schovávají ve vlhku a stínu – pod keřem, v listí, kolem kompostu. Ideální je pro ně rovněž vysoká neudržovaná tráva, která jim zajistí dostatek ochrany před sluncem a také ideální vlhkost.
Jak se proti klíšťatům bránit?
Ideální je používat repelent s ochrannou složkou, kupříkladu DEET nebo icaridin. Na trhu existuje mnoho variant, pozor byste si měli dát na „přírodní“ repelenty, například často zmiňovaná citronelal nebo Tea Tree. Ano, silice těchto přírodních repelentů klíšťata skutečně odrazují, ovšem mnohem kratší dobu než specializované přípravky, například se zmíněnou složkou DEET. Přírodní repelenty navíc často zanechávají skvrny na oblečení, které mohou být obtížněji pratelné, a jsou zcela nevhodné na choulostivé látky, které nesnesou vysoké teploty při praní.
Jak vás klíšťata najdou?
Mezi laickou veřejností se často tradují různé „babské rady“ – například člověk, který pije pivo, klíšťatům „nevoní“. Klíšťata nemají oči, svého hostitele hledají podle pachu a ano, jsou lidé, kteří klíšťatům voní více, jiní zase méně, obvykle to však nesouvisí s tím, zda pijí nebo nepijí pivo. Klíšťata jsou sice slepá, ovšem narozdíl od nás mají speciální orgán zvaný Hallerův orgán (na předních nohách), kterým detekují oxid uhličitý (CO₂), který vydechujeme. Cítí také kyselinu mléčnou, amoniak a mastné kyseliny z potu. Orientují se i podle tepla – vnímají infračervené záření, takže cítí tělesné teplo zvířat i lidí, umí se natočit směrem k teplému objektu. Klíšťata rovněž cítí otřesy půdy, když se blíží jejich hostitel, poté je přiláká i vlhkost kůže a dýchání – čím více se potíte nebo dýcháte zhluboka, tím větší „lákadlo“.
Klíště si vyleze na trávu nebo list, natáhne přední nožky a čeká (říká se tomu questing). Když zachytí CO₂, teplo nebo pohyb, přichytí se na cokoli, co se kolem něj mihne – oblečení, chlupy, kůži.
Klíšťata neskáčou, přesto se mohou „zabydlet“ na vaší hlavě.
Jak vysoko se klíšťata nacházejí?
Larvy klíšťat číhají v trávě a mechu, obvykle do výšky 10 centimetrů. Nymfy (což jsou nejčastější přenašeči boreliózy) lezou zhruba do 20–50 cm. Dospělá klíšťata (větší, ale méně častá) zvládnou až 70–100 cm, maximálně kolem pasu. Proto se nejčastěji přichytí na nohy a lýtka, případně přelezou výš – přes kalhoty, do podpaží, na krk nebo za uši.
Ano, klíště se klidně může dostat až na hlavu (například na zátylek, za uši, případně do vlasové pokožky), ovšem obvykle si toto místo najde až poté, co se přichytí na hostitele. Klíště je velmi trpělivé, ideální místo si hledá klidně i desítky minut nebo dokonce i několik hodin. Jakmile najde ideální místo, přisátí není okamžité – když najde vhodné místo, začne se přichycovat kusadly a pomalu se zavrtává do horní vrstvy kůže, to může trvat až dvě hodiny. Další 2–4 hodiny uvolňuje sliny s anestetiky a látkami proti srážení krve, což mu umožní sát, aniž by si toho hostitel všiml. K plnému přisátí potřebuje klíště až 4 hodiny, až teprve poté začne sát krev naplno.
Po jak dlouhé době se přenáší borelióza a klíšťová encefalitida?
Bakterie boreliózy se nezačnou do těla hostitele přenášet okamžitě, i pokud je klíště nakažené, obvykle to trvá 12–24 hodin. U klíšťové encefalitidy (což je virus) je to rychlejší, klidně i během prvních 15 minut od plného přisátí.
Očkování?
Proti klíšťové encefalitidě se můžete nechat očkovat, což je také doporučeno, zvláště u dětí, starších lidí a u lidí se sníženou imunitou. Očkování je však vhodné pro všechny. Obvykle se aplikuje v několika dávkách tak, aby byla účinnost maximalizována. Proti borelióze se prozatím očkovat nedá, ovšem i to by se během následujících dvou let mohlo změnit – vakcína je totiž v intenzivním vývoji, který přináší slibnou účinnost.
Jak klíště vytáhnout?
Každý z nás slyšel mnoho zaručených receptů, jak klíště vytáhnout. Důležité je si uvědomit, že klíště nemá žádný „vrtáček“, takže otáčení je zbytečné. Klíště by se mělo z těla vytáhnout co možná nejrychleji poté, co jej objevíte – návštěva lékaře či pohotovosti je zbytečná a prodlužuje dobu, kdy má klíště šanci přenést onemocnění na svého hostitele. Okamžitě po jeho objevení byste tedy měli klíště vytáhnout, ideálně pomocí pinzety.
Klíště je ideální vytáhnout kolmo směrem od pokožky, pokud drží silně, je možné s klíštětem lehce viklat. Odborníci doporučují klíště vytáhnout rychle i za předpokladu, že malá část (hlavička) zůstane uvnitř rány, protože s tímto si imunita poradí snadno. Na závěr je důležité klíště (či jeho část) spláchnout do záchodu, případně zapálit v malém kousku papírového kapesníku. Klíště nikdy nevytahujeme nehty (!!!), mohlo by dojít k zanesení infekce skrze otevřené rány (i ty nepatrné, například záděry).
Klíště je třeba odstranit hlavně rychle.
Léčba
Ránu je třeba na závěr ošetřit dezinfekcí a nechat dýchat – nezalepovat, ideálně ani nemazat vrstvou krémů. Následující dny je třeba ránu sledovat, zda se nevytvoří charakteristická vyrážka, která svědčí o přenosu boreliózy. Taková vyrážka se objeví v místě přisátí klíštěte, obvykle 7–14 dní po přisátí (někdy i do 30 dnů), pomalu se zvětšuje, může dosahovat až 5–15 cm nebo víc, má často typický „terčový vzhled" – světlejší střed a červený okraj. Obvykle nebolí, ale je horká na dotek. Asi 30 % lidí s boreliózou žádnou vyrážku nemá. Při diagnóze lymské boreliózy (hlavně v časném stádiu s vyrážkou erythema migrans) se podávají antibiotika, která zničí bakterii Borrelia burgdorferi, léčba zabere obvykle 21 dnů.
Antibiotika se podávají prakticky vždy, i když od nákazy mohlo uplynout i několik měsíců. V takovém případě už dochází k těžkým příznakům, například artritida, neurologické potíže, únava. V této fázi jsou účinky antibiotik omezenější – bakterie se můžou schovat do tkání nebo tvořit „ochranné biofilmy". U části lidí se vyvine tzv. postboreliový syndrom (dlouhodobá únava, bolesti).
Bohužel, klíšťová encefalitida se léčit nedá. Podává se tak pouze podpůrná léčba, například infuze, léky proti bolesti, pacient však musí překonat nemoc svépomocí. U části lidí (hlavně dospělých) zanechává encefalitida trvalé následky: poruchy koncentrace a paměti, chronická únava, třes, obrny a bolesti hlavy, nebo třeba poruchy rovnováhy a spánku.
Kde hledat další informace?
Další informace můžete najít na webu Klíšťapka, kde se nachází interaktivní mapa nejzasaženějších míst, případně si můžete stáhnout i stejnojmennou aplikaci.
