První díl Death Stranding udělal díru do světa, a to nejen toho herního (lze říci, že doslovně), ale také světa obyčejných smrtelníků. Hra dorazila v době pandemie covidu a svou atmosférou dokázala velmi zajímavě reflektovat tehdejší situaci: mnozí řešili sociální odloučení, přičemž důležitou roli hrály různé doručovací společnosti. Zlí jazykové tak Death Stranding nazývali například jako simulátor České pošty, ovšem ti zpravidla hru viděli jen z vlaku a nepochopili příběh ani to, o jak promyšlený titul se vlastně jednalo. Nyní přichází druhý titul a sám tvůrce Hideo Kojima se nechal slyšet, že má spoustu nápadů na další díly, ačkoliv se jim už údajně věnovat nehodlá. Jak se hra Death Stranding 2: On the Beach povedla?
Větší, lepší, rozmanitější
Death Stranding 2 začíná tam, kde končí první díl, a pokud jste jej ještě nehráli a chcete si jej dát před Death Stranding 2: On the Beach, nelze toho příliš mnoho prozradit. Snad jen to, že hlavní postava, kurýr Sam, žije v dobrovolném odloučení od ostatních a svou energii investuje do rodiny. Hra vás nicméně rozhodně nenutí si nejprve zahrát první díl a nabídne vám i pěkně zpracované shrnutí. Komplexnost světa Death Stranding může být ohromující, a tak je samozřejmě lepší (pro vás), pokud jste se vším podrobně seznámeni, ale nutné to není.
Samotný úvod hry je také demonstrací audiovizuálních možností tohoto titulu, kdy možná nebudete schopni věřit vlastním očím a budete si říkat, že se musí jednat o video. A to jsem hrál „jen“ na PlayStationu 5, nikoliv verzi Pro. Působivý vizuál je doprovázený hudbou, za kterou stojí francouzský Woodkid, jehož skladbu Run Boy Run jistě znáte, i pokud vám Woodkid nic neříká.
Hra je rovněž bezprostřední tím, jak vás okamžitě zasadí do hry, respektive do příběhu, a určitě se nemusíte obávat toho, že by vás čekal několikahodinový tutoriál před tím, než se vůbec něco stane. Vývojáři si zřejmě vzali k srdci výtky některých hráčů, podle nichž bylo tempo první hry pomalejší, než by bylo záhodno, a Death Stranding 2: On the Beach vás uvrhne do akce mnohem rychleji. Stále se však jedná o hru, jejíž kouzlo nespočívá v nějakém zběsilém gameplayi, jako spíše v možnosti se kochat: podobou světa, příběhem, postavami a promyšleností celého konceptu Death Stranding. Například prostředí je hned od začátku viditelně bohatší a rozmanitější a nepůsobí tak jednotvárně. Dostanete se tak například i do husté džungle, což hře dává, zejména, když se budete ukrývat ve vysoké trávě nebo se schovávat, punc Metal Gear Solid. Hned od začátku vám také hra ukáže například i nové protivníky či snad nebezpečí, a to chirální tvory připomínající pavouky.
A cestování samotné? Hra vám relativně brzy umožní si pořídit motorizovaný transport, tudíž se nemusíte obávat toho, že byste nejprve museli odchodit značné množství kilometrů pěšky, což je dobře. Půvab krajiny si totiž můžete užívat například také ze sedla motorky, zároveň budete mít méně starostí s transportem nákladu na zádech, což je stále podřízeno vašim schopnostem, pomocníkům v podobě exoskeletů apod. a vyžaduje balancování na mnohdy docela tenké hraně, kdy musíte přemýšlet, co se vyplatí naložit, a co budete muset nechat ležet, ačkoliv se může jednat o lákavý předmět.
Hvězdné obsazení a zábavnější souboje
Jedním z důležitých aspektů Death Stranding 2: On the Beach je důraz na to, aby byla hra více zábavná. Když jsem si pořídil první díl Death Stranding přímo v rámci launche, rozhodně jsem se nenudil, ale také se nejednalo o hru, kterou byste si pustili a nemohli se od ní odtrhnout. Nenazval bych ji přitom rozhodně nudnou, ale jednalo se o specifický typ hry, na kterou musíte mít náladu, stejně jako musíte mít náladu na to zhlédnout určitý film nebo si přečíst nějakou knihu. Rozhodně se nejednalo o hru, kterou by si průměrný hráč chtěl večer u televize zahrát třeba jen na půl hodiny, aby si u ní odpočinul a mohl jen beze smyslu hrát, tedy minimálně podle mého názoru.
