Tvůrci hry se rozhodli nechat příběh Jina Sakaie z předešlého dílu odpočívat a tentokrát se soustředí na nového „ducha“, kterým je ženská hrdinka Atsu. K té si vybudujete sympatie již v prologu, kdy jste svědky počátku její krvavé cesty za odplatou, kvůli které prokáže velkou statečnost, odhodlání a také trpělivost, než bude moci potrestat ty, kteří navždy změnili její osud.
Stejně jako u předešlého dílu je nutné zmínit výrazně filmový začátek hry a vlastně to, jak je Ghost of Yotei „filmový“ jako celek. Toho si můžeme všimnout již jen na černých pruzích nahoře a dole, které se v průběhu filmečků plynule objeví, a také na dramaturgii tohoto videoherního díla. I tentokrát se jedná o poctu Kurosawovi, zejména pokud si zvolíte speciální černobílý režim a japonský jazyk.
Na druhou stranu má právě ona filmovost také zákonitě vliv na to, jak se děj odvíjí. Ten spíše než aby zběsile cválal, má i chvilky, kdy příjemně zvolní a nechává vás si vychutnat dobovou atmosféru se vším všudy. Na chvíli zastavíte, abyste se jednoduše kochali okolní přírodou a na dlaň hlavní hrdinky přistane roztomilý opeřenec, kterého si se zájmem prohlíží a poté jej nechá letět. Možná se také občas přistihnete, jak budete jen sledovat vánek vířící listy ze stromů či se pozastavíte nad jinými obyčejně neobyčejnými poetickými úkazy.
Poté se ale hra opět probudí k životu a dostanete se do situace, kdy se bude potřeba začít ohánět mečem. A že to Atsu jde náramně. Stejně jako u předešlého dílu se nejprve naučíte umění práce s mečem, ať už se jedná o výpady či bránění se útokům nepřátel. Systém je přitom poměrně jednoduchý, co se osvojení týče, ale zábavný a později také patřičně propracovaný. Postupem času si tak můžete osvojit různé způsoby, jak efektivně a také efektně dorazit nepřátele. Mnohdy třeba jen jediným přesným seknutím.
Potyčky s nepřáteli se tak stanou nejen způsobem, jak pilovat váš šermířský um, ale také jak si vylepšovat postavu. A to nejen sbíráním zkušeností/zkušenostních bodů, ale i odměn, které mohou z nepřátel vypadnout. Za nasbíranou měnu můžete následně vylepšovat zbraně, kupovat si různé nástroje a „užitečnosti“, které vám pomohou (nejen) v soubojích.
Nad krásami přírody ostrova Edo jsem se již pozastavil, za zmínku však stojí také mise samotné. Ty jsou i tentokrát velmi pěkně zpracované a oproti Ghost of Tsushima také o něco různorodější. Tu pomůžete těm, kteří si nedokážou pomoci sami, tu si užijete náhodné setkání s podivným cizincem, které vás ve výsledku přivede k zajímavé odměně či zkušenosti. Postavy, ať už ty hlavní či vedlejší, jsou napsány velmi dobře a samozřejmě nechybí ani pěkně zpracovaní záporáci, tedy „Yoteiská šestka“.
Právě u ní začíná a také končí příběh Atsu, která si kromě zbrojního arzenálu tentokrát vzala na pomoc rovněž vlčici, jež poslouží jako parťák, ale především rychlý způsob, jak si poradit s přesilou během utkání. I ta činí hratelnost v rámci soubojů zábavnější, stejně jako retrospektivní pohledy do dětství Atsu. Vzpomínky jí přitom dokážou rozšířit možnosti i v rámci současnosti, například naučením nové schopnosti.
Samostatnou kapitolou je pak audiovizuální stránka. Zřejmě ani není potřeba zdůrazňovat, že hra vypadá fantasticky i na základním PlayStationu 5. Má skutečně krásný vizuál, ať už jde o exteriéry nebo postavy a jejich mimiku. Také animace jsou vypilované k dokonalosti a stejně tak špičkový je i hudební podkres, který přesně vystihuje atmosféru hry. Co mě ale zaujalo možná nejvíc, je haptická odezva.
U ní si vývojáři dali mnohem víc záležet než u předešlého dílu a pomocí ovladače DualSense tak budete například kovat železo, kreslit na pergamen nebo zažehávat oheň. Musím uznat, že haptickou odezvu jsem si u této hry skutečně užíval. Pokud by se vám ale náhodou nechtělo při každém rozdělávání ohně zažehávat jiskřičky, můžete tyto aktivity jednoduše přeskočit. Byla by to ale možná škoda, neboť právě i tyto „minihry“ dotvářejí celkový dojem z Ghost of Yotei, tedy pocit komplexního herního světa s mnoha zajímavými mechanismy, které stojí za to prozkoumávat a používat.
Hlavní příběhová linka o pomstě je pak pěkně servírována po kouscích a dá se říct, že i s odstupem, aby měla setkání s jednotlivými zloduchy pořádný efekt. Hlavní hrdinka je přitom poměrně sympatická a není typickou ženskou videoherní hrdinkou z let minulých, ale spíše moderní drsňačkou v duchu Ellie z The Last of Us.
Zhodnocení
Ghost of Yotei je další povedenou zastávkou ve starobylém Japonsku, kde meč někdy promluví rychleji než jazyk, a celá hra má (zejména, pokud budete hrát jako já v japonském jazyce) pořádný „vibe“, ale zároveň je přístupná i těm, kteří se nevyznají ve všech aspektech souvisejících s tehdejším historickým obdobím. Ba co víc, je pořádně zábavná, a snadno se tak přistihnete, jak plníte jeden úkol za druhým a vlastně se vám ani nechce řešit hlavní příběhovou linku, protože toho máte i tak hodně na práci. Velkou měrou se na skvělém herním zážitku v neposlední řadě podílí i parádní česká lokalizace formou titulků a kompletního překladu textu ve hře.
Foto: Sucker Punch, screenshoty z PlayStationu 5