Death Stranding 2: On the Beach, ačkoliv stále vypráví příběh kurýra Sama a gameplay je v mnoha ohledech podobný, na to jde jinak. Je patrné, že se vývojáři snažili přidat trochu víc akce a hraní zpříjemnit a snad i učinit dostupnějším většímu množství hráčů, přestože zároveň ctí původní hru. To se jim povedlo vytvořit skvěle. Death Stranding 2: On the Beach neztrácí nic ze své atmosféry, ale zkrátka je zábavnější. Stále tak budete řešit každodenní problémy, jako je rozložení nákladu a případně i vyvažování během chůze či běhu, ale také se budete moci zabavit mnoha jinými způsoby.
Akčnější jsou například také souboje s bossy a jmenovitě musím podotknout, že jsem měl velmi dobrý pocit z toho, jak je zpracovaná střelba. Nejedná se o reálné zbraně, což v kontextu světa Death Stranding ani není možné, neboť by se smrtí zastřelené postavy spustilo nežádoucí odhmotnění, přesto je střelba a pocit z ní poměrně uspokojivý. K dispozici jsou pochopitelně také další, nestřelné, zbraně a další arzenál, na který jsme byli zvyklí z prvního dílu. Například sprej na opravu poškození časodeštěm, který je povinností každého kurýra.
Ve hře účinkuje Guillermo del Toro, Margaret Qualley nebo George Miller.
Upraveny byly také stavby, které lze postavit skrze přenosnou tiskárnu, přičemž platí, že je následně můžete vylepšovat investováním materiálů, případně takto můžete vylepšit i cizí stavby. Abych se však ještě vrátil k utkáním s bossy, musím zmínit jednu velkou novinku, kterou je možnost se po neúspěšném souboji tvářit, jako že jste bosse porazili. Podobnou formulací tuto funkci hra sama nazývá. Při prvním utkání s větším bossem, které jsem nezvládl, se tato obrazovka objevila, a pokud bych chtěl, mohl bych jej přeskočit a mít hotovo. Namísto toho jsem zkusil své štěstí podruhé a s pomocí samopalu a granátů obřího protivníka úspěšně zdolal a zasloužil si tak své chirálium (herní měnu, dá se říct).
Celkově je tedy hra zábavnější, rozmanitější, větší, ale také nabídne ještě hvězdnější obsazení než u původního titulu. Uvidíte tak známé tváře, především tu Normana Reeduse, ale také Margaret Qualley, Lindsay Wagner nebo režiséra George Millera a Guillerma del Tora. Výčet je ještě mnohem širší a obsazení těchto známých osobností možná ještě víc dodává na filmovosti celé hry. Příběh je přitom, stejně jako u prvního dílu, neskutečně zajímavý, poutavý (jakmile do něj proniknete) a budete se k němu v myšlenkách často vracet, což je podle mého názoru jedna ze známek kvalitní hry či filmu.
Abych však jen nechválil, musím zmínit, že přehlednost některých menu by podle mého názoru mohla být ještě o krapet lepší. Jedná se o komplexní hru, kde můžete sledovat nejrůznější statistiky a jednoduše řečeno každá drobnost má zpravidla pozitivní či negativní vliv na nějakou jinou věc. Osvojit si tak, jak například třeba jen úspěšně převzít náklad a z tohoto menu vyjít, mi chvíli trvalo. Pochopitelně se jej brzy naučíte používat, ale z pohledu nějaké intuitivnosti by podle mě mohli vývojáři ještě trochu zapracovat na tom, jak vše funguje. Například samotné rozmístění nákladu však za vás může i tentokrát snadno vyřešit automatika, kdy si podržením tlačítka rozprostřete hmotnost ideálním způsobem.
Zhodnocení
Sony, respektive Hideo Kojima a jeho studio Kojima Productions, opět dokázali, že lze i v dnešní době stále přijít s něčím nevídaným. Navzdory tomu, že se hra nesnaží lacině zalíbit zasazením, gameplayem a snad ani příběhem, který je skutečně komplexní a je nutné jej pochopit a všemu přijít na chuť, se totiž jedná o mistrovské dílo. Jistě, určitou pověst vybudoval druhému dílu už předešlá hra, Death Stranding 2: On the Beach je však snad ve všech aspektech ještě o dost lepší, zároveň si zachovává stále svou identitu a dokáže oslovit i prvním dílem nepolíbené hráče. I tentokrát musím vyzdvihnout špičkový příběh, krásný audiovizuál a nevídaný cit pro detail, kterým se Hideo Kojima proslavil u svých her. Nákup tak rozhodně doporučuji.
Foto: Kojima Productions
